Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 20

HISTORIE
Pětka ČERVENEC–SRPEN /2024
20
SVĚTEC, OPAT IPOUSTEVNÍK
820 let
od kanonizace
sv.Prokopa
V
lastní jméno ani přesné datum
narození slavného zakladatele
Sázavského kláštera prameny
nezmiňují. Víme ale, že světlo světa
spatřil vChotouni na Kolínsku okolo
roku 970. VČechách tehdy probíhaly
dynamické společenské akulturní
proměny spojené sšířením křesťan-
ského učení, kjehož protagonistům
patřili významní příslušníci vládnou-
cího přemyslovského rodu nebo Slav-
níkovec Vojtěch. Vdětství se Prokop
dokonce ještě mohl setkat se součas-
níky knížete Václava, prohlášeného
krátce po jeho zavraždění světcem
aochráncem českého státu.
Mladík zChotouně na duchovní
dráhu zpočátku nepomýšlel. Věnoval
se hospodářství, brzy se oženil azalo-
ného ostoletí dříve sv.Cyrilem. Takto
vybaven se zapojil do nebezpečné
mise, jež tehdy bývala spojena ismu-
čednickou smrtí. Lze předpokládat,
že se šíření Kristova učení věnoval
ve svém rodném kraji vokolíměsta
Kouřimi.
Dalším prohloubením duchovního
života se stal vstup do benediktinské-
ho řádu. Ktomu došlo před rokem
1007 vBřevnovském klášteře, který
založil Vojtěch sknížetem Bolesla-
vemII. vroce 993 ajehož první ko-
munitu tvořili mniši povolaní zŘíma,
zřecko-latinského kláštera sv.Alexeje
aBonifáce. Právě se vstupem do
břevnovského konventu přijal muž
zChotouně řádové jméno Prokopius,
jež tehdy vČechách pro svůj řecký
původ nebylo běžné.
Život benediktinských mnichů
upravuje slavná řehole přisuzovaná
sv.Benediktu zNursie. Ta stanovila
přísnou klauzuru, tedy uzavření
řeholní komunity vůči vnějšímu
světu. Důvodem je snaha vyhnout
se pokušením plynoucím znekřes-
ťanského jednání většinové společ-
nosti, jež by mohla narušit hlavní
úkol společenství, jímž je boj proti
zlu skrze ctnostný život naplněný
modlitbami avěnovaný bohoslužbě.
Další pilíře každodenních aktivit
představuje vzdělávání afyzická
práce poskytující komunitě mate-
riální zajištění.
Jedním zmíst, kam směřují kroky národa včasech, kdy je naše
vlast vohrožení, jsou bezesporu horní partie Václavského náměstí,
kterým vévodí jezdecký pomník přemyslovského knížete ačtyř
zemských patronů. Monumentální Myslbekovo sousoší zpočátku
20.století dodnes náleží kneoddiskutovatelným symbolům
české státnosti, přičemž čestné místo vpřední řadě připadlo
sv.Prokopovi, do jehož tváře sochař vytesal svou vlastní podobu.
Prokop je výraznou osobností našich duchovních dějin azvláštní
kouzlo má zejména pro obyvatelepáté městské části, neboť
bývá spojován smalebným údolím, jež dodnes nese světcovo
jméno. Upříležitosti výročí 820let od kanonizace sv.Prokopa si
připomeneme jeho pozoruhodnou životní pouť, která nám, přes
propast věků, může být inspirací ivhektickém 21.století.
žil rodinu. Ale někdy na přelomu
10. a11.století, možná vsouvislosti
sobrácením na křesťanskou víru,
zatoužil po „službě na vinici Páně“
apodílu na christianizaci země. Učení
vyžadující vysoké mravní nároky
aoznačující lásku kBohu akbližnímu
za hlavní smysl „časného života“ si
jej získalo aon se rozhodl přijmout
kněžské svěcení.
To si žádalo na tu dobu nároč-
né vzdělání asoučasně odříkání,
neboť kněžství nebývalo spojeno „se
záviděníhodným zajištěním“. Víme,
že uměl staroslověnštinu, která se při
šíření křesťanství vČechách používala
jako srozumitelný pastorační jazyk.
Středověké legendy nás také informují
oProkopově znalosti písma vynaleze-
Sv. Prokop vymítá
ďábla z posedlého,
Daniel Dvořák,
18. století
Pohřeb sv. Prokopa.
Liber depictus,
14. století,
uloženo v NKV
Noviny Pětka