Zdravotní sesta Dagmar Ultzenová

Na oddělení chodím jako sestra, ale koukám okem fotografa

ZDRAVOTNÍ SESTRA DAGMAR ULTZENOVÁ:

Na oddělení chodím

jako sestra, ale koukám

okem fotografa

Z

názorňují oddělení, pacienty,

personál, canisterapie, hipote-

rapie, muzikoterapie, masáže,

setkání pozůstalých, Dušičky vboro-

mejském kostele. „Občas jsem usvých

fotek na sociálních sítích měla lajk

právě zKC Prádelna. Proto jsem se

sem šla podívat. Jsem moc vděčná, že

se právě tady mohla výstava uskuteč-

nit,“ řekla autorka na vernisáži.

n Kdy jste začala fotit?

Až skvalitním fotoaparátem vmo-

bilním telefonu. Mobil mi vyhovu-

je, je lehký, máte ho pořád usebe,

rozdíl mezi snímky zněj aklasického

fotoaparátu nepoznáte. Pokud nikoho

neuráží jít se podívat na fotky zmobi-

lu, jenom dobře.

n Jak se zrodil nápad uspořádat vý-

stavu, se kterou objíždíte republiku

už rok?

Když se bavím slidmi, kolikrát ani

nevědí, co je paliativní péče. Chci ji

přiblížit. Je důležité otom mluvit, aby

lidé věděli, na co mají nárok.

Výstava není jen dokumentem, ale

výzvou kotevřenému dialogu osmrti,

která je neoddělitelnou součástí

života. Otevírá prostor pro zamyšlení,

tiché souznění icitlivé sdílení – apři-

náší důležité poselství otom, jak může

být konec života ipřes bolest naplněn

lidskostí, blízkostí aklidem.

n Jste samouk?

Když jsem začala fotit, sledovala jsem

práci fotografa Štreita, který fotil

vdomovech pro seniory. Samozřejmě

sleduji různé knižní publikace sfo-

tograemi. Ze začátku jsem se svou

tvorbou rozhodně nebyla spokojená,

pořád jsem mazala.

Kuspořádání výstavy mě přivedla

kamarádka, která mě nabádala, abych

vnemocnici zkusila něco vyfotit. Ze

začátku jsem se stím ale opravdu pra-

la. Najednou musíte vystoupit zrole

sestry, která je chápající, empatická,

do role fotografa, který se snaží získat

co nejlepší záběr.

První obrázek, který jsem pořídila,

výhled znemocničního pokoje na

Pražský hrad, jsem dala na Facebook

sdotazem, co by lidé řekli tomu, kdy-

bych fotila unás vnemocnici. Sklidil

docela úspěch, atak jsem si řekla fajn,

budu pokračovat. Nejdřív jsem fotila

výhledy zoken, sošku na sesterně,

zázemí, neobsazený pokoj. Je důležité,

aby lidé poznali prostředí. Pak jsem

se začala přibližovat kpa cientům.

Začínala jsem rukama, uchem, věděla

jsem, že je nesmím zabírat tak, aby

byli poznatelní. Mám pouze jednoho,

bývalého muzikanta, který to dovolil.

Na oddělení chodím jako sestra,

ale koukám okem fotografa. Je to

náročné.

Černobílé fotografie, které Dagmar Ultzenové vystavila

vkomunitním centru Prádelna vHolečkově ulici,

otevřely citlivé ačasto opomíjené téma konce života

adůstojnosti vumírání. Prostřednictvím dokumentárních

iintimních snímků zdravotní sestra, která devátým

rokem pracuje naoddělení paliativní péče Nemocnice

Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, zachytila

každodennost pacientů vpaliativní péči, jejich blízkých

azdravotnického personálu.

Pětka ŘÍJEN /2025

ROZHOVOR

PALIATIVNÍ PÉČE

Je útěšná či úlevná péče, je

komplexní, aktivní ana kvalitu

života orientovaná péče, kdy

pacient trpí nevyléčitelnou

nemocí vpokročilém či

terminálním stadiu. Cílem

paliativní péče je zmírnit bolest

adalší tělesná aduševní

strádání, zachovat pacientovi

důstojnost aposkytnout

podporu jeho blízkým. Jejím

cílem není zlepšení stavu

pacienta, ale pokojný adůstojný

odchod bez bolesti.

Pohledem z okna fotografování v nemocnici začalo,

ale snímkem rukou zdaleka neskončilo...

12