Strana 19
19
www.praha5.cz Pětka
ZAJÍMAVOSTI
VÝZNAMNÉ VÝROČÍ
Josef Walter: 150 let od narození
zakladatele legendárního podniku
Knašim nejslavnějším podnikům
patřila jinonická Waltrovka. Její
výrobní program postupně zahrnoval
motocykly, motorové trojkolky,
automobily nebo letecké motory.
Firma spolupracovala sprestižní
německou BMW, britskou Rolls Royce
nebo italskou automobilkou Fiat.
K
onstruktér, podnikatel aprůkopník
českého motorismu Josef Walter
spatřil světlo světa 19. prosince 1873
ve Vepřeku uMělníka. Vyučil se nástrojářem
vKohoutově smíchovské továrně, další tech-
nické vzdělání si doplnil vmístní průmyslové
škole. Na Smíchově si vroce 1898 založil
idílničku, vdnešní Kořenského ulici, aodva
roky později byl vkostele sv. Václava oddán
sBarborou Ballingovou.
Sňatkem sdcerou smíchovského klempíř-
ského mistra získal cenné kontakty anemalé
věno, jež mu umožnilo investovat do rozvoje
živnosti. Už vroce 1901 se manželé přestěho-
vali do dnešní Štefánikovy ulice, kde si Walter
zařídil nové výrobní prostory. Díky praxi
vKohoutově továrně znal perfektně konstruk-
ci bicyklů apo etapě servisování kol zahájil
výrobu. Vtéto dílně zkonstruoval své první
motorové kolo, čímž se vedle Laurina &
Klementa zařadil mezi pionýry domácí mo-
tocyklové produkce.
Elektrikovanou dílnu vybavil osmi
obráběcími stroji avalící se zakázky umožnily
najmout zaměstnance. Po pár letech se podnik
stěhoval do rozlehlého areálu v ulici Na Zat-
lance. Od roku 1910 Walter produkci rozšířil
omotorové tříkolky, které se staly na čas
hlavním výrobním artiklem. Aby rmu pro-
pagoval, podnikal iukázkové jízdy, roku 1907
do Terstu avroce 1911 do Kyjeva. Zahraniční
zakázky mu poskytly kapitál do investic vro-
dícím se automobilovém průmyslu.
Síla rodinného podniku ale na projekt
nestačila, atak se spojil sdalšími investo-
ry avroce 1911 spoluzaložil rmu Josef
Walter aspol. Do roku 1913 byl vJinonicích
vybudován výrobní areál disponující ivlastní
elektrárnou. Ředitelem rmy se stal Josef
Walter aprvní automobil vlastní konstrukce
W-3 rma prezentovala na jarním pražském
autosalonu vroce 1913. Později se továrna
zařadila mezi přední výrobce automobilů
vČeskoslovensku.
Rozvoj podniku přetrhl vroce 1914
rozsáhlý požár areálu avypuknutí světového
koniktu. Tehdy sice rma získala iřadu stát-
ních zakázek, nicméně část továrních kapacit
musela sloužit válečné produkci. ZJinonic
putovaly na evropská bojiště bedny granátů
izapalovače šrapnelů.
Významnou personální akvizicí se pro
rmu stal slavný konstruktér Josef Zubatý
apo válce mj. technický ředitel Ing. Josef
Novák. To už byl podnik akciovou společnos-
tí adosavadní podnikový ředitel Josef Walter
se dostal do sporů se skupinou společníků
okolo Vítězslava Kumpery. Výsledkem byl
Walterův odchod zfunkce ředitele asprávní
rady společnosti.
Ta kromě automobilové produkce se ve
dvacátých letech stala jedním znejvýznam-
nějších výrobců československé aviatiky.
Walter mohl sledovat obrovský vzestup svého
„dítěte“, které neslo jeho jméno až do ledna
1948, kdy po znárodnění došlo kpřejmeno-
vání podniku na Motorlet, n. p.
Přes nucený odchod z rmy se Walter
nevzdal podnikatelské vášně azaložil vKo-
šířích rodinný podnik na výrobu ozubených
kol. Továrna prosperovala atechnické nadání
zde uplatnili oba synové. Josef Walter se dožil
znárodnění obou „svých“ podniků azemřel
vKošířích 15. ledna 1950. Pohřben je na
hřbitově Malvazinky. n
Podobizna Josefa Waltera
Jeden z modelů Walterových tricyklů
VZPOMÍNKY
WALTEROVA VNUKA
„Odkazu mého děda Josefa Waltera si
stále vážíme. Vrodinné sestavě chodí-
me kjeho hrobu aupříležitosti výročí
150 let od jeho narození jsme zde
položili věnec. Josef Walter skutečně
patřil kvýznamným osobnostem Smí-
chova, Jinonic, Košíř, všude tam, kde
působil,“ řekl sedmasedmdesátiletý
Ing. Jan Walter časopisu Pětka.
Ve šlépějích Josefa Waltera šli ijeho
synové: dva inženýři – Jan jako tech-
nický vedoucí aJosef jako obchodní
vedoucí – atřetí syn Jaroslav jako
dílenský vedoucí Továrny na ozubená
kola amotory. Tu jim jejich otec vroce
1935 prodal apřeměnila se na Veřej-
nou obchodní společnost. Za nacistické
okupace zaměstnali dalších zhruba
150 lidí, čímž je zachránili před nuce-
ným nasazením na práci do Říše.
„Tatínek astrýc Jaroslav byli po
znárodnění továrny vúnoru 1948
zaměstnáni od r. 1949 ve Strakonicích
vČeských závodech motocyklových,
kde konstruovali motocykly pro různé
světové soutěže. Bohužel strýc Josef
byl několikrát komunisty vězněn, pro-
tože se nesmířil srežimem, avroce
1960 zemřel vkomunistickém vězení
Leopoldov. Amůj tatínek byl také
14 dnů asi vr. 1951–2 ve vazbě, proto-
že ho někdo nařknul, že jeden rok, kdy
na motocyklech vyhráli na Šestidenní
soutěži Belgičané, úmyslně připravil
našim jezdcům horší stroje. Celá to-
várna se ale za něj postavila, takže ho
museli komunisté propustit,“ popisuje
Jan Walter pohnuté osudy.
„Vroce 1953 jsme se vrátili do Prahy,
tatínek působil vněkolika výzkumných
ústavech, např. v Ústavu pro výzkum
motorových vozidel. Protože byl
největším expertem voboru planeto-
vých převodovek, tak ikomunistický
režim měl ojeho práci zájem,“ vypráví
adodává, že jeho otec Jan Walter byl
iautorem několika patentů apřednášel
na ČVUT aVysoké škole dopravní vŽi-
lině. Až do roku 1960 musel Jan Walter
však splácet takzvanou milionářskou
dávku. „Jak absurdní, byl přinucen platit
daň zmajetku, který už nevlastnil,“
poznamenal vnuk slavného podnika-
tele stím, že ion sám se dostal kvůli
„buržoaznímu“ původu až orok později
na střední školu.