Strana 21
www.praha5.cz Pětka
Vyváženost duchovní afyzické
stránky života řeholníků vyjadřuje
slavné řádové heslo „ora et labora“,
tedy „modli se apracuj“. Člověku
prahnoucímu po vyšším duchovním
rozvoji takové prostředí poskytuje
příležitost keztišení. Je spojeno sod-
mítnutím představy života jako honu
za materiálním bohatstvím. Ten totiž
spěje kegoismu, pýše apoškození
zdravých mezilidských vztahů. Namís-
to toho má řeholní život posilovat
altruismus aosobní pokoru. Přísluš-
nost křádu vyjadřuje iprostý oděv
vpodobě hábitu černé barvy.
Obohacen novými zkušenostmi
se Prokop vroce 1009 odhodlal ke
zkoušce své vnitřní síly aza nám
neznámých okolností opustil klášter
apřijal eremitský způsob života.
Pokud měl skutečně obývatjesky-
ni vúdolí pod Butovicemi, pak to
muselo být právě vtéto době, na
počátku jeho poustevnické pouti, jejíž
převážná část se odehrála vjeskyni
vblízkosti řeky Sázavy. Vodloučení
aodkázán jen na Boží přízeň se mohl
plně věnovat duchovnímu životu
azápasu sdémony. Již brzy jej začali
vyhledávat lidé zokolí. Stal se uznáva-
ným rádcem, kazatelem apo Kristově
vzoru se staral ochudé asirotky.
Brzy se kněmu přidala skupinka
zbožných mužů avblízkosti jeskyně
společně postavili dřevěný kostel
zasvěcený Panně Marii asv.Janu
Křtiteli. Postupně se tak uSázavy
rodilo nové centrum křesťanské zbož-
nosti avzdělanosti, které ve 30.letech
11.století získalo štědré obdarování
od přemyslovského knížete. Prokop
tehdy podřídil sázavskou komunitu
benediktinské řeholi ana žádost sa-
motného knížete přijal hodnost opata.
Nový klášter se proslavil jako cent-
rum slovanské obřadnosti, odkud byla
christianizována oblast na východ od
Prahy. Pro své schopnosti avědo-
mosti se opat Prokop stal významnou
aobecně uznávanou osobností. Nalez-
neme jej imezi předními církevními
hodnostáři při oslavě převozu ostatků
sv.Vojtěcha zPolska do Prahy. Podle
zpráv legendistů opat vSázavě pořádal
pravidelná zbožná procesí krajinou
avedle pastoračních aktivit byl iuzná-
vaným exorcistou pomáhajícím li-
demposedlým démony. Vedl ctnostný
život avčele kláštera setrval až do své
smrti 25.března 1053. Jen rok po jeho
smrti došlo kfatálnímu rozkolu mezi
západní avýchodní církví, což vedlo
koncem století krozpuštění staroslo-
věnského konventu akjeho nahrazení
latinským sborem.
Krátce po svém skonu se opat
zakladatel stal předmětem kultu nejen
ze strany svých bratří, ale iobyvatel
zokolních osad aobcí. Svatopro-
kopská úcta se šířila stím, jak se
množily zprávy opřípadech zázračně
vyléčených osob modlících se kopatu
Prokopovi anavštěvujících jeho hrob
vareálu kláštera. Lze předpokládat, že
už tehdy oProkopově svatosti málo-
kdo zbenediktinů pochyboval. Přesto
se ke kanonizaci přistoupilo teprve na
počátku 13.století, pravděpodobně
vsouvislosti sobnovením snah Pře-
myslaI. Otakara opovýšení Prahy na
arcibiskupství.
Do Říma putovalo poselstvo se
žádostí kpapeži InocencoviIII., ten
ale nehodlal českého světce uznat bez
detailního prošetření, jímž pověřil
jednoho zkardinálů, který „přijma
svědectví od lidí víry hodných oskut-
21
cích asvatosti téhož opata, jej za svaté-
ho vedle obyčeje vyzdvihl“. Stalo se
tak 4.července 1204 vSázavě poté, co
zjistil, jaké „divy činil živ jsa akterak
jest moc božskou ukazoval nad lidmi
inad ďábly, též ipo vykonání tohoto
života při uzdravování lidí nemocných
až do toho dne činil“, načež sv.Proko-
pa „všem Čechům za… spomocníka
ipřímluvce před Pánem Bohem
vyhlásil“.
Už vdruhé polovině 13.století bývá
společně se sv.Václavem ase sv.Voj-
těchem pokládán za patrona Českého
království, jak dokládá vidění jednoho
zrytířů včase bitvy uKressenbrunu,
vníž vojsko PřemyslaII. Otakara
dosáhlo, údajně za pomoci těchto
světců, slavného vítězství. Denitivně
se pak svatoprokopská úcta etabluje za
panování KarlaIV., čehož dokladem
je ijeho zobrazení na monumentální
mozaice nad Zlatou bránou svatovítské
katedrály. Světcův hrob se stal poutním
místem, ale již vnásledujícím století
byl Sázavský klášter vypálen aostatky
světce odvezeny na dodnes neznámé
místo. Dochovalo se jich pouze pár
vrelikviářích nacházejících se včase
zkázy na jiném místě. Díky provedené
analýze dnes víme, že byl Prokop asi
180cm vysoký, štíhlý adobré, svalnaté
konstituce.
Nová vlna svatoprokopské úcty
nastává snástupem baroka. Právě
tehdy se majitel jinonického panství
Adam František ze Schwarzenber-
gu rozhodl vytvořit kolem jeskyně
uButovic barokní poutní areál
skostelem sv.Prokopa, kam putovaly
statisíce poutníků. Atehdy se jméno
světce přeneslo ina celé údolí, stejně
jako tamní potok. Kostelík sice už víc
jak půl století nestojí, ale pro krásné
přírodní scenérie je dodnes Prokopské
údolí nejnavštěvovanějším místem
naší městské části. Asv.Prokop zůstá-
vá idnes neociálním patronem této
naší jedinečné lokality.
Článek je věnován památce
prof.Petra Sommera. n
Pavel Fabini
Obraz sv. Prokopa
v Sázavském
klášteře
Sázavský klášter byl obnoven v 17. století. Malba zachycuje areál v roce 1786
Lze před-
pokládat,
že se šíření
Kristova
učení
věnoval
ve svém
rodném
kraji
vokolí
města
Kouřimi.