Jsme složeni z mnoha hodinek

Přední česká fyzioložka a biochemička profesorka Helena Illnerová se životně věnovala výzkumu časového systému savců. Jako první na světě odhalila, jak je denní rytmus v tvorbě hormonu melatoninu nastavován světlem a centrálními biologickými hodinami.

ZE SVĚTA VĚDY

Jsme složeni

zmnoha hodinek

Přední česká fyzioložka abiochemička profesorka

Helena Illnerová se životně věnovala výzkumu

časového systému savců. Jako první na světě

odhalila, jak je denní rytmus vtvorbě hormonu

melatoninu nastavován světlem acentrálními

biologickými hodinami.

N

a Lužinách žije přes třicet let. Její byt

vnejvyšším patře jednoho zmístních

paneláků připomíná vědeckou pra-

covnu se spoustou knih. Loni se stala čestnou

občankou páté městské části. Vrozhovoru pro

Pětku vypráví nejen osvém životě, ale iopod-

statě svého bádání avášni pro jízdu na kole.

n Jak dlouho bydlíte na Praze 5?

Tady na Lužinách bydlíme od roku 1992,

tedy více než 30let. Předtím jsme bydleli na

Vinohradech nedaleko Olšanských hřbitovů,

kde žili manželovi rodiče. Vdobě, kdy se tam

přistěhovali, to ještě byla pražská periferie.

Mně nemusí nikdo nic říkat oživotě vkomu-

ně. My jsme tam bydlely tři rodiny vjednom

bytě sjednou koupelnou, jedním sporákem

ačtyřmi malými dětmi. Odtamtud jsme se

museli odstěhovat poté, co dům po roce

1989 prošel restitucí. Nicméně můžu říct, že

zpětně jsem velice ráda, že jsme se přestěho-

vali na Lužiny.

n Vté době jste už pracovala vAkademii

věd?

Ano, pracovala jsem ve Fyziologickém ústavu

Akademie, později jsem začala přednášet ina

Univerzitě Karlově, převážně na její Přírodo-

vědecké fakultě.

n Když vás bydlelo tolik pohromadě, měla

jste vůbec čas na vědeckou práci aklid?

To je dáno asi spíš tím, jak si to člověk zařídí.

Já bych ze sebe nechtěla dělat chudáka, tímto

způsobem jsme bydleli jen pět let. Poté přišel

rok 1968 adruhá mladá rodina odešla do

Ameriky. Zůstali jsme tam nakonec bydlet

jen my dva smanželem, jeho rodiče anaše

dvě děti. Spíše to vždy byla otázka organiza-

ce práce. Já jsem začala studovat biologické

hodiny adenní biologické rytmy, což se musí

logicky sledovat 24hodin. Pro mě to zna-

menalo normálně pracovat během dne, zajet

domů, vyzvednout děti ze školky nebo ze

školy, dát rodině večeři, zkontrolovat úkoly

apotom se případně vrátit zase do ústavu.

n To je určitě více než osmihodinová

pracovní doba. Jak jste udržovala své bio-

logické hodiny?

Já jsem byla vychovávána sportovně, také

jsme hodně tábořili. Pro mě to znamenalo, že

jsem třeba měla vlaboratoři položený spacák

na podlaze apo obou stranách dva budíky.

Noc aspaní byly pak kvůli práci neustále pře-

rušovány, ale člověk byl mladý, tak to vydržel.

n Dá se takový přerušovaný spánek nějak

nahradit?

Úplně asi ne. Odnešních lidech, kteří si

chtějí trochu užít ivečerního života, se říká,

že během týdne leckdy stejně málo spí.

Vzniká unich tzv.sociální jetlag, jako kdyby

cestovali letadlem. Dohánějí to až ovíkendu,

kdy mohou spát déle. Jinak je to trošku kom-

plikovanější. Spánek sám osobě má složitou

strukturu, kterou tvoří zhruba hodinové pe-

riody skládající se zvíce druhů spánku. Když

spánek přerušujete, usínáte vlehčím spánku,

ale násilně se zvukem budíku uprostřed noci

můžete vzbudit iznejhlubšího spánku. To je

pak těžké.

n Vy jste smanželem za komunistů neuva-

žovali, že byste odešli na Západ?

Musím překvapivě říct, že ne. My jsme si

chtěli vyzkoušet zahraniční stáž, abychom se

něčemu přiučili vnašich oborech, ale vdobě,

kdy začalo být možné, abychom pracovně

vyjeli, zhruba po roce 1965, se nám začaly

rodit děti. Tak jsme tuto naši touhu odložili

na rok 1969, kdy byly naše děti již dva, resp.

tři roky staré. Rok 1969 byl také poslední rok,

kdy jsme ještě mohli dostat výjezdní doložky.

Normalizace začínala. Můj muž Michal Illner

byl sociologem, ale až od poloviny šedesátých

let, do té doby byla unás sociologie zakázaná.

Michal si sehnal stáž na Kolumbijské univer-

zitě vNew Yorku ajá si tamtéž našla místo

voddělení biochemie. Odjeli jsme isdětmi

na podzim 1969 na dvouletou výjezdní do-

ložku, ale již na jaře 1970 jsme dostali zprávu

znašeho ministerstva zahraničí, že pokud se

po roce nevrátíme, tak na nás bude pohlíže-

no jako na emigranty.

n Takže to vás přimělo se vrátit?

Ano, nechtěli jsme emigrovat. Můj muž tu

měl rodiče, já tatínka. Když byl srpen 1968,

tak jsme byli na dovolené vNorsku ataké

jsme se okamžitě vrátili. Bylo tehdy mož-

né vyjet, ale říkali jsme si, že sem patříme,

že tu máme domov. Tehdy panovalo rčení

„my sem patříme, ať jdou pryč komunisté“

asamozřejmě Rusové, kteří nás okupovali.

Jen nás stále trápilo, zda jsme svým návratem

neublížili našim dětem tím, že jsme je odsou-

dili kživotu vnesvobodném světě. Až vroce

1989, když přišla sametová revoluce, jsme si

začali být jisti, že jsme dětem neublížili. Na-

opak, díky tomu, že vyrůstaly doma achodily

do turistických oddílů, většinou skrytých

skautských organizací, vybudovaly si silná

apevná přátelství na celý život. Ktomu by

možná jinde nedošlo.

n Pojďme se podívat na váš výzkum bio-

rytmů. Jak jste se ktomu vlastně dostala?

Pracovala jsem voddělení vývoje savčího

organismu. Já sama jsem zkoumala vývoj ma-

lých potkanů. Můj tehdejší vedoucí prof.Kře-

ček mě upozornil na starší vědeckou práci,

která ukázala vliv světla na hmotnost šišinky

Foto: René Volfík

16

Pětka ÚNOR /2024

ROZHOVOR