Ikona smíchovského pohostinství

Od přelomu 18. a 19. století funguje v nynější Nádražní ulici nepřetržitě hostinec, který známe pod názvem U Váhy. Za komunistů měl podnik otevřeno od pěti hodin ráno a slul nevalnou pověstí.

PĚTKA ČERVEN 2026

18

Historie POKRAČOVÁNÍ Z MINULÉHO ČÍSLA

UVÁHY

Ikona

smíchovského

pohostinství

Od přelomu 18. a19. století funguje

vnynější Nádražní ulici nepřetržitě

hostinec, který známe pod názvem

UVáhy. Za komunistů měl podnik

otevřeno od pěti hodin ráno aslul

nevalnou pověstí.

První písemná zmínka odomě, ve

kterém je měšťanský hostinec UVáhy,

je starší více než 300 let. Vkvětnové

Pětce jste si mohli přečíst první část

textu Lukáše Berného, který se jeho

historií obsáhle zabývá. Nyní si mů-

žete přečíst jeho dokončení, opět plné

autentických vzpomínek pamětníků.

SHRNUTÍ PRVNÍ ČÁSTI

Měšťanský hostinec UVáhy je nejdéle

fungující hospodou na Smíchově. Její

historie sahá do 18. století, během tří

století existence se vní vystřídala řada

majitelů. Na jejím konci stojí František

aMarie Paškovi, kteří podnik koupili

dva dny před Vánocemi roku 1917.

Znájemců tam zřejmě nejdéle působil

Václav Fišer. Ten zažil izměnu názvu

zUŠkrobařů na nynější UVáhy, ke kte-

ré došlo už za komunistického režimu.

Důvod přejmenování však nemusel

být nutně ideologický, protože škro-

baře už vté dob nikdo neznal. Kdežto

městská váha naproti hospodě byla

vobecném povědomí.

Vkvětnovém čísle na hostinec

vzpomínal Zdeněk Kříž aFišerova

neteř Jaroslava Holá, která vněm sama

vdětství pracovala AsFišerovým

synem Láďou také tajně chodila paní

Fišerové na okurky uskladněné na

třetím schodu do sklepa.

KAREL PAŠEK VYPRÁVÍ

Další vzpomínky přidává Karel Pašek,

synovec tehdejšího majitele domu

ahospody (později redaktor populár-

ního časopisu Ahoj na sobotu), který se

též kamarádil smalým Láďou Fišerem.

„Hostinský Fišer byl trošku při těle, no-

sil takovou jelenicovou vestu, tu já jsem

jako kluk hrozně obdivoval… Srodinou

prakticky žili vzadní místnosti za loká-

lem, kde měli kuchyň. Když jsem přišel

za Láďou, tak idomácí úkoly psal vté

kuchyni. Nahoru chodili snad jen spát.

Úplně stejně to fungovalo hned vedle

uřezníka Hirše.“ (Viz foto.)

Jako malý chlapec, narodil se roku

1934, se Karel Pašek ohostinec po-

chopitelně příliš nezajímal. Mnohem

zajímavější útočiště znamenalo okolí,

které pro kluky představovalo eldorá-

do. Sousední stáje skoňmi, nedaleko

hostince biograf Na Knížecí, svá kouzla

skrývala zákoutí pavlačových domů

ihned za hostincem se nalézající „Bel-

gie“, což byl vykřičený dům. Pan Pašek

si pamatuje, že měli přísně zakázáno

se kněmu byť jen přiblížit. Dejme ale

slovo přímo jemu.

„Chodilo se tam takovou úzkou ulič-

kou abyl to zelený dům, zokna jsme

tam viděli, ale blíž my nesměli ataké

jsme to dodržovali. Budova vedle

hostince patřila plzeňskému pivovaru,

který si tady zřídil stáje skoňmi, tam

jsme jako děti naopak lítali pořád. Pivo-

var tady deponoval sudy arozvážel je

po Praze. Vedle samozřejmě fungoval

smíchovský pivovar anaproti stály

uhelné sklady, které pokračovaly skoro

až knádraží. Kvůli nim tady všude

bylo pořád plno prachu, jak se otevřelo

okno, za chvíli byl na všem. Ztěch skla-

dů zase rozváželi uhlí do celý Prahy.

Naproti hospodě byla váha astál tu

ještě bývalý Štěpánský mlýn, který ale

také patřil pivovaru, takže tam pořád

vozili sudy spivem, ovšem tyhle vozy

tahali mohutní voli, ne koně, ale voli.

To nás vždycky rodiče strašili: ‚Když

se nebudeš učit, skončíš vpivovaru

abudeš jezdit svolama.‘“

KONCERT PRO MRTVÉHO

Právě přítomnost smíchovského pivo-

varu azázemí plzeňského stejně jako

veliké uhelné sklady byly příčinou, že

lokál měl očást zákazníků bohatě po-

staráno. „Hospoda tady byla zlatej důl,“

pokračuje Karel Pašek. „Oni všichni ti

nádeníci, kteří ráno nastupovali do pi-

vovaru nebo do těch uhelných skladů,

tak sem před prací přišli na štamprli, na

polívku nebo tak. Proto tady bylo vpět

ráno úplně plno. No akdyž jim šichta

skončila, tak přišli ještě podruhý. Byly

to velké rmy, takže unich pracova-

lo hodně dělníků. Aco teprve když

přišly výplaty, potom celá hospoda

jen hučela! Opravdu zlatej důl. Taky si

hostinský Fišer díky ní postavil dům

uZbraslavi. Navíc vté době vbezpro-

středním okolí skoro žádné hospody

nebyly. Ve Vltavské ulici fungovala

kořalečna, ale tam myslím nečepo-

vali pivo. Kousek dál za křižovatkou

byla hospoda USuchánků, vní zase

Zcela vpravo je

jedna zpodob

exteriéru hostince

UŠkrobařů,

nynějšího

hostince UVáhy.

Nalevo od něj jsou

dvě uzenářství.

Zajímavější je to

zcela vlevo, neboť

nabízí sortiment

uzenin zkoňského

masa, což je

vsoučasnosti

spíše výjimečný

sortiment

Současný majitel domu aprovozovatel

hostince UVáhy Petr Pašek. Ten říká,

že za vším, co se vpodniku povedlo,

jakož iza jeho provozem

stojí jeho manželka Andělka

Hostinský Fišer byl trošku při těle, nosil takovou

jelenicovou vestu, tu já jsem jako kluk hrozně

obdivoval… Srodinou prakticky žili vzadní

místnosti za lokálem, kde měli kuchyň. Když

jsem přišel za Láďou, tak idomácí úkoly psal vté

kuchyni. Nahoru chodili snad jen spát.