Strana 9
8
Dalším krokem k upřesnění je stanovení obecně chápaných (záchovných) postupů obsahujících implicitně
hodnocení míru ochrany, resp. stability stavebních struktur, resp. prostředí jako celku.
Sourodé celky
(viz také schéma Sourodé celky, schematicky viz také schéma Základní kompozice území)
Sourodé celky jsou vymezeny z pohledu (stavebně) strukturálního a mají tak shodnou urbanisticko –
architektonickou typologickou charakteristiku. Tato charakteristika je tvořena především typologií zástavby,
s přihlédnutím k ostatním prvkům formujícím urbánní strukturu. Doplňujícími charakteristikami jsou
především poloha v rámci terénního kontextu, dále pak například povaha zástavby vnitrobloků, výšková
charakteristika zástavby, včetně její vyrovnanosti, resp. nesourodosti a převažující morfologická
charakteristika střešní roviny (viz analytická schémata).
Smyslem klasifikace jednotlivých typů zástavbě je skutečnost, že vytvářejí charakteristické části území
totožného charakteru, resp. hodnoty území a tím pádem i obecněji formovaných požadavků regenerace, resp.
regulace („protoregulace“).
Obytné lokality
(viz také schéma Obytné lokality a jejich mini-centra)
Vzhledem k tomu, že především smíchovská část území je součástí širšího pražského centra, dochází i zde
k vlivům, které obytnost území oslabují nebo i narušují.
Jedním z hlavních předpokladů i cílů regenerace území je udržení, resp. regenerace kvalitního obytného
prostředí. Smyslem členění území do menších celků, tzv. obytných lokalit je potvrzení spontánně vzniklého
stavu, kdy je souvislá obytná zástavba fragmentována, resp. narušována především liniemi dopravně silně
zatížených ulic. Ať již se jedná o hlukovou či imisní zátěž a s tím související hygienickou kvalitu prostředí,
nebo nebezpečí z překonávání dopravně silně zatížených komunikací. V současném stavu tyto linie rozdělují
území do menších částí - lokalit s klidnějším vnitřním prostředím. Za vymezující hranice lokalit artikulující
urbánní strukturu jsou také považovány výrazné terénní hranice nebo jiné bariery oddělují části území.
Obytné lokality jsou také vymezeny, vyznačeny na základě úvahy o limitované velkosti prostorově i sociálně
uchopitelných celků městské struktury. Takto ohraničené lokality vytvářejí ve svém středu určitý provozně
funkční stín, příznivý pro vznik lokálních, intimních pobytových jader.
Cílem je vymezení dostředně utvářených celků je jejich následné dotváření, především cestou nabídky
kvalitních veřejných, pobytových prostorů jako podpora jejich vnitřní soudržnosti, bezpečnosti i intimity.
Mini - centra
(viz také schéma Obytné lokality a jejich mini-centra)
K vymezeným obytným lokalitám byly, v logice jejich vymezení, vybrány dostupné, potenciálně, nebo již dnes
existující veřejné prostory. Ty byly označeny jako jejich „mini-centra (viz také schéma
Obytné lokality a jejich
mini-centra).
Mikrolokality (viz také schéma Mikrolokality)
Tzv. „mikrolokality“ byly vymezeny v rámci obytných lokalit, jako místa potenciálního zlepšení obytnosti
veřejného prostoru, resp. obytných lokalit jako celku, s cílem provedení ekonomicky, časově i realizačně
nenáročných úprav vedoucích k zlepšení stavu v intensivně obývaných částí města.
Důvodem je fakt, že uliční prostor kompaktně zastavěných obytných částí území pod narůstajícím tlakem
dopravního a komerčního využití průběžně ztrácí svůj obytný a společensky representativní charakter. Vlivem
intensifikace technické infrastruktury v podzemí chodníků pozbyl uliční prostor stromořadí a ve svém
důsledku se stává, sílícím vlivem dopravního provozu, hluku, prašnosti a z toho plynoucí proměny
mikroklimatu nehostinným prostředím. Veřejný a poloveřejný prostor města tak degraduje a dochází
k oslabování obytné funkce města jako celku ve prospěch funkce dopravně-komunikační.
Princip je založen na vymezení většího počtu rozsahem malých míst vhodných k vytváření příležitostí ke
krátkodobému pobytu, odpočinku přímo v rámci uličních profilů. Zároveň je princip chápán jako alespoň
částečná náhrada zaniklých uličních stromořadí. Přestože se jedná o pouze prostorově skromné akce v rámci
upravených chodníků, mohou mít díky jejich zmnožení pozitivní dopad na celkovou kvalitu prostředí.
Jejich lokalizace má tako ambici akcentování specifických míst důležitých pro čitelnost (v místě) schématické
blokové zástavby.
III. 4 Základní přístup k ochraně a regeneraci kulturních a památkových hodnot
Základní teze
• Základní podoba území, památkové zóny je stabilizovaná s vizuálními konstantami, které vznikly během
jeho vývoje města a má jen limitovaně evoluční povahu.
• Je nezbytné, aby další podoba vývoje území přijala hodnoty minulosti a v duchu harmonie souzněla
s již existující, stabilizovanou podobou. Musí při tom vycházet z vědomí limitované, omezené
asimilační schopnosti území a je podmíněna znalostí a respektujícím pochopením stávajících hodnot.
• Evoluční proces nutno pojímat jako asymptotické naplňování podoby území, jenž nespočívá v
kontrastních přístupech a radikální proměně celku nebo jeho částí, ale jeho harmonickém dotváření a
postupné stabilizaci.
• Území je stavební i urbánní strukturou, tvořenou nejen hodnotnými památkově chráněnými stavbami a
plochami, ale také pro celek významnými strukturami a místy, která jsou spíše jen jejich podporou a
spolu s nimi vytvářejí výslednou kvalitu celku.
• Nástrojem regenerace území je lokálně i věcně diferencovaný přístup k jeho ochraně.
• Za podstatný rys zvoleného přístupu k ochraně území je považována nedělitelnost hmotného prostředí
(zástavba a jí vymezený prostor) a jeho aktivit (provozní a funkční způsob využití).
• Území je spojnicí kulturně společenských hodnot a svébytného každodenního životního stylu, které
teprve v synergii vytvářejí hodnotu celku.
Základní předpoklady
• Povaha a podoba chráněných území je převažující měrou nositelem identity celé městské části a podílí
se i na identitě širšího okolí města.
• Hmotné struktury vytvářející jeho hodnotu území jsou stabilizované, aniž by však postrádaly určitou
vnitřní dynamiku v podobě jejich budoucí náplně a aktivit, resp. kvalitativních změn.
• Předmětné území je vitální, nikoli jen památkovou a historickou součástí širšího městského celku a plní
také některé role centra velkoměsta. Jako takové je místem značných návštěvnických aktivit.
• Dominantní složkou vitality území je fakt, že je dominantně obývanou součástí centra města s vlastním
životním stylem.