Strana 21
www.praha5.cz Pětka
Reichelovy ceny atéhož roku se sezná-
mil isbudoucí manželkou Josefou, ro-
zenou Pintzovou. Otřináct let mladší
drobná aštíhlá dívka se do silného,
vysokého acitlivého umělce zami-
lovala aspolečně založili rodinu. Tři
děti si ale sotcem příliš osobní vztah
nevybudovaly. Podle vzpomínek syna
Karla se děsil návštěv ačasto vyhle-
dával samotu. Kjeho nejbližším přá-
telům patřili malíř Hanuš Schweiger
aprofesor Tomáš G.Masaryk. Pirner
ale téměř vždy mlčel: „Každý člověk
byl prostě nevítaným jeho pracující
fantazii– zaháněl vidiny, plašil víly
avodní žínky pouhou přítomností.“
Po roce 1887 vyučoval na pražské
akademii výtvarných umění, kde od
roku 1896 vedl ateliér gurální malby.
Tehdy se stal profesorem aněkolikrát
byl dokonce zvolen rektorem akade-
mie. To již bydlel na Smíchově vnovo-
stavbě na nejprestižnější adrese– Fer-
dinandově nábřeží (dnes Janáčkovo)
svýhledem na Národní divadlo.
Smíchov přitom důvěrně znal už od
roku 1886, kdy zahájil výzdobu jedné
zapsid vchrámu sv.Václava motivem
korunování Panny Marie. Dva roky po
dokončení tohoto díla pak namaloval
jeden ze svých nejpůsobivějších paste-
lů. Zobrazuje archanděla zvěstujícího
Marii narození Ježíše Krista, přičemž
její panenská čistota aduchovní síla,
symbolicky vyjádřená lilií vrukou
posla, je ještě umocněna Mariiným
průsvitným závojem.
Podle indicií ani později Pirnera
„světobol“ neopustil. Alespoň v závěru
jednoho svého dopisu lakonicky připsal
„bohužel stále živ a zdráv“. Nicméně
umělecká tvorba mu dávala možnost
zapomenout. Neboť, jak by řekl Scho-
penhauer, umění sice není vykoupením
ze života, ale je v něm krásnou útěchou.
Dne 2. dubna 1924, nedlouho po jme-
nování čestným profesorem akademie
výtvarných umění, Max Pirner ve svém
smíchovském bytě vydechl naposledy.
Jeho pokoru, skromnost i neoddisku-
tovatelný význam pro příští generace
umělců připomenul jeden z jeho žáků
Max Švabinský vzkazem vyrytým do
Pirnerova náhrobku na Olšanských
hřbitovech: „Mistr tajně slavný“. n
Pavel Fabini
21
Zvěstování,
rok 1895,
kombinovaná
technika, pastel,
barevné křídy,
plátno
Apsida s výtvarnou
výzdobou
od M. Pirnera
v kostele
sv. Václava
na Smíchově
Náměsíčná,
rok 1878,
olej na plátně,
detail (výřez)
Starozákonním inovozákonním
křesťanským tématům se věnoval
také vřadě dalších svých děl, přičemž
často vyhledával analogie santickými
motivy. To je ipřípad triptychu „Oheň
asvětlo“, kde vjednom poli zobra-
zil Hérakla osvobozujícího ke skále
přikovaného Prométhea, ve druhém
pak scénu před sejmutím Kristova těla
zkříže. První výjev odkazuje kohni,
který Prométheus ukradl bohům
apřinesl lidskému pokolení, zatím-
co druhý připomíná světlo, naději
na věčný život, jež lidstvu věnoval
Kristus. „Jestliže ovládnutí ohně
bylo mytickým počátkem materiální
evoluce lidstva, Ježíšova smrt na kříži
stojí analogicky na počátku duchovní
evoluce,“ uvedl knedávno vystavené
olejomalbě kunsthistorik Marcel Fišer.
Podle
vzpomínek
syna Karla
se děsil
návštěv
ačasto
vyhledával
samotu.