Veterán by nikdy neměl jít na úřad práce

Na přelomu roku uplynulo 35 let od první vojenské mise československé armády do zahraničí. Protichemická jednotka v prosinci 1990 zamířila do Perského zálivu, kde se schylovalo k válce mezi Irákem a koalicí 28 států v čele s USA. Strávila tam deset měsíců.

12

Pětka ÚNOR /2026

ROZHOVOR

L

adislav Sornas působil ve válce

vPerském zálivu vroli zástupce

velitele praporu pro logisti-

ku. Později stál uzrodu Sdružení

válečných veteránů ČR (SVV ČR),

největšího spolku válečných veteránů

unás, jehož cílem je řešit pracov-

ní, zdravotní aspolečenské otázky

účastníků válečných operací. Praha 5

se vroce 2011 stala první městskou

částí vmetropoli, která se spolu se

sdružením ujala pořádání vzpomínko-

vého aktu ke Dni válečných veteránů

aobětí válek.

n Jak jste se vlastně stal vojákem?

Chtěl jsem prázdniny podle toho, jak

potřebuji já. Takže když přijeli verbo-

vat, kývnul jsem. Já ale myslel, že jdu

normálně na vojnu. Takže do armády

jsem se dostal vlastně omylem. Ale

nikdy jsem nelitoval. To, co mě naučili

na vysoké vojenské škole, toho se

držím dodnes. Škola byla zajímavá,

naučili mě řídit lidi, aby mi nebylo líto

lemplů, abych uměl trvat na tom, že se

to udělá, akdyž ne, tak tě zavřu. Ale

také pochopit, oco jde, že iříct ne-

vím, je správná odpověď. Umím najít

řešení jakéhokoliv problému. Ale když

mi vroce 2001 končil závazek, už se

mi varmádě nechtělo zůstávat.

n Od nasazení našich vojáků

vPerském zálivu už uplynulo

35 let. Vzpomenete si ještě občas

na tehdejší misi?

Ne, že bych na to vzpomínal každý

den, ale loni vprosinci, kdy to bylo

35 let, co jsme vyrazili do světa, tak

ano. Je pravda, že to tehdy bylo popr-

vé, neměli jsme žádné extra zkušenos-

ti, nikdo nevěděl, jak se to dělá. Ale na

generálním štábu byla sekce zahranič-

ních vztahů, oddělení mírových sil,

které vedl plukovník Valo, jenž uměl

předvídat, plánovat.

VZálivu jsme měli laboratoře,

které dokázaly změřit itak malinké

podprahové množství chemických

látek, že tomu ani Američani nevěřili.

Bylo nás kolem dvou set lidí, strávili

jsme tam deset měsíců. Celou naši

misi platil král Saúdské Arábie.

Už tomu, že se vláda odvážila

vroce 1990 přemýšlet ovyslání

speciální chemické jednotky, všichni

tleskali. Chtěli jsme ukázat, že jsme

dobří. Polovina tam byla dvacetiletých

kluků afungovali výtečně.

n Jaké to bylo se téměř po roce

vrátit domů?

Když jsme se vrátili zPerského zálivu,

tak se tady privatizovalo, kradlo, kde-

kdo měl starosti, jak si co nejvíc urvat.

Řešily se problémy, které se nám zdály

malicherné. Na misi se nám totiž změ-

nil pohled na věc. Jestli někdo přijde

odeset minut později, to přece není

žádný problém…

n Na jakých dalších misích jste po

nasazení vZálivu byl, než jste po

odchodu do civilu zakotvil veFakult-

ní nemocnici Motol, kde jste mimo

jiné založil odbor krizového řízení

adohlížel na rekonstrukci nemocni-

ce adalší stavby?

Vbývalé Jugoslávii, ato jak pod prapo-

rem OSN vletech 1992–93, tak OBSE

vroce 1997. Díky nasazení vZálivu

jsme měli dobré jméno. Vroce 2000

jsem pak ještě působil vKongu, kde

tehdy probíhala občanské válka.

n Byl jste uzaložení Sdružení

válečných veteránů. Co má sdružení

všechno za sebou?

Po roce od návratu ze Zálivu jsme se

vPraze chtěli sejít, vidět se, popovídat

si. Potřebovali jsme tenkrát ubytovnu

pro mimopražské. Když jsme ji sháně-

li, dozvěděli jsme se, že jako občanské

sdružení bychom to měli jednodušší.

Atak jsme ho ve třech založili. Nebyl

internet, abychom dali dohromady

stanovy, jako vzor jsme použili ty

zKSČ, které byly kmání, vynechali

vedoucí úlohu aupravili je na moder-

ní dobu. Později jsme si začali pomá-

hat, třeba shánět práci, získali jsme na

to granty zEU, řadě bývalých vojáků

jsme dali druhou šanci. Je to zvláštní

banda, pořád je musíte dirigovat…

n Kdo vlastně je válečný veterán?

Existuje zákon oválečných veterá-

nech, který jsme iniciovali, speci-

kuje mimo jiné, jak dlouho musí

být člověk vzahraniční misi, aby byl

válečný veterán. Mise se rozdělily na

nebezpečné améně nebezpečné, tam

je to 90 dní.

Našimi členy jsou váleční veteráni,

vojáci vaktivní imimo aktivní službu,

muži iženy, příslušníci českoslo-

venských jednotek – od roku 1993

českých nebo slovenských –, účastníci

zahraničních misí pod velením OSN,

OBSE, NATO nebo EU.Důchodcům

nebo invalidním důchodcům přispívá-

me vrámci dotací ministerstva obrany

na nákup zdravotních pomůcek ana

dopravu, například klékaři.

n Co válečné veterány nejvíc trápí?

Před lety byly problémy sprací.

Nebyla nebo ji neuměli sehnat. Služba

varmádě není napořád, my chtěli,

aby se voják vrátil do civilu snějakou

výhodou. Aby mu armáda umož-

nila zvyšovat vzdělání, aby, než ho

propustí, mu zařídila rekvalikaci. Ale

smysluplně, mám vhledáčku práci, na

ni si udělám rekvalikaci. Moc to ale

nefungovalo.

ŠÉF SDRUŽENÍ VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ LADISLAV SORNAS:

Veterán by nikdy neměl

jít na úřad práce

Na přelomu roku uplynulo

35 let od první vojenské mise

československé armády do

zahraničí. Protichemická

jednotka vprosinci 1990 zamířila

do Perského zálivu, kde se

schylovalo kválce meziIrákem

akoalicí 28 států včele sUSA.

Strávila tam deset měsíců.

Sdružení válečných

veteránů aPraha 5

každý rok pořádají

pietní akt ke Dni

válečných veteránů.

Ten připadá na

11. 11. V11 hodin

dopoledne, vroce

1918 vstoupilo

vplatnost příměří,

po němž skončila

první světová válka

Foto: Michal Fairaizl