Strana 24
KULTURA
24
Pětka ČERVENEC–SRPEN /2024
ROZHOVOR
Jsem prvním divákem svých obrazů
Až padesát studentů ibývalých
absolventů pražské akademie
výtvarných umění se mezi
26. červencem a 22. zářím představí
ve smíchovské galerii Portheimka.
V
šichni vuplynulých třinácti letech
prošli ateliérem kresby uznávaného
malíře apedagoga Jiřího Petrboka.
Ařada znich již patří kvyhledávaným
osobnostem. Pro galeristy asběratele bude
výstava dobrou investicí, říká vrozhovoru
klasik české výtvarné scény, který systematic-
ky ve svých obrazech pracuje sfenoménem
člověka. Také Petrbok vPortheimce představí
své dílo, které za studií namaloval.
n Od poloviny 90.let pracujete sfenomé-
nem člověka, který prochází utrpením, těla
na vašich plátnech občas ihoří. Co tímto
stylem figurální malby chcete vyjádřit?
Patřím kautorům, kteří spíš pracují spodvě-
domými obrazy než racionální didaktickou
snahou něco „předůležitého“ divákovi sdělit.
Dalo by se říct, že obrazy, respektive jejich
možný obsah, nechávám vzniknout procesem
práce. Jediný koncept je volba ingrediencí
(vrtačky, vysavače, zeleniny, zvířata, lidi ajiní
aktéři), které vobraze použiju. Někdy se do
obrazů dostávají nálady avize, které jsou
ovlivněné nějakou současnou, třeba politic-
kou či osobní situací. Ale je dost obrazů, kte-
ré se zjeví jakoby samy, bez zjevného impulsu
zvenčí. Soblibou říkám, že jsem prvním
divákem svých obrazů… Po této „intuitivní,
podvědomé fázi“ práce nastává něco jako
racionální zhodnocení, kdy vědomě začínám
vyvažovat „hranu“ vzniklého obsahu iformy.
Zde přichází na řadu má oblíbená ironie,
případně humor, vposlední době ijakási
nasranost (pardon), díky níž se snažím „uba-
lancovat“ a„zředit“ případný kýč, patos nebo
banalitu… Hořící postava, kterou asi máte
na mysli, je tak trochu autoportrét. Obraz se
jmenuje „Ego dobře hoří“.
n Můžete prozradit, jaké máte autorské
postupy, když tvoříte?
Většinou mě obraz prostě napadne. Vidím ho
vhlavě (něco jako sen). Potom si buď udělám
psané poznámky, nebo sednu kPhotoshopu
atuto vizi, vpodobě koláže, rychle naklikám,
abych to nezapomněl. Posléze nastane fáze,
kdy tuto předlohu začnu klasickým způso-
bem ručně převádět na plátno. Zde jsou pro
mne důležité chyby, opravy atd., které při
malování vzniknou. Posouvají aobohacují
původní formu iobsah obrazu. Vpřípadě, že
se mi obraz nelíbí, nastane fáze, kterou bych
nazval čistým rituálem. Jako šílený kuchař
začnu „hníst“ již hotový obraz jako těsto, aby
se ingredience na něm správně propojily…
n V galerii Portheimka budou nicméně
vystavovatvaši studenti zAVU. Kdo se zde
konkrétně představí?
Vystavovat bude 50studentů. Amohu
sradostí auspokojením konstatovat, že
mnoho znich se stačilo proslavit apatří již
nyní kvyhledávaným osobnostem. Myslím
pro galeristy isběratele. Rozhodně dobrá
investice.
n Na co se mohou návštěvníci těšit? Jaký je
koncept výstavy vPortheimce?
