Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 18

svnějším světelným dnem. To znamená
vystavovat se světlu během dne, ale pokud
možno ne během noci.
n Apokud bychom neměli světlo?
Vpřípadě, že bychom nebyli vystavováni
vnějšímu osvětlení, byla by uvětšiny znás
denní perioda oněco delší než 24hodin,
uněkoho, tzv.skřivánků, zase kratší. Zname-
ná to, že většina lidí má tendenci se zpož-
ďovat. Ti, kteří se zpožďují, potřebují hlavně
silné ranní osvětlení, aby se jejich biologické
hodiny oněco předběhly. Skřivánci, kteří
mají denní periodu oněco kratší než 24ho-
din, potřebují spíše večerní osvětlení, aby
jim pomohlo se zpozdit. Obecně platí, že pro
většinu lidí je zapotřebí silné ranní, pokud
možno přirozené světlo, které jim pomůže se
synchronizovat svnějším dnem.
n Takže když vstáváme třeba velmi brzy ráno
nebo se omylem probouzíme třeba ve tři
ráno, způsobujeme svému organismu stres?
Když nastává naše biologická noc, tak se nám
zvyšuje ospalost, hladina melatoninu vkrvi
asnižuje se nám tělesná teplota. Zvýšený me-
latonin pomáhá večer kroztahování cévek na
rukách ana nohách, končetiny se zahřívají,
teplo odchází do okolí amy vnitřně chladne-
me. To je naše noc. Okolo třetí hodiny ráno
míváme nejnižší tělesnou teplotu, vtu dobu
je naše biologická půlnoc. Když přijde konec
noci, tak melatonin klesne na téměř neměři-
telnou hladinu atělesná teplota opět vzroste.
Když by si někdo vnoci dal budíka na třetí
hodinu ráno, přivodí svému organismu stres,
protože vté době bude jeho tělesná teplota
ještě nízká, melatonin vysoký aorganismus
bude na vzbuzení nepřipravený. Něco jiného
bude, budeme-li se pravidelně sami probou-
zet okolo třetí hodiny ráno, vhodině „mezi
psem avlkem“. To by mohlo znamenat, že
organismus již může být částečně odpočatý
ačlověk by případně měl zvážit rozložení
adélku svého setrvávání na lůžku.
n Kvůli tomu musí ale dost trpět organis-
mus lidí pracujících na směny, že ano?
Na směny musí dělat pracovníci ve zdravot-
nictví, hasiči či policisté. Nikdy ale nepocho-
pím, proč musí dělat na směny pracovníci ve
výrobě. To je jen ekonomická záležitost apro
člověka je to tvrdé.
n Dělaly se nějaké statistiky nemocnosti
lidí, kteří pracovali na směnách?
Určitě už se to zkoumalo. Například usestřiček
vDánsku, které pracovaly na směny, bylo lehce
zvýšeno riziko nádorových onemocnění abyl
jim snad ipřiznán nějaký příplatek. Sprací
na směny se lépe vyrovnají mladší lidé, ti se jí
přizpůsobí rychleji než lidé starší, obdobně jako
se přizpůsobí lépe letům přes více časových
pásem. Ve srovnání sprací na směny či slety
přes více časových pásem představuje přechod
na letní čas podstatně menší zátěž. První tři dny
po přechodu na letní čas byla např.úrazovost
vamerických dolech asi o5% vyšší adále se
zase vrátila knormálním hodnotám.
n Je zdravé, když si někdo chodí lehnout po
obědě?
Myslím, že to vůbec nevadí. Ráno začíná
tzv.cirkadiánní, tj. zhruba denní, tlak na or-
ganismus, daný biologickými hodinami, aby
byl člověk bdělý. Během dne narůstá ospa-
lost, která je dána tím, jak jsme daleko od
probuzení, jak jsme již unaveni. Tomu se říká
homeostatický tlak na spánek. Když se někdo
vjednu nebo ve dvě hodiny odebere spát, tak
si odbourá část toho homeostatického tlaku,
té únavy, amůže mu to pomoct kdalší dobré
výkonnosti. Takže vůbec není důvod, proč si
nedat po obědě šlofíka.
n Ana jak dlouho?
Nesmí se to přepísknout, asi tak hodinku,
maximálně dvě. Jinak je to narušení celého
časového řádu, odpolední spánek musí být
krátký. Pro děti je spánek po obědě samozřej-
mě naprosto vpořádku, pro starého člověka
také. Oto zase může být večer delší dobu
vzhůru. Ten tlak na spánek je tedy dán dvě-
ma faktory: jednak biologickými hodinami
ajednak nárůstem únavy.
n Mohou určité odchylky na mozkové šišin-
ce ovlivňovat to, jak dokáže člověk spát?
Ušišinky platí, že některá zvířata žijící na
rovníku, např. aligátoři, šišinku vůbec nemají.
Je tam den stále stejně dlouhý po celý rok,
12hodin, takže zvířata ani nepotřebují mít
noční melatoninový signál, který by jim
oznamoval sezonní změny vdélce dne. Zdá
se, že čím blíže ksevernímu pólu, tím se
hmotnost šišinky zvětšuje. Určitě zvířata
žijící tam potřebují silný melatoninový
signál, aby je dopředu upozornil na změ-
nu délky dne atím na nutnost přizpůsobit
tomu své funkce, např. reprodukci, hustotu
azabarvení srsti, množství podkožního tuku.
Mezi lidmi jsou jedinci, kteří mají geneticky
nízkou noční hladinu melatoninu, jiní ji zase
mají vysokou. Nezdá se, že by na výši noční
hladiny melatoninu závisela kvalita spánku.
Je ale pravda, že když člověk stárne, noční
hladina melatoninu se snižuje ajeho rytmus,
ale nejen jeho, se zplošťuje. Člověk pak může
mít fragmentovaný spánek acelý časový řád
se začíná rozpadat.
n Kromě výzkumu jste se věnovala idalším
aktivitám, například jste byla tři roky před-
sedkyní české komise pro UNESCO. Jak se
Češi podle vás chovají kpamátkám?
Těch dalších aktivit bylo daleko více, nejvíce
času mi sebralo 8let, kdy jsem byla místo-
předsedkyní Akademie věd ČR, a4roky,
kdy jsem byla její předsedkyní. Celkem
12let vadministrativě avědní politice!
Ale zpět kvaší otázce. Myslím si, že by se
rozhodování opamátkách mělo převážně
nechat památkářům apak také hlavně těm,
kteří rozumějí stavařině avědí, co je ještě
možné opravit aco ne. Např. co se týče třeba
vyšehradského železničního mostu, ktomu
je třeba vědět, jak moc je poškozený, zda
ajak je opravitelný apod. Když jsem dělala
předsedkyni komise, tak náš problém byl
jiný. Uznání historického jádra Prahy jako
světového kulturního dědictví UNESCO
bylo ohroženo tím, že se nesměla dovolit
vurčité vzdálenosti od něho žádná výšková
budova. Ajedna již stála– hotel Corynthia
Towers proti Kongresovému centru Praha.
Další otázkou bylo, zda je možné stavět
další výškové budovy na pláních Pankráce.
Dívala jsem se tehdy, kde by nějaká výšková
budova zničila pohled na Hradčany. Obecně
by se neměly zastavovat pražské vršky, které
jsou zelené, aje také důležité, aby to, co je
památkou, jí zůstalo.
n Zeptám se ještě na kolo, zda stále jezdí-
te?
To víte, že ano... Když jsem jezdila se svým
mužem, který již bohužel nežije, tak jsme
ujeli až kolem 50 kilometrů. Když ale člověk
jede sám, tak jede tak 30 km a hlídá si, jestli
trefí nazpátek a aby nenaboural. n
Prof. RNDr.HELENA ILLNEROVÁ,
DrSc., (86let)
Se spolupracovníky jako jedna zprv-
ních na světě popsala závislost funkce
biologických hodin vmozku savců na
délce dne během měnících se ročních
období.
Oddělení, které vedla ve Fyziologickém
ústavu Akademie věd ČR, dovedla
kmezinárodnímu ohlasu. Ivsoučas-
nosti se toto oddělení, již pod vedením
prof.Aleny Sumové, významně podílí
na výzkumu mechanismu synchro-
nizace biologických hodin svnějším
prostředím aobecně na výzkumu
celého časového systému savců. Chro-
nobiologii, tj.nauku očase vživých
organismech, zavedla prof.Illnerová
nejen ve Fyziologickém ústavu AV ČR,
ale přednášela ji ina Přírodovědecké
fakultě Univerzity Karlovy.
Vletech 1993–2001 byla místopřed-
sedkyní Akademie věd ČR avletech
2001–2005 ji vedla jako její předsedky-
ně. Zavedla zde mj.program podpory
nadějných mladých vědců. Dva roky
byla též předsedkyní Učené společnos-
ti ČR. Za přínos pro vědu ajejí řízení jí
byla udělena řada domácích izahra-
ničních ocenění.
Deset let také vedla turistický oddíl
mládeže. Vsoučasnosti je Helena Illne-
rová emeritní pracovnicí AV ČR.
Foto: René Volfík
18
Pětka ÚNOR /2024
ROZHOVOR
Noviny Pětka