Strana 11
10
Venkovská obytná zástavba
MPZ Smíchov
V území jsou dochované některé původní, poměrně autentické, usedlosti. Při vhodné funkci obohacují své
okolí svým jedinečným historickým charakterem. Některé z budov jsou zařazeny mezi nemovité kulturní
památky.
VPZ Buďánka
Pitoreskní, zástavba venkovských (dělnických) domků je převážně nedochovaná.
Významné solitérní stavby
V památkových zónách (s výjimkou Buďánek) se nacházejí četné významné historické solitérní stavby, které
se, pro své okolí, stávající urbanistickou, architektonickou nebo funkční dominantou (radnice, kostely a
kláštery, letohrádky, zdravotní i kulturně - společenské budovy, tržnice atd.). Jejich význam je potřebné
respektovat a při úpravách okolí vhodně podporovat.
Původní průmyslové stavby (objekty, areály)
MPZ Smíchov
Vývoj území je historicky úzce spjat s průmyslem i rozvojem techniky. Dochované objekty jsou
neopakovatelnými příklady spojení technického rozvoje a architektury.
MPZ Barrandov
Charakter území byl a je spojen s Filmovými ateliéry, jejichž původní historická zástavba je součástí
památkové zóny. Rozvoj komplexu se realizuje převážně mimo obytné vilové území i území PZ. Základní
obsluha areálu, včetně MHD, je uskutečňována z novodobé komunikace Slavínského. Dnešní podoba
ústředního veřejného předprostoru neodpovídá významu areálu.
Drobné technické stavby
Technická zařízení, jejich funkce, provoz i údržba, ovlivňují památkové zóny všude tam, kde se vizuálně a
funkčně prosazují. Správná funkce, ale i architektonicko - stavební řešení těchto zařízení jsou potřebné pro
kvalitu životního prostředí i dobrý stav stavebního fondu.
Týká se např. i správného odvádění dešťových vod z
povrchu komunikací a nakládání s dešťovou vodou na soukromých pozemcích, nadzemních rozvodů
inženýrských sítí, ale i protipovodňových úprav. Drobné stavby a doplňky mají často provizorní charakter,
obvykle patří rozdílným správcům, což se promítá v jejich architektonicko – stavební kvalitě.
III.
6. Povaha městského veřejného a poloveřejného prostoru
Veřejné prostory a jejich regenerace jsou významným nositelem hodnoty území a stěžejní součástí programu
regenerace. Území MPZ (VPZ) a PPR je tvořeno velmi odlišnou strukturou těchto prostorů a to jak z pohledu
jejich morfologie, významu v rámci celku města a také jejich specifické role v daném místě, resp. z pohledu
jejich funkčního charakteru, resp. potenciálu.
Veřejný prostor je jednou ze základních součástí hodnot prostředí. V památkových zónách je tvořen různými
typologickými formami, od prostoru uličního, přes otevřenější prostory, jakými jsou náměstí, parky a krajinné
prostory, ale také prosto řeky, včetně její hladiny a především prostor panoramatický, jenž nutno do veřejného
prostoru také zahrnout (je prostorem sdíleným, tedy také veřejným). V tomto smyslu jsou jeho součástí i
průčelí vymezujících staveb a již zmíněné panoramatické situace. Z toho pohledu jsou jeho součástí do jisté
míry také pohledově otevřené soukromé plochy zahrad.
Veřejný prostor vytvářející dominantně charakter i identitu prostředí je nositelem základních estetických i
kulturně historických hodnot. Jejich trvalá složka, stavby a zeleň jsou komplementárním způsobem dotvářeny
každodenním nebo krátkodobým provozem, životem města, jenž je také nositelem svébytných estetických
hodnot a významů. Na rozdíl od staveb je tento projev velmi dynamický a proměnlivý. Je také součástí jeho
vizuální hodnoty vzhledem k tomu, že má i hmotné vyjádření (působení dopravy, projevy komerčních aktivit
v parteru města, například ve formě reklamy). Na povahu veřejného prostoru má tedy také vliv uživatelský
režim, resp. nabídka možných aktivit. Podobu této, dočasné, efemérní složky je potřebné i možné ovlivnit,
avšak jen nepřímo.
Pro šířeji pojatou hodnotu veřejného prostoru je tedy potřebné chápat všechny složky (stavební a provozní,
trvalou i dočasnou) jako významné.
V kompaktně zastavěných částech, především Smíchova, vznikalo, na přelomu 19. a 20. století po vzoru
hausmannovské Paříže, město převážně obytné s eklekticky pojatými činžovními domy vytvářejícími
uzavřené domovní bloky se společným vnitroblokovým, poloveřejným prostorem. V době svého vzniku
prostorem nezastavěným se stromovou zelení. Tento model pětipatrového města dal vzniknout i podobě
uličního velkoměstského prostoru intensivně exploatovaného města.
Uliční prostor byl, v duchu své doby chápán jako společensky representativní. Součástí, obvykle 14 – 20 metrů
širokého prostoru, ale i jeho kvalitou byla stromořadí, která kompenzovala nedostatek ploch zeleně daný
intensitou blokové zástavby. Postupem času byly vnitrobloky zastavovány sekundární, méně hodnotnou
zástavbou a vytlačily místní zeleň, čímž oslabily kvalitu prostředí. Obdobně měly vliv na vyšší míru
exploatace a z toho plynoucí dopravní zátěž a tím i zhoršování kvality prostředí. Zanedbání údržby a obnovy
stromořadí v ulicích a následné ukládání sítí technické infrastruktury do prostoru chodníků způsobily zánik
městských alejí, zastavování vnitrobloků redukci nebo úplné vymizení vnitroblokové zeleně.
Veřejný prostor zahrnuje také různá další prostranství, především náměstí, která byla ve smíchovské části
vymezována především jako representativní s významnými veřejnými budovami a parková. Významnou
složkou veřejného prostoru jsou plochy zeleně, v daném případě dominantně parkově upravené v duchu doby
svého vzniku.
Specifickou, velmi významnou součástí veřejného prostoru je linie nábřeží související s prostorem řeky a
ostrovem. Prolíná se zde celoměstsky významná prostor s významem lokálním.
Veřejným prostorem je také vlastní hladina řeky, podobně sdílená jako uliční prostory různými typy uživatelů
a dopravních prostředků.
Z pohledu stability, podoby a kvality veřejných prostoru je jejich parter a parter okolní zástavby dynamickým
prvkem, místem probíhajících změn.