Strana 26
25
Doporučení
Regenerace ulice Lumiérů a Kříženeckého náměstí
Jde o nejvýznamnější veřejný prostor vilové čtvrti i nástupní prostor do Filmových ateliérů. Úprava zahrne
úpravu povrchů, dosadby původních, nebo tvarově odpovídajících stromů, úpravu / přestavbu kruhového
záhonu s malokorunnými stromy, které cloní hlavní dominantu Ateliérů. Nedílnou součástí bude rozsah
parkovacích (parkování zaměstnanců Filmových ateliérů by nemělo být tolerováno).
Povrchy komunikací
Vozovky
Dnes jsou všechny povrchy živičné / asfaltové, doporučuje se tento materiál ponechat, při rekonstrukci
lemovat obruby 2-řádkou kamenné dlažby, která usměrní odtékání dešťové vody a zamezí zvyšování nivelity
vozovky naléváním dalších vrstev živice.
Chodníky
Podle převahy dochovaných kamenných obrubníků (místní hornina , ale i slivenecký mramor), je
pravděpodobné, že chodníky byly dlážděny tzv.pražskou mozaikou (viz dochovaný příklad u vstupu do
Ateliérů). Doporučuje se obnova mozaikové dlažby v celém rozsahu (krystalické vápence nebo vyvřelé
horniny s dobrými technickými vlastnostmi proti ohlazení), ponechat původní kamenné obruby a doplnit podle
potřeby novými kamennými.
Pěšiny, vycházkové trasy
Doporučuje se údržba existujících a založení nových pěších stezek a procházkových tras. Důležitá je návaznost
jak na turistické trasy, tak obnova a vytvoření lokálních procházkových tras.
Veřejná prostranství - detaily
Opěrné zdi
Vzhledem k morfologii terénu jsou významnou součástí veřejných prostor opěrné zdi (soukromé nebo ve
vlastnictví obce a jiných subjektů) Dochované příklady informují o dobových technologiích. Historické opěrné
zdi z období A/ mají čela vyzděna z rozebíratelných prvků (převážně částečně opracované kameny z místních
zdrojů) ve skladbách kyklopské zdivo, haklíkové zdivo atd.
V období B/ je dochován zvětralý a nekvalitní železobeton, výjimečně drobné haklíkové zdivo různých
materiálů. Období C/ je charakterizováno železobetonovou konstrukcí s hladkým povrchem, případně
stěrkovaným, nově omítané zdivo.
Oplocení
Historické oplocení období A/ se skládá z podezdívky se sloupky a transparentními výplněmi (drátěné pletivo,
dřevěné sloupkové výplně do výšky cca 1m). V některých případech je oplocení doplněno popínavými
rostlinami nebo stálezelenými keři, což dotváří zahradní atmosféru památkové zóny.
V období B/ bylo oplocení tvořeno podezdívkou se sloupky a transparentní výplní do výšky cca 1m bez
určení materiálu (časté použití betonu a dřeva).
V období C/ probíhá výstavba často živelně a bez respektu k původním pravidlům (oplocení je netransparentní
, vysoké 1,8 – 2,5m z plných betonových a kamenných zdi.
Doporučuje se respektovat původní tradiční technologii a využívat ji i v nových stavbách.
VPZ Buďánka
Legislativa
Vesnická památková zóna „Buďánka“ (vyhláška hl.m.Prahy 15/1991 Sb.ze dne 16.5.1991) je součástí
Programu regenerace. Mimo uvedenou památkovou ochranu leží lokalita na území ochranného pásma Pražské
památkové rezervace (určeno dnem 19. 5. 1981).
Památková ochrana
Osadu Buďánku lze považovat z urbanistického hlediska za ojedinělou ukázku původní periferní zástavby na
území hlavního města Prahy. I když je osada situována poměrně blízko centra Prahy 5, měla charakter
nedotčené vesnické zástavby a jednotlivé domky se dochovaly v rozdílném stavebním stavu až do roku 2002.
Dnes je přímo v území zachováno jen několik objektů, jsou čitelné otisky některých dalších budov (torza
zdiva, základy, opěrné zídky), k dispozici jsou dobové fotografie, technické mapy území a ojedinělé
geodetické zaměření objektů.
Kulturní hodnota osady spočívá v celku, nikoliv v jednotlivých objektech.
Charakter zástavby
V době vzniku se osada nacházela poblíž hlavní silnice vedoucí z Prahy do Plzně, lemované stromořadím.
Lokalita byla od silnice oddělena Motolským potokem s doprovodnou zelení. Ze silnice vedla komunikace,
jak k, dodnes dochované, klasicistní usedlosti Zámečnici, tak především k blízkým lomům. Potok byl
přemostěn a mezi usedlostí a Plzeňskou silnicí vzniklo čtvercové venkovské – Košířské náměstí. Z něj se
odpojovaly uličky , umožňující přístup k jednotlivým domkům. Usedlost Zámečnice tvořila severní čelo
náměstí, což svědčí o významu této budovy (nemovitá kulturní památka čp.130/3 ul. Nad Zámečnicí).
Původní vesnické domky byly malé jedno traktové, se sedlovou nebo pultovou střechou s řadou drobných
přístavků. Objemnější zástavbu představují dodnes dochované čp. 136, nebo dříve čp.137 (dnes bez čp).
Doprava
Původní komunikační síť přetrvala i po výstavbě činžovních domů podél Plzeňské po r.1920. Až v 70-tých
létech 20. století se doprva v území i hierarchie veřejných prostranství změnila:
- kapacitní komunikace Plzeňská
- zbourání činžovních domů i dalších budov
- zatrubnění Motolského potoka
- původní křižovatka typu“T“ (Plzeňská – Nad Zámečnicí) se změnila v „průsečnou“ (Nad Zámečnicí –
Musílkova)
- parkoviště na místě Košířského náměstí
- postupný vznik ploch neurčitého charakteru, dnes částečně zarostlých náletovou zelení
Stavebně-technický stav
V době zpracování elaborátu se osada jako celek nachází v dezolátním stavu. Většina objektů zanikla, další se
dochovaly v torzech. Zhruba jen 3 – 4 původní objekty jsou dnes, nebo byly do nedávna, obývány.
Prozatím se zdařila rekonstrukce jednoho domu, některé objekty mají nové střechy, probíhají opravy
vybraných opěrných zdí.
Veřejné prostory
Veřejné prostory památkové zóny dnes zahrnují úzký pás Plzeňské třídy s chodníkem , torzo ulice U
zámečnice a Pod Buďánkou. V terénu lze určit trasy několika přístupových cest k jednotlivým domkům. Stav
těchto přístupových cest je převážně dezolátní. Při obnově památkové zóny je vhodné rehabilitovat širší okolí,
především plochy navazující na původní klasicistní usedlost
Zámečnici ( nemovitá kulturní památka).