Pětka
www.ipetka.cz
HRDOST
Používejme více státní
symboly, zní z radnice
V
Za autora současné vlajky je považován heraldik a archivář Jaroslav Kursa
s nákresy budoucí podoby prezidentských vlajek a korouhve.
První zasedání pléna Památníku
odboje se konalo 24. května
1919. Jeho členové, významní
umělci a architekti (František
Kupka, Josef Gočár, František
Kysela, Václav Špála, Otakar
Španiel a další), se shodli na
společném principu grafického
řešení návrhů státní vlajky, vycházejícího z kombinace červené,
modré a bílé barvy. V létě téhož
roku předložilo znakové komisi
své inspirativní předlohy celkem
pět výtvarníků.
„František Kupka se držel
tříbarevné kombinace pruhů
podle francouzského modelu.
Jaroslav Benda a Jaroslav Jareš se
blížili spíše Kursovým variantám
s klínem. Čtvrtým z účastníků
soutěže za Památník odboje byl
architekt Vlastislav Hofman, který použitím pěti hvězd (dle znaků pěti zemí) vycházel z podoby
Preissigovy vlajky našich krajanů
v Americe. Jako poslední zaslal
ze Spojených států své akvarely
do soutěže i Vojtěch Preissig. Ani
jeden z návrhů však nebyl na
jednáních komise akceptován,“
uvádí vědecká pracovnice VHÚ
Ilona Krbcová.
Kombinace pruhů na Kupkových akvarelech, které používalo
již více států, nebyly použitelné.
Neujalo se ani Preissigovo či
Hof anovