Strana 32

31

1649 – 1727 barokní bastionová fortifikace budována na popud císaře Ferdinanda III.. Oblast od hradeb až

po Motolský potok se již od renesance proměňovala v prestižní rekreační oblast (šlechtické okrasné

zahrady, letohrádky).

1775 zde vznikla i botanická zahrada pražské university (zahrada byla často zaplavována povodněmi a roku

1722 K. I. Dientzenhofer si v blízkosti tzv. Slavatovské zahrady vybudoval vlastní letohrádek. V r. 1761

koupil letohrádek a sousední pozemky hrabě Buquoy, péčí rodiny zde byla vybudována skvostná barokní

zahrada.

konec 18.stol. Bertramka se proslavila jako kulturní centrum díky návštěvám W.A.Mozarta.

1791 přestalo se pohřbívat u kostelíka sv.Filipa a Jakuba, jako s polečné pohřebiště pro Hradčany, Smíchov a

Malou Stranu byl určen Malostranský hřbitov.

V kontrastu k výstavbě manufaktur byla rodinou Kinských od r. 1799 budována vila s romantickým parkem.

Areál se stal centrem společenského života nejvyšších vrstev v období 1836 – 1871. Mezi významné zahradní

areály té doby patřila i Klamovka a košířský romantický park Cibulka.

průběžný stavební ruch, narůstající v 2.pol.19.stol. opakovaný výskyt cholery Smíchov dostavěl vodárnu na

užitkovou vodu z Vltavy v r. 1872 a teprve po r.1902 byl pro část Smíchova zřízen vodovod pramenité vody z

1. pol. 19.stol. zástavba Smíchova je směsí zanikajících letohrádků a jejich zahrad, zčásti

přebudovaných na tovární provozy, vznikaly první obytné zástavby patrových domů v blocích. Pozemkoví

spekulanti získávali zahrady a vinice, území se měnilo ve směs továrních budov, dvorů a pavlačových domů.

1838 Územní plán určoval šířky ulic a využití pozemků, určoval místa pro tovární čtvrti a dělnické bydlení

(viz Mrázovka). Domky byly jednoduché, ale často skýtaly vyšší standard bydlení než běžné nájemní domy,

po r. 1838 Smíchov povýšen na předměstí, nastal rozvoj průmyslu, zemědělská krajina se změnila

průmyslovou oblast. Smíchov byl do r.1841 spojen s pravým břehem Prahy pouze přívozem). Nový řetězový

most ale neměl dostatečnou nosnost (např. vagony z Ringhofferovy továrny byly stále dopravovány koňskými

potahy trasou přes Karlův most).

od r. 1850 Smíchov se stal centrem okresní správy (postupně policejní komisařství, okresní soud, berní

úřad, komisařství finanční stráže, celní úřad, sídlo okresního školního rady). Hospodářský rozvoj a

politicko – správní funkce území vedly od pol.19.století k celkové modernizaci území a výstavbě veřejných

budov (radnice, pošta, obecná a průmyslová škola, německé a české školy a gymnázia).

1862 jižně situované železniční nádraží podpořilo rozvoj

1866 prusko – rakouská válka v r.1866 - uzavření továren, nezaměstnaní trpěli chudobou, vyskytla se opět

Vznikaly nové budovy (občanská záložna, první veřejná knihovna, občanská beseda smíchovská, smíchovské

letní divadlo,“kamenné divadlo“ U kněžny Libuše). Průmysl na Smíchově zůstal, jen se přesunul do blízkosti

nádraží a ke křižovatce Anděl, změnil se z textilního na strojírenský a potravinářský (pivovary, továrna na

nábytek, mlékárna, lihovar).

80. a 90tá léta bloková výstavba v historizujícím slohu, rovnoměrně rozmístěnou podle šachovnice.

Charakteristickou zástavbu evropského průmyslového města (hustě navazující bloky obytné zástavby a

mohutné tovární budovy s komíny), doplňovaly od 70tých let drobnější objekty pozoruhodné dělnické kolonie

Mrázovka (zkourána koncem 20. století). Urbanisticky se uplatnily významné duchovní a charitativní

areály (Ústav pro zrakově postižené na Palatě, řeholní dům Karla Boromejského v Drtinově,klášter řeholních

panen Srdce Pána Ježíše a klášter beuronských benediktinek s kostelem sv.Gabriela).

Ze starší zástavby zůstala jen Portheimka.

Pro vytváření dnešní podoby Smíchova tedy byla rozhodující 2.pol.19.století, kdy probíhalo hledání centra

města, a soupeření mezi rozsahem rezidenční a průmyslové zástavby.

textilní průmysl 1845 přádelna F. Richtera, kartounka

pivovarnictví 1870 založen Smíchovský pivovar, který se stal 3. největším českým pivovarem,

následovaly další menší