Barrandovské Terasy opět září. Ale jen pro někoho

Dočasný pronájem místo klasického trvalého bydliště, avšak pro veřejnost uzavřený areál bez přidané komunitní hodnoty – tak lze podle kritiků v kostce shrnout podobu zrekonstruovaných Barrandovských Teras. Praha 5 je z výsledku velmi zklamaná.

TÉMA

Z

a první republiky byly Ba-

rrandovské Terasy místem,

kde mohli usousedních stolů

povečeřet běžní občané vedle lmo-

vých hvězd. Vobdobí socialismu

Terasy– jako vše ostatní– pozvolna

upadaly, ale ještě na samém počátku

devadesátých let minulého století,

nějaký čas po listopadu 1989, objekt

pořád dokázal vytvářet alespoň iluzi

vznešenosti. Poté nastal strmý pád až

kpodobě ruin akamenných zbytků

někdejší slávy. Před dvaceti lety areál

koupil developer, který se specializuje

na revitalizace objektů shistorickou

tradicí. Posléze zde vznikly apartmá-

ny, jež sice nejsou vázány na prodej,

nicméně které přesto slouží výhradně

kbydlení.

„Odklon investora od povolené-

ho hotelu kapartmánovým domům

je zklamáním. Nechápeme vstřícný

postoj památkářů, kteří souhlasí

isnávrhem dalšího domu, který

historický objekt pohledově ukryje

do uzavřeného vnitrobloku. Bariéra

závory acedule ‚jen pro rezidenty‘ je

pak výsměchem celé společnosti, jejíž

úřady měly chránit kulturní památku

sfunkcí občanské vybavenosti,“ říká

Milan Kryl (Piráti), místostarosta

Prahy5.

Podle vyjádření zástupce majite-

le Barrandovských Teras Jindřicha

Vaňka pro Českou televizi však nejde

ovznik privátní uzavřené reziden-

ce. „My žádné byty nemáme. My

žádné byty nabízet nemůžeme, my

zde máme apartmány. Došlo pouze

knějakému nedorozumění,“ uvedl

Vaněk, podle něhož Barrandovské

Terasy budou inadále fungovat ve

veřejném zájmu: „Veřejnosti jsou

určeny opět celé Barrandovské Terasy,

protože veřejnost se může ubytová-

vat vapartmánech, veřejnost bude

moct používat restauraci, která bude

vhistorické budově. Veřejnosti bude

přístupná celá ta vyhlídková terasa

ataké veřejnost už dnes užívá celý

tento areál kprůchodu dolů křece.

Tady nedochází kbudování žádné

privátní uzavřené rezidence.“

Ostře sledovaný projekt nicmé-

ně vzbuzuje přinejmenším reálné

podezření, že došlo kobejití poža-

davků územního plánu, který tuto

oblast denuje jako oblast veřejné

vybavenosti. To vpraxi znamená, že

zde není přípustná bytová výstavba.

Je tedy otázkou, nakolik– či zda

vůbec– výstavba apartmánů určených

výhradně kpronájmu byla, nebo

nebyla vsouladu súzemním plánem.

Právě na absenci veřejné vybavenosti

upozorňuje stavební úřad Prahy 5.

Nejasné právo

Zdostupných faktů vyplývá, že vtéto

kauze rozhodovala velmi sporně

státní správa. Vroce 2011 památkáři

istavební úřad povolili přistavit ke

kulturní památce Barrandovské Terasy

hotel skongresovým centrem ajed-

nacími salónky, propojený spojovací

chodbou shistorickou restaurací. Měl

zajistit oživení místa apomoci památ-

ku zachránit. „Hotel vyroste zobou

stran stávající budovy proto, že by si

restaurace sama na sebe nevydělala,“

tvrdil tehdy investor. Dnes na místě

povoleného hotelu stojí dva zkolaudo-

vané soukromé apartmánové domy.

Vedení městské části Praha5

vyzvalo katastrální úřad, aby neregis-

troval byty vobjektech, ve kterých je

stavební úřad nepovolil. Katastrální

úřad odpověděl, že byty zapisuje podle

požadavku majitele stavby aneposu-

zuje určení funkce domu podle jeho

kolaudace. Tím potvrdil, že český

právní řád nelogicky umožňuje kata-

stru zapsat anásledně prodávat byty

ivdomech, které jsou povoleny pouze

pro veřejnou vybavenost bez bytové

funkce. Vpraxi tak dochází na plo-

chách určených pro sportovní stavby,

STAVBY APROJEKTY

Barrandovské Terasy opět

září. Ale jen pro někoho

Dočasný pronájem místo klasického trvalého bydliště,

avšak pro veřejnost uzavřený areál bez přidané

komunitní hodnoty– tak lze podle kritiků vkostce

shrnout podobu zrekonstruovaných Barrandovských

Teras. Praha5 je zvýsledku velmi zklamaná.

Na pozemku

má vzniknout

ještě další

apartmánový dům

8

Pětka ČERVEN /2024

Foto: René Volfík