Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 26

26
Pětka ÚNOR /2024
KULTURA
Radka Hanáková patří kzajímavým osobnostem současné klasické hudební
scény vČesku. Vjejím repertoáru se najde široká škála hudebních stylů,
centrem jejího zaměření je nicméně barokní hudba. Vposledních letech
se jejím druhým domovem stalo kanadské Toronto, kde působí na tamní
univerzitě. Vrozhovoru pro Pětku se rozpovídala osvé umělecké kariéře
iovztahu ke své původní domovině.
n Zaměřujete se na interpretaci barokní
hudby, čím vás uchvátila?
Kokouzlení barokní hudbou jsem dospěla
vpoměrně zralejším věku aznamenalo to
pro mě jakési objevení nového světa. Je to
jistý paradox, jelikož jakožto studentka hry
na klavír jsem baroko, tedy Bacha, hrála
především zpovinnosti zněkolika důvodů.
Při studiu jsem měla pocit svázanosti tolika
pravidly, jak tuto hudbu hrát či nehrát, aniž
by se mi dostalo nějaké přesvědčivé alterna-
tivy. Navíc je Bachova hudba velice náročná
po paměťové stránce. Když jsem poté dostala
možnost do této hudby proniknout hlou-
běji, objevila jsem přesný opak– svět, který
mi dává nekonečnou svobodu vyjádřit se.
Dospět do tohoto stádia ovšem znamenalo
zbavit se jistých předsudků, hlavně tedy těch
starých nesmyslných pravidel azákazů, číst,
studovat ahlavně hrát sotevřenou myslí
asrdcem.
n Je náročné poté „přepnout“ ksoučasné
klasické hudbě? Která díla či skladatele
právě zní nejraději uvádíte?
Vžádném případě bych nemluvila onějakém
přepínání. Hudba je pro mě jedna, ikdyž
samozřejmě můžu cítit větší blízkost kurčité-
mu skladateli nebo stylu než kjinému. To se
ovšem také mění stím, jak se vyvíjím já jako
člověk. Neuzavírám se tedy žádnému stylu,
naopak. Co se té současnější hudby týká,
ráda vzpomínám na provedení Stockhause-
nova díla Kontakte, to byl velký zážitek. Mým
doktorandským projektem byl kanadský skla-
datel českého původu, Oskar Morawetz. Jeho
skladbu Fantasy in D jsem měla možnost
provést několikrát, mé provedení bylo do-
konce vysíláno kanadským rozhlasem CBC.
Ráda premiéruji idíla současných skladatelů,
díky festivalu Archaion Kallos jsem měla
možnost uvést ve světové premiéře skladby
Jího Gemrota aHanuše Bartoně.
n Máte za sebou úspěšný koncert vNěmec-
ku, kde jste představila Bachovy Goldber-
govy variace. Které dílo od Bacha ajeho
současníků máte dále vhledáčku?
Goldbergovské variace jsou úchvatné dílo,
které opravdu může jít sčlověkem celý jeho ži-
vot. Myslím, že není náhoda, že klavíristé jako
Rosalyn Tureck nebo Glenn Gould natočili
Goldbergovské variace jak na začátku kariéry,
tak ina jejím konci. Paralelně studuji Bachovo
Umění fugy, to je ovšem další celoživot
projekt. Bachovy komorní sonáty akoncerty
jsou nádherné věci. Kromě Bacha mi je velmi
blízká poetika hudby Jean-Philippa Rameaua.
n Chystáte jejich interpretaci také na sou-
dobé nástroje?
kolik let jsem studovala hru na cembalo,
ale za cembalistku se nepovažuji. Tyto ná-
stroje alidé, kteří se hře na ně věnují, pro mě
představují zdroj nenahraditelné inspirace
ktomu, jak tuto hudbu takříkajíc přelo-
žit avyjádřit prostřednictvím výrazových
atechnických možností moderního klavíru.
Cembalo miluji, ale na koncertní pódium se
sním, alespoň vdohledné době, nechystám.
n Vystupovala jste vřadě zemí, jaké má
podle vás Praha postavení na hudební
mapě světa?
Praha ajejí festivaly jsou zcela jistě jedno
zcenter klasické západní hudby. Jména
světových interpretů aorchestrů, kteří se sem
opakovaně vracejí, jsou toho důkazem.
n Deset let jste žila apůsobila vKanadě. Co
vás do Kanady přivedlo ačemu jste se tam
věnovala?
Do Kanady jsem jela původně pouze na
letní klavírní masterclass do Ban Centre for
Performing Arts. Tyto tři týdny pro mě byly
úchvatné po všech stránkách, viděla jsem
OSOBNOST KLASIKY
Hudba je pro mě jedna, říká
klavíristka Radka Hanáko
Klavíristka Radka Hanáková se nejvíce soustřuje na interpretaci barokní hudby
Foto: Archiv Radky Hanákové
Hudba je pro mě jedna, ikdyž
samozřejmě můžu cítit větší
blízkost kurčitému skladateli
nebo stylu než kjinému. To
se ovšem také mění stím,
jak se vyvíjím já jako člověk.
Neuzavírám se tedy žádnému
stylu, naopak.
Noviny Pětka