Staročeské Vánoce slavné spisovatelky

Na Štědrý večer se prolínají křesťanské a pohanské zvyky. Jen tím, jak se nám vytrácejí z povědomí, si to uvědomujeme stále méně. Chcete-li, můžete si je připomenout podle pozorování Boženy Němcové.

HISTORIE

Pětka PROSINEC /2025 I LEDEN /2026

18

ŠTEDRÝ DEN

Staročeské Vánoce

slavné spisovatelky

Na Štědrý večer se prolínají

křesťanské apohanské

zvyky. Jen tím, jak se nám

vytrácejí zpovědomí, si to

uvědomujeme stále méně.

Chcete-li, můžete si je

připomenout podle pozorování

Boženy Němcové.

A

si žádné svátky nepronikají tak

hluboko do našich srdcí, jako

je tomu vpřípadě Vánoc, na

které se těší snad každý bez ohledu

na věk nebo společenské postavení.

Ajejich atmosféra, kouzlo Štědrého

večera, dokáže alespoň na krátký čas

vyčarovat úsměv ina tvářích těch

nejzarytějších škarohlídů.

Vsoučasnosti máme tyto svát-

ky spojeny mimo jiné scukrovím,

zdobením stromečku, rozdáváním

dárků nebo sledováním pohádek.

Vněkterých rodinách se ovšem ještě

udržela rezidua tradic arituálů, jejichž

význam už pro nás není snadno

čitelný. Astává se, že se někdy vytrácí

iskutečný, pravý důvod, podstata vá-

nočního času. Prosincový článek nám

proto připomene staročeské Vánoce.

Průvodcem bude osoba znejpovola-

nějších – spisovatelka Božena Němco-

vá, přičemž stojí za zmínku, že lmové

adaptace Babičky, jejího nejslavnějšího

literárního díla, vznikly na území naší

městské části – na Barrandově.

Odkrývání zapomenutých tradic

Právě Božena Němcová společně

sdalšími obrozenci, například Karlem

Jaromírem Erbenem, se vrámci

českých národoveckých snah vprvní

polovině 19. století zajímala ostaro-

české tradice arituály. Snažila se tak

nalézt, zachytit apochopit „skutečnou

duši“ českého národa, ukrytou vpís-

ních, krojích, ale právě ive formách

aobsahu svátečních oslav.

Tato velmi všímavá žena detailně

sledovala asrovnávala iregionální

rozdíly tradic. Dokládá to dopis

zprosince 1847 adresovaný kamarád-

ce během pobytu vokolí Domažlic.

Popisuje, jak se isdětmi „těší na

Ježíška“ aže ubavorských hranic se

dává „Ježíškovi na Štědrý večer pod

okno kousek sena, aby mohl dát své-

zastoupený zimním slunovratem,

kdy světlo sprodlužujícím se dnem

znovu získává vládu nad temnotou,

ale současně ičas lineární, se zcela

zásadním momentem světových dějin

– narozením Ježíše Krista, spasitele

celého lidstva.

Kdávným předkřesťanským

zvykům patřilo obdarování přírody,

přírodních živlů. Zbytky zpřípravy

večeře ačást zhostiny lidé věnovali

půdě aovocným stromům pro zajiš-

tění úrody, ale také zvířatům. Mouka

se házela do větru, aby Meluzína na-

krmila „své děti“, neskučela anelétala

škodit do světnic. Nezapomínalo se

ani na vodu, zdroj života. Kestu-

dánkám děti nosily jablka aořechy,

autoho zpívaly arecitovaly říkanky

jako „studničko, studničko, nesu ti

Štědrého večera, abys nám dobrou

vodu dávala“. Na své si přišel také

oheň. Pro vyvarování se nebezpečí

požáru se mu do pece házely drobky

zametené zpodlahy.

Olovo, jablka iskořápky

Staré tradice zimnímu slunovratu

připisovaly také věšteckou moc.

Jednalo se opřechodový čas, kdy boj

dobra se zlem vrcholil, mezní období,

kdy se stíraly hranice mezi minulostí,

přítomností abudoucností. OŠtědrém

dnu mohly dívky různými rituály

spatřit svou osudovou lásku, například

po vysekání ledu na vodní hladině.

Pohled do tmavé pece odhalil požár,

ale ibudoucí smrt vchalupě, kterou

předpovídaly idva stíny některé

zosob při štědrovečerní hostině.

Oživotním štěstí vypovídala

úplnost hvězdičky vrozkrojeném

jablku. Abudoucí děje bylo možné

vyčíst také litím roztaveného olova do

studené vody – věštilo se pak ztvaru

ztuhlého kovu. Knejoblíbenějším,

dodnes praktikovaným tradicím

patří věštba zvlašských skořápek

puštěných se zapálenými svíčkami na

vodní hladinu. Čí skořápka se nejvíc

vzdálila od okraje nádoby, toho čeka-

ly daleké cesty. Akomu nejdéle svíčka

hořela, případně čí skořápka se jako

poslední převrhla, toho čekal nejdelší

život. Na předpovědi se tak podíle-

ly oba věčně zápasící živly – oheň

avoda. Symboly života, ale imožné

zdroje zkázy.

mu bílému koníčkovi najíst“. Nejvíc

vánočních tradic zPrahy aokolí, ale

také zvýchodních Čech popsala ve

svém slavném díle olaskavé stařence

asousedech zRatibořického údolí.

Dar přírodním živlům

Její popis Vánoc zachycuje jak pohan-

ské obyčeje, tak duchovní poselství

křesťanství. Ve světě lidových představ

si tyto dvě roviny nijak neodporu-

jí. Naopak se vzájemně doplňují.

Vánoce spojují čas přírodní, cyklický,

Narození Krista

od Cornelia de Vos.

Olej na plátně,

17. století

Kdávným předkřesťanským zvykům

patřilo obdarování přírody, přírodních

živlů. Zbytky zpřípravy večeře ačást

zhostiny lidé věnovali půdě aovocným

stromům pro zajištění úrody, ale také

zvířatům.