Strana 22
22
parky
C.1. historické parky
V hierarchii struktury systému zeleně stojí nejvýše městské veřejné
parky. Ty zajišťují rozmanitou škálu forem rekreace v organismu města
k načerpání fyzických i duševních sil. Tomu by měla odpovídat samotná
podoba parku, jeho dostupnost a provázanost do systému zeleně sídla.
Při revitalizaci a tvorbě parku je nutné zanalyzovat a zohlednit
základní urbanistické a krajinné souvislosti, atmosféru místa, hodnotné
historické stopy, nebo třeba požadavky jeho uživatelů. Pouze s dobrou
znalostí místa, lokálních souvislostí a požadavků lze přistoupit k citlivé
obnově nebo úpravám. V analytické části by u historických parků
neměly být opomenuty původní plány, tak aby bylo možné při obnově
případně zachovat hlavní hodnotné autorské myšlenky, byť nemusí jít
o doslovnou rekonstrukci.
Mezi hlavní principy tvorby parku patří vytvoření plnohodnotného
rekreačního zázemí pro uživatele všech věkových kategorií. Park by měl
být místem dlouhých procházek, možné sociální interakce, potkávání se
a povídání si se sousedy i jen odpočinku s knihou či pěkným zajímavým
výhledem do krajiny nebo na život v parku. Měl by být prostorem,
kam je možné chodit běhat, bruslit nebo korzovat s kočárkem i v klidu
studovat. Tomu všemu by měly odpovídat jak použité povrchy, tak
výběr mobiliáře.
Parky jsou ideální matricí pro dětská hřiště i hřiště pro aktivní pohyb
a sport. Při jejich umisťování je nutné pečlivě zvážit lokalizaci ve vztahu
ke kompozici parku, historii, přírodní danosti (například světové strany,
terénní podmínky apod.) i charakter širšího okolí. Na základě zjištění
stanovit vhodné uspořádání herních prvků i velikost hřiště či charakter
jednotlivých herních prvků. Výběr herních prvků by v ideálním případě
měl vycházet z charakteru místa a jejich rozmístění naplno využívat
přírodních daností (morfologie terénu, stávající vegetace…).
Při návrhu parku je důležité zaměřit se na hrany – místa, kde se park
potkává s městskou zástavbou. Vstupy do parku by měly být jasně
čitelné (v návaznosti na chodníky navazujících ulic, doplněné
o přechody nebo místy pro přecházení, bez zaparkovaných aut
a dalších prvků znepřehledňujících prostor). Do parku musí být zajištěn
bezbariérový přístup.
V parku prostorotvornou funkci přejímají vegetační prvky. Ty mají
jedinečnou schopnost odclonit rušnou komunikaci (při zachování
prostupnosti a logické návaznosti na aktivní hrany), potlačit nevzhledné
nebo naopak podtrhnout hodnotné výhledy či důležité kompoziční
vazby. Ve formě rastrů a skupin mohou vytvořit zelený baldachýn
jako zázemí pro rozmanité aktivity. Vyjma funkce prostorotvorné nelze
opomenout funkci hygienickou (čištění vzduchu, zvlhčování ovzduší,
vyrovnávání teplotních extrémů nebo třeba tlumení hluku), estetickou
(struktura, textura, proměnlivost v čase…), psychohygienickou nebo
ekologickou. Park by měl nabídnout jak otevřené slunné travnaté plochy
tak stinná avšak stále přehledná a bezpečná zákoutí, plochy většího
měřítka i květinový detail. Návrh by měl být vždy řešen takzvaně
„od fasády k fasádě“.
V jádru parku lze uvažovat i o doprovodných drobných stavbách
(pavilonech s občerstvením, pergolách) vodních prvcích či zázemí pro
větší společenské kulturní nebo umělecké akce.