Strana 35
34
Autorem urbanistické koncepce čtvrti byl pražský architekt, urbanista, filmový režisér a kameraman Max
Urban (.1882 - 1959 Praha), který byl Ing. Havlem přizván ke spolupráci v roce 1926. V té době již Havel
skoupil pozemky na vrchu nad Barrandovou skálou.
Regulační plán, schválený Státní regulační komisí 20. 10. 1927, zahrnoval nezastavěnou plochu 54,8 ha, z toho
28,4 ha určeno k vilové zástavbě. Vlastní zástavba však odpovídala pouze 14 % celkové výměry, protože do
tohoto poměru byla zahrnuta i výměra soukromých zahrad. Zbylých 50 % plochy bylo ponecháno pro plochy
zeleně (část původního lesa Habrová, komunikace, háje, hřiště apod.). Jádro obytné čtvrti bylo koncipováno na
plochém vrchu skály kolem ústřední zhruba 15 m široké třídy (ulice Lumiérů), tvořící hlavní kompoziční osu.
Nezbytnou podmínkou realizace bylo vyřešení přístupové cesty na neobydlené návrší. Přístup byl umožněn
výstavbou železobetonového mostu, napojeného na nájezdovou rampu (dnes již neexistují).. Vlastní nová
přístupová silnice – dnešní Barrandovská ul.) byla necelý 1 km dlouhá (stavební práce začaly odstřely
skalních masivů 24. 2. 1928 – viz pamětní deska).
Projekt zástavby na Barrandově procházel změnami (např. výstavba jednotlivých vil byla ponechána na
nových majitelích parcel), ing. Havel se soustředil jednak na vybudování inženýrských sítí a také na budování
výletní restaurace Terasy Barrandov, která se měla stát kulturním a společenským centrem celé čtvrti. Investor
změnil i náhled na podobu zástavby (dřevěné americké vilky versus funkcionalistické vily).
Ing. Havel se spolu s arch. Urbanem se později domluvili na závazných stavebních podmínkách, které měly
zaručit jednotnost výstavy na Barrandově. „
(Přípustná zastavitelná plocha byla určena každé parcele zvlášť na základě výměrové tabulky. Každá parcela
nabízela vyhlídku. Stavby tedy musely být postaveny tak, aby si vzájemně ve vyhlídce nepřekážely. Proluka
mezi sousedním domem musela měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Tato výška musela
být měřena na nejnižším místě terénu a až k hřebenu střechy. Stavba musela být zároveň postavena nejméně
šest metrů od hranice parcely a předzahrádka k silnici mít šířku nejméně 5 metrů. Parcely určené k výstavbě
rodinných domů směly být zastavěny pouze izolovanými rodinnými domy obklopenými zahradou. Tyto
jednotlivé domy nesměly mít jakákoliv dvorní křídla a dvorní nebo zahradní stavby. Podmínky stanovovaly
povolení výstavby jen jednopatrových domů bez podkroví. Výjimka byla udělena pouze v případě, že v suterénu
bylo k obývacím účelům využito méně jak 50 procent plochy. Jen tehdy bylo možné postavit podkroví. To
ovšem smělo zabírat opět jen 50 procent plochy prvního patra. Do těchto 50% se v případě rovné střechy
započítávalo i schodiště. Odstup zdi pak musel být v poměru 2:3 k celému obrysu prvního patra. Suterén směl
být vybudován jen pokud vyplynul z přirozeného terénu a pokud podlaha přízemí nebyla výše než 45
centimetrů nad nejvyšším místem terénu v obrysu domu. Jeho využití mohlo být různé, bylo však zakázáno
používat ho jako dílnu či sklad. Sklepní prostory směly být užívány výhradně k jejich původnímu účelu, rovněž
bylo zakázáno používat je jako dílnu nebo dokonce jako byt.
Jelikož vily nesměly mít jakákoliv dvorní křídla, garáž tedy musela být součástí půdorysu domu a její výměr byl
počítán do celkové stanovené maximální plochy zastavění. Jen v případě, že nebylo z relevantního důvodu
možné postavit garáž v rámci domu, mohla se vybudovat zvlášť u ulice. Jelikož většina parcel byla situována v
kopci, tak jestliže střecha garáže byla zapuštěna a kryta přirozeným terénem zahrady, její plocha se do
stanovené zastavěné plochy nezapočítávala. Dalším výjimečným případem, kdy byla povolena stavba garáže ve
formě samotného přístavku a její zastavěná plocha se nezapočítávala do celkové povolené zastavovací plochy,
byla situace, kdy se ulice nacházela v náspu oproti terénu zahrady. Vjezd do garáže tak rovněž nešel vyřešit v
půdorysu domu a garáž mohla tedy stát samostatně. Zastavěná plocha ovšem nesměla přesáhnout 40 m2.
