Strana 61
59
po nich bychom hledali jen těžko, protože
byly nahrazeny jinými stavbami. Některé
diskusní příspěvky měly silně citově za-
barvený charakter, jenž poukazuje na in-
tenzitu vztahu k místu bydliště.
Paměť oblasti dokladuje i vnímání vývoje
sídliště Homolka. Sídlištní zástavbě uvozu-
je téma, neosobnosti bydlení v paneláku.
Dobře je to vidět na dvou citacích přibližně
stejně starých obyvatel zdejších paneláků.
„Když jsme byli malý, tak to sídliště žilo ma-
lejma dětma, který volně chodily ven, ale
všechny se sdružovaly tady od šesti sed-
mi až do patnácti šestnácti dvaceti. Někdo
hrál todle, někdo fotbal, ale opravdu to bylo
centrum (prostor u Sokolovny která na kraji
sídliště, pozn. editora), kam se ty děti staho-
valy. Poslední deset roků je to místo mrtvý,
scházej se tam nějaký lidi, který tam ale při-
jedou autem sprejujou, zapálej si a nazdar.“
(muž, cca 30 let, sídliště Homolka).
„Na sídlišti nemůžete po někom chtít, aby
se s vámi bavil ... sousedy znám, jsem tam
od malička. Teď už začíná bejt znát, že to
je dražší lokalita. Řekl bych, že jsou tam
movitější lidi, důchodci ustupujou, možná.
Stěhujou se tam mladší lidi, kteří mají hod-
ně práce. Možná to je na tom sídlišti znát.“
(muž cca 30 let, sídliště Homolka)
„Ty garáže
(v Zahradničkově ulici
na Poštovce) si lidi
vyřídili a stavěli si to
dodatečně v akci Z.“
žena, cca 50 let,
Poštovka
„Tam bejvaly takový
nízký domečky
(v dělnické kolonii
Hliník, pozn. editora),
pár dřevějnech
a jinak zděnejch. Celý
řady, já tam chodila
ke švadleně, každá
ulice byla pěkně
vydlážděná, v domě
tři schůdky předsíň…
takhle tam žili a mně
se to líbilo, protože
jsem byla v činžáku.“
žena 83 let,
Košířské náměstí