Ikona smíchovského pohostinství

Od přelomu 18. a 19. století funguje nepřetržitě hostinec, který známe pod názvem U Váhy. Za minulého režimu patřil podnik mezi vyhlášené špeluňky, které měly otevřeno od šesti hodin ráno. Současní majitelé měšťanského hostince U Váhy uvádějí, že první písemná zmínka o domě je starší než 300 let, na mapě Smíchova je jasně zakreslen v roce 1713, kdy byl v majetku Schwarzenbergů.

PĚTKA KVĚTEN 2026

18

Historie

UVÁHY

Ikona

smíchovského

pohostinství

Od přelomu 18. a19. století funguje

nepřetržitě hostinec, který známe

pod názvem UVáhy. Za minulého

režimu patřil podnik mezi vyhlášené

špeluňky, které měly otevřeno

od šesti hodin ráno.

Současní majitelé měšťanského

hostince UVáhy uvádějí, že první

písemná zmínka odomě je starší než

300 let, na mapě Smíchova je jasně

zakreslen vroce 1713, kdy byl vmajet

-

ku Schwarzenbergů. Dávní majitelé by

dnešní interiér svého hostince už jistě

nepoznali. Kdo ale vminulosti podnik

vlastnil?

HOSTINEC UVÁHY VÁCLAVA FIŠERA

Měšťanský hostinec UVáhy na

Smíchově je dnes nejdéle fungující

hospodou vtéto městské části. Její

historie sahá do 18. století, během

tří století se tady vystřídalo mnoho

majitelů avýčepních, ale pravděpodob

-

ně nejdelší éra je spojena sVáclavem

Fišerem, který se olokál staral od první

republiky až po totalitní éru komu

-

nismu. Právě za něj se změnil název

zhistorického označení UŠkrobařů

na dodnes užívané UVáhy. Důvodem

změny byla jednak potřeba komunistů

přetrhnout pouto sněkdejším světem

drobných živnostníků apak také fakt,

že původní název byl ve své době

poněkud anachronismem, zatímco

městskou váhu naproti hostinci tehdy

všichni smíchovští obyvatelé znali.

Dva dny před Vánocemi roku 1917

koupili hostinec UŠkrobařů iscelým

činžovním domem manželé František

aMarie Paškovi, ato od předchozích

majitelů hokynáře Jana Pavlise ajeho

ženy, rovněž Marie. Nemovitost

(hostinec asousední činžovní dům)

byla oceněna na 110 000 rakouských

korun ato, jak čteme vdobové kupní

smlouvě: „Se vším právem apříslu

-

šenstvím, zejména se zařízením pro

živnost hostinskou avýčepnickou,

potřebným tamtéž se nalézajícím, tak

jak toto ve zvláštním oběma stranami

podepsaném seznamu před vyho

-

tovením této smlouvy bylo popsáno

azaznamenáno, vše tak, jak tento

dům sami drželi aužívali aneb držeti

aužívati oprávněni byli…“

NA ZKUŠENOU DO HOSPODY

Paškovi současně souhlasili, aby lokál

nadále vedl stávající hostinský Alois

J. Weil, nicméně se tu znejasných

důvodů dlouho nezdržel. Ve 20. letech

provozoval lokál Josef Stožek, jehož

pravděpodobně roku 1932 nakrátko

vystřídal Zdeněk Kříž. Vnuk asou

-

časně jmenovec Zdeňka Kříže svého

dědečka nezažil, ale jeho – bohužel už

též zesnulý – tatínek mu vyprávěl, že si

jako malý chlapec pamatoval pokojík

vprvním patře, kde spával. Kříž prý

původně na Smíchově prodával likéry,

nicméně UVáhy dlouho nepůsobil, na

počátku 30. let podlehl tuberkulóze.

Poté už následovala éra Václava

Fišera. Vyprávěla nám oněm jeho

neteř, takřka devadesátiletá, nicméně

neobyčejně vitální dáma Jaroslava

Holá: „Václav Fišer si namluvil sestru

mojí maminky, tetu Růženu. Ony byly

zpěti holek aneměly jednoduché

dětství, maminka jim umřela, otec,

který navíc přišel oruku, se znovu

oženil. Atato macecha byla pěkně

ostrá. Protože čekali dalšího potomka

doslova ‚prodala‘ tři holky, ještě děti,

sedlákovi do služby.“ Mladé dívky

zkrátka musely pomáhat rodinnému

rozpočtu velmi brzy.

Růžena se díky tomu později dostala

právě na výpomoc do kuchyně vhos

-

tinci UŠkrobařů, který vedl Václav

Fišer. Zprvu zde jenom pracovala, ale

brzy jiskra přeskočila. Fišer byl vdovec

Hostinec

UŠkrobařů

zvenku působil

spíše jako

cukrárna

než jako hostinec

Jaroslava Holá si vdětství

UŠkrobařů odpracovala své