Nejtěžší je přiznat si alzheimera v rodině

Co byste měli vědět, když máte podezření, že někdo v rodině má počínající Alzheimerovu chorobu. V Košířích bydlí Eva Kopecká, ředitelka Centra Seňorina, jež pomáhá lidem s Alzheimerovou nemocí jakož i těm, kteří o ně pečují.

PĚTKA ČERVEN 2026

12

Rozhovor

VKošířích bydlí Eva Kopecká, ředitel-

ka Centra Seňorina, jež pomáhá lidem

sAlzheimerovou nemocí jakož itěm,

kteří oně pečují. Dříve vedla cestovní

kancelář nebo se na zahraničním

oddělení ČVUT starala ozahraniční

výjezdy studentů. Posléze se, už jako

máma tří dětí, pustila do práce na pod-

poře dětí ze znevýhodněných rodin

ataké do péče oseniory. VSeňorině se

snaží vytvářet prostředí, kde se dobře

pracuje, dobře žije akde lidskost není

jen slovo, ale každodenní praxe.

Než si člověk připustí, že třeba

někdo zjeho rodičů může mít

alzheimera, uběhne spousta času.

Jsou nějaké jednoznačné projevy,

které na tuto nemoc upozorňují?

Spousta rodin to popisuje podobně —

zpětně říkají, že vlastně tušily, že něco

není vpořádku, ale dlouho si to nepři-

pouštěly. Ato je pochopitelné. Nikdo

nechce věřit, že se to týká zrovna jeho

blízkého.

Úplně jednoznačný signál bohužel

neexistuje. Klíčové je všímat si změny

oproti tomu, jaký ten člověk býval.

Nejde ojedno zapomenutí — klíče

občas hledá každý. Ale když se člověk

opakovaně ptá na totéž, neví, jaký je

den, ztratí se na trase, kterou chodil

dvacet let, nebo přestává zvládat věci,

které dřív dělal automaticky — to je

moment, kdy je dobré zpozornět.

Všímejte si izměn vchování análadě.

Někdy se člověk stáhne ze společnos-

ti, přestane se zajímat ověci, které ho

dřív bavily, bývá podrážděný nebo

apatický. Okolí to často přičítá stáří,

ale právě tyto změny mohou být

prvním signálem. Čím dřív rodina

ví, co se děje, tím víc času získá na to

připravit se anajít pomoc.

Jedna věc je přiznat si, že asi jde

oAlzheimerovu nemoc, druhá je

dostat pravděpodobně nemocného

klékaři. Jak nejsnáze překonat jeho

odpor aneztrácet tak drahocenný čas?

Tohle je jedna zčastých otázek, kte-

rou od rodin slýcháme. Ten člověk má

vpočátečních fázích pocit, že je vpo-

řádku — může mít takzvanou poruchu

náhledu na vlastní stav. Ačím víc na

něj tlačíte, tím víc se brání.

Nejčastější chyba bývá snaha

přesvědčit ho silou nebo logikou.

Mnohem lépe funguje klid arespekt

— nabídnout návštěvu lékaře jako běž-

nou součást péče ozdraví. Osvědčuje

se třeba běžná prohlídka uobvodního

lékaře, se kterým se předem domluví-

te, aby zařadil orientační test kognitiv-

ních funkcí. Některé rodiny to řeší tak,

že jdou klékaři spolu — „Pojď se mnou,

já tam taky musím.“

Aje dobré, aby na to pečující nebyl

sám. Právě proto máme vSeňorině

vedle odlehčovacích služeb iporad-

nu — někdy člověk nejdřív potřebuje

oporu pro sebe, aby pak zvládl pomoci

svému blízkému.

Měla byste radu pro toho, kdo se

trápí tím, že přes nesouhlas rodiče

kněmu domů přivedl lékaře? Nebo

pro toho, kdo se obává reakce rodiče

na takovou odmítanou návštěvu?

Ano, amyslím, že je důležité ji říct

nahlas. Pocit viny je vpéči velmi

častý, ale neznamená, že člověk udělal

něco špatně. Včasná diagnostika dává

prostor — na léčbu, na přípravu, na

důležitá rozhodnutí. Většina rodin

to zpětně hodnotí jako správný krok.

Vtu chvíli to bylo nepříjemné, ale

alternativa — nedělat nic apřijít odra-

hocenný čas — je horší. Někdy je láska

ito, že uděláme nepopulární krok.

Máte nějaký tip na to, jak člověka,

který přestává zvládat péči sám

osebe, přesvědčit otom, že kněmu

bude docházet pečovatelská služba,

protože pečující osoba uněj nemůže

být každý den?

Doporučila bych nejít přes tlak, ale

přes důvěru amalé kroky. Člověka vět-

šinou nepřesvědčí argument, že „už

to nezvládá“ — to slyší jako ponížení

nebo ztrátu kontroly.

Důležité je dát prostor na zvykání —

začít třeba krátkou návštěvou, jednou

týdně, bez tlaku. Jakmile si člověk vy-

tvoří vztah azjistí, že nejde oohrožení

EVA KOPECKÁ, ŘEDITELKA CENTRA SEŇORINA :

Nejtěžší je přiznat

si alzheimera

v rodině

Nejde

oto vzít

člověku

jeho svět.

Jde oto

najít

způsob,

jak mu

vtom

světě

pomoci.

Co byste měli vědět, když máte

podezření, že někdo v rodině má

počínající Alzheimerovu chorobu.

Seňorina dává svým klientům iprogram,

na který jejich rodina nemá čas nebo schopnosti