Kurátorem výstavy je Petr Vaňous, který
byl vateliéru několik let mým odborným
asistentem. Na počátku pro nás bylo asi nej-
těžší určit hranici, které studenty vystavíme
akteré ne. Jsem totiž na AVU již od roku
1995, kdy jsem začínal jako odborný asistent
ve stejném ateliéru uprof.Jitky Svobodové,
avystavit všechny studenty iztohoto období
by zprostorových důvodů nebylo možné…
Je jich mnoho. Rozhodli jsme se proto, že
vystavíme studenty, kteří do našeho ateliéru
přišli vrozmezí let 2010–2023, teda první
aposlední studenty, které jsem přijímal již
jako vedoucí pedagog, nebo studenty, kteří
vprůběhu tohoto období byli unás na stáži.
Ale měl jsem správně říct přijímali, protože
během té doby se vateliéru vystřídali dva mí
asistenti. Již zmíněný Petr Vaňous aMartin
Gerboc. Oba byli důležití „hráči“ vtýmu. Od
každého studenta, studentky vystavíme jeden
až tři práce (obrazy, sochy, objekty). Aještě
možná zajímavost. Petr Hájek, galerista, který
výstavu inicioval, měl požadavek, abychom
vystavili imy jakožto pedagogové. Při této
příležitosti mě napadlo vystavit věci, které
jsme malovali vdobě našich studií, teda vpo-
dobném věku. Za sebe vystavím obraz zroku
1985, kdy jsem byl ve druháku, teda ještě za
socialismu.
n Na pražské AVU jste působil skoro 30let
jako vedoucí ateliéru kresby, jaká byla vaše
hlavní pedagogická idea, kam jste chtěl své
studenty vést?
Práce pedagoga by se možná mohla při-
rovnat kzahradníkovi nebo farmáři. Třeba
ztržnice na Andělu. Podobně jako správný
zahradník pozná, kterou kytku nebo strom
zasadit ajak oněj pečovat, idobrý pedagog
by měl vědět, jakého studenta (osobnost)
přijmout ajak ho celým studiem provázet,
aby zůstal sám sebou apřitom se posunul
do vysokých pater kvality. Některý poslu-
chač byl náročný, jiného stačilo jen zlehka
korigovat… Tady je možná dobré říct, že
jsem vedl studenty od prváku do šesťáku,
tedy celou dobu jejich studia, pokud nešli
na stáž atd. Vateliéru bylo teda semestrál-
ně dohromady kolem 15–18lidí. Šlo mi
oto, aby každý zmých chráněnců vycházel
zAVU jako originální, řemeslně iintelek-
tuálně poučený umělec sjasnou vizí své
cesty. Se schopností sebereexe atvůrčího
rozvoje, což zní jako děsná fráze, ale je to
tak… Ještě vprůběhu studia, ale ipo jeho
ukončení, vlastně doteď, jsem absolventy
zkontaktoval sgaleristy, kurátory, případně
sběrateli. Přechod zchráněného území ško-
ly na volnou nohu je docela drsný avytrvat
ještě těžší. Doufám, že jim pomůže itato
výstava vPortheimce.
n Jste isběratelem umění, co rád sbíráte
ajaké zajímavosti vaše sbírka obsahuje?
Kdysi hodně dávno se mnou vyměnil obraz
Jaroslav Rona, Lubomír Typlt aněkolik málo
dalších kolegů, ale většinu věcí mám od
studentů, nejen znašeho ateliéru… Myslím
ale, že odchodem zAVU skončilo imé sbě-
ratelství. Studenti jsou čím dál víc slavnější
adražší ajá to stejně už nemám kam dát…
Ale ne že by mě to nebavilo, to bavilo. Sběra-
telství je docela napínavá „hra“, při které se
navíc mohou slušně zhodnotit nance.
n Na čem vsoučasnosti dále pracujete?
Vříjnu bych měl mít větší výstavu vKampu-
su Hybernská, pro který maluju nový cyklus.
Jestli to stihnu amomentálně to vypadá, že
ne, tak se můžete přijít podívat tam. n
Obraz Ego dobře hoří je tak trochu autoportrét