Strana 17
Kapela vyžaduje, aby její členové měli nejen
talent, ale byli i pracovití
17
vidím problém nebo naopak již dlou-
holetý člen kapely Víťa zpívá osvém
příběhu, kdy jako malý chlapec přišel
kvůli onkologickému onemocnění
očást mozku, což poznamenalo jeho
krátkodobou paměť– jeho písnička se
tudíž jmenuje Hlava děravá.
Vlastně už jen navazujeme na
osvědčený model, kdy si členové
kapely umějí udělat legraci sami ze
sebe asvých často ne příliš šťastných
osudů. Ono to má často až neuvěři-
telný efekt. Vtéto souvislosti nemůžu
nezmínit další znašich hitů, písničku
Džony Macháček. Když ji Honza začal
zpívat, bylo to celé poněkud plaché.
Dneska Honzík vystupuje bez mrknutí
oka před pětitisícovým publikem.
n Když jste zmínili novou zpěvačku,
musím se samozřejmě zeptat na to,
jak často ajakým způsobem doplňu-
jete či obměňujete ansámbl?
ŠO: Neděláme žádná výběrová řízení
nebo konkurzy. Jen jednou za čas,
když se například objevíme někde
vtelevizi, tak se nám lidi sami začnou
ozývat. Buď telefonují, nebo píšou
takové hezké maily, že by to chtěli
zkusit. My si je pak pozveme před
zkouškou, kde si je já proklepnu zhle-
diska nějakého rytmického, melodic-
kého cítění. Potom můžou zůstat na
zkoušce. Když jejich zájem trvá, tak
jim doporučím další postup.
n Ten je jaký?
ŠO: Většinou jim řeknu, aby chodili
jednou týdně knaší zpěvačce Janičce,
která vede něco, co bychom mohli na-
zvat rytmickou přípravou. Máme taky
paní, která stěmi, kteří chtějí snámi
zpívat, dělá korepetice čili cvičí zpěv.
Načež to dopadá mnohdy tak, že tito
adepti zjistí, že příště chtějí být raději
doma na večeři než na naší zkoušce.
Navíc bych zmínil jednu důleži-
tou věc: Když přijde handicapovaný
člověk spřáním, že by chtěl být vnaší
kapele, často následně zjistíme, že
jsme vlastně první, kdo po něm něco
opravdu důsledně chce avyžaduje.
Kromě toho samozřejmě snejistým
výsledkem, jelikož do kapely bere-
me skutečně jen ty, kteří mají nejen
talent, ale jsou ipatřičně pracovití.
My se stímhle moc nepáráme: Chodí
se včas, nic se neodpouští– nejsme
terapeutická aktivita, jsme kapela
achceme pořád dělat dobrou muziku.
LA: Otom, že e Tap Tap má docela
vysoko nastavené mantinely profesio-
nality, asi nejlépe svědčí, že uktuace
vkapele se za toho čtvrtstoletí počítá
vjednotkách.
n Handicapu se týká také vaše široce
proslulá písnička Řiditel autobusu.
Co stálo za jejím vznikem– imagina-
ce, nebo skutečná příhoda?
ŠO: Vznikla na základě skutečné
příhody. Náš tehdejší bubeník Marek
Valenta má diostatickou dysfázii,
což přeloženo do lidského jazyka
znamená, že člověk má všechno
malé– narodí se skrátkýma rukama,
nohama atak dále. Apro život takto
postižených lidí je typické, že místo
klasického vozíku používají speciální
malé kolo a…
LA: Promiň, že ti skáču do řeči: Oni
nemají problém skoordinací nebo
rovnováhou. Jsou prostě jen menší.
ŠO: Přesně tak. Přitom je důležité, že
jízda na tomto kole je pro ně vlastně
ivelmi příhodná fyzická aktivita,
takže se takhle taky udržují vdob-
ré kondici. Malé kolo tedy plní roli
ideální kompenzační pomůcky. No
aMarkovi se docela běžně stávalo,
My si
zakládáme
na tom,
že emoce,
kterou
bychom
rádi, aby
si lidi ze
setkání
snámi
odnášeli,
byla radost
anaděje, ne
sentiment
alítost.
Víťa zpívá o sobě, jako malý přišel kvůli
onkologickému onemocnění o část mozku
www.praha5.cz Pětka