Velmi striktní byla pravidla pro oplocení pozemku. Plot do ulice musel mít nízké parapetní zdi z trvanlivého
materiálu a ze stejného materiálu pak musely být vystavěny i pilířky. Mezi nimi se pak musel nacházet vkusně
natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům tvořily rovněž ploty průhledné, a to buď z
drátového pletiva nebo z tyček, „zřizování plných zdí, prkenných hradeb jak při ulicích, tak k sousedům, se
nepovoluje.“. Pravidla dále stanovovala, že střechy, jestliže nebyly ploché, ale sklonité, musely být kryty
výhradně krytinou z červeného páleného hliněného materiálu.“.
Terasy na Barrandově
Tvůrci záměru počítali s výstavbou výletní a vyhlídkové restaurace (realizována byla pouze jedna, a sice na
okraji opuštěného vápencového dolu). Areál, organicky zakomponovaný do přírodní pohledové dominanty, byl
inspirován podobně jako celá vilová čtvrť, Havlovým pobytem v USA, především restaurací Cliff House v San
Franciscu. Projekt Teras byl v pozdějších letech doplňován a inovován, především v r. 1930 o 50 m dlouhý
plavecký bazén s důmyslně řešenou skokanskou věží. Naopak letní společenský bar „Trilobit bar“ podle
projektu Vladimíra Grégra, slavnostně otevřený v r. 1936, sloužil pro noční provoz méně početné společnosti.
Filmové ateliéry
Komplex vznikl na jihozápad od Teras, kde měl stát původně hotel, obchody a služby. Kvůli hospodářské krizi
využil Ing. Václav Havel nabídky svého bratra, filmového podnikatele Miloše Havla ( r. 1933.)
Vývoj území po r. 1938
II. Světová válka zpomalila rozvoj čtvrti, po válce se výstavba téměř zastavila. na konci 20. století (po roce
1970) došlo v celé barrandovské oblasti k mnoha změnám.
Negativní změny v širším okolí
dopravní tah (jižní spojka) odřízla východní části Barrandova od ostatního území Hlubočep
výstavba jihozápadního města znehodnotila výhled na hlubočepské údolí
Negativní změny v PZ Barrandov
především výstavba bytových domů v místech určených pro vilovou zástavbu
nevhodné zahušťování zástavby zastavováním zahrad
výstavba v těsné blízkosti barrandovských ateliérů (hmotově konkurující čtyřpodlažní bytové domy.
Prohlášení památkové zóny v r. 1993
Snaha o zachování hodnot sídla vedla k vyhlášení památkové zóny na území Barrandova. Přes uvedená
negativa tvořila v době vyhlášení PZ Barrandov původní vilová zástavba mimořádně hodnotný
dochovaný příklad prvorepublikové předměstské villatury a její další rozvoj je od té doby spjatý s její
památkovou hodnotou.
PZ Buďánka
Dělnická a řemeslnická osada Buďánka vznikla na začátku 19. století jako součást vesnice
Košíře nedaleko za
hradbami Prahy. Na skalnatém ostrohu u obchodní cesty na Plzeň, na místě vytěženého vápencového lomu,
vzniklo mezi lety 1800-1840 něco přes 20 domků ve dvou uličkách. Stavěli si je pravděpodobně zaměstnanci
viniční usedlosti Zámečnice, dělníci z místní cihelny, lomu a drobní řemeslníci. Podobný typ osady v rámci
velkého města je neobvyklý.
Domky byly základem kamenné (pravděpodobně ze zbylého materiálu z lomu), většinou se sedlovými
střechami, organicky přistavované podle potřeby. Poloha na skále dala vzniknout typickým schodištím,
propojujícím ulici U Zámečnice a Pod Buďánkou. Ke každému domku patřila malá, mnohdy ve svahu
terasovitě řešená, zahrádka, kůlny a přístavky. Na Motolském potoce, který před osadou tekl (dnes zatrubněn),
stál mlýn a středobodem osady se stal zájezdní hostinec Fr. Píseckého zvaný Brantovna.