Strana 17

Šišinka mě začala zajímat, protože potkani

očí změní. Nedlouho předtím popsal švédský

vědec Aaron Lerner, že všišince vzniká

hormon melatonin, abrzy začalo být zřejmé,

že melatonin se tvoří ze serotoninu ajeho

avliv světla na ni.

ovlivu světla na rytmus melatoninu aobecně

pak na časový systém. Určitě jsem patřila

kprvním, kteří objevili, že tvorba melatoni-

nu se zásadně mění vzávislosti na osvětlení

zvířat vnoci. Po náhlém osvícení nízká noční

hladina serotoninu všišince prudce vzroste

na vysokou denní, zatímco vysoká noční

tvorba ahladina melatoninu rychle klesne na

nízkou denní. Tento neočekávaný vliv světla

mě velmi překvapil. Netušila jsem, že osvět-

Clock“ (Biologické hodiny) spatřila světlo

světa až vroce 1960. Škoda, že jsem nemohla

jezdit do západních zemí vté době avyklá-

dat onašich výsledcích na konferencích. Do

USA jsem byla poprvé na konferenci puštěna

vroce 1988 atehdy si na mě všichni ukazo-

vali aříkali: „Podívejte, támhle je Illnerová.“

Amně již bylo přes padesát!

osvětleních zvířat vnoci, třeba ipo 1minu-

tových světelných pulsech, azjistili jsme, že

osvětlení vprvní polovině noci zpožďuje

primárně večerní vzestup, osvětlení ve druhé

polovině noci způsobuje primárně předběh-

nutí ranního poklesu. Zatímco však po osvět-

lení zvečera se za den zpozdí iranní pokles,

po osvětlení zrána zůstává předběhnutý jen

ranní pokles avečerní vzestup se předběhne

posléze dokázali. Výsledky také naznačily, že

biologické hodiny vmozku, které rytmy řídí,

nejsou kompaktní, ale skládají se nejméně

ze dvou oscilátorů, večerního aranního, jak

již navrhl jeden ze zakladatelů chronobio-

logie (zřeckého chronos = čas) prof.Colin

S.Pittendrigh. Ado třetice výsledky vedly

kprvnímu zjištění, že délka nočního melato-

ninového signálu se prodlužuje spříchodem

krátkých podzimních dnů azkracuje se spří-

se požívalo jen ve dne, ne vnoci. Je důležité,

abychom žili pravidelně, zachovávali noc

aden, dělali očekávanou činnost vdobě, kdy

je na ni organismus připraven. Chceme-li

dělat něco vdobě, kdy na to organismus

připraven není, může to být pro člověka

velký stres. Důležité je též uvědomovat si,

že bychom měli být stále synchronizováni