Strana 37
37
3. Třetí rovina souvisí nejen s řešeným územím,
ale navazuje na vyšší úroveň dopravní
koncepce (odlehčení dopravy v Plzeňské
Radlickou radiálou), kdy je nutné promýšlet
různé varianty řešení.
Zaměříme se nyní opět na konkrétní místa, která
byla v rámci participativních setkání řešena
a zohledněna v diskuzích.
PLZEŇSKÁ ULICE je účastníky setkání vnímána
často jako bariéra, která rozděluje území na
severní a jižní část (krátké intervaly zelené na
přechodech, nižší počet přechodů pro chodce).
Krátké intervaly zelené na přechodech jsou
pochopitelné z hlediska plynulosti automobilové
dopravy, byly však hodnoceny jako bariéra
pro skupiny školních družin, kdy je pro ně
z logistického hlediska obtížné přechod ulice zajistit
a proto raději volí místa „na své straně ulice“.
„Taky tam [Plzeňská ulice] ty
auta jezdí strašně rychle, je
tam málo míst na přecházení
a musí tam být ty zábradlí.
Nemůžu přejít, kde bych
potřeboval. Protože ty auta
tam nejezdí 50 ale rychleji.
A já musím jít daleko až na
přechod.“
Z hlediska cyklistů je hodnocena negativně
v případě, kdy se vytvoří kolony aut, kdy se
dramaticky snižuje prostupnost a existence
samostatného AUTOBUS/TAXI/CYKLO pruhu
se ne ukazuje jako ideální řešení (v rámci
dotazníkového šetření jen 2% respondentů uvedlo,
že jim stávající stav řešení cyklistické dopravy
vyhovuje). Participanti hodnotili tyto pruhy
jako nedostatečně chránící cyklisty (z důvodu
sdílení pruhu s motorovými vozidly), přičemž
je tato forma z hlediska uživatelů nepřátelská
pro rekreační cyklisty nebo pro rodiny s dětmi.
Řešením mohou být samostatné cyklopruhy
nebo v delším časovém horizontu převedení
automobilové dopravy.
„A tady se přiznám, že tady je
nejlepší jet po tom tramvajovým
pásu a vyhlídnout si tu
chvilku, kdy tam ta tramvaj
nejede. Protože ten cyklo
pruh normálně nefunguje, to
je prostě tragédie, v životě
jsem tam neviděl jako někoho
kontrolovat, až tam někde
u Duškový jsou občas policajti,
ale jinak tam jezdí jedno auto
za druhým v tom cyklopruhu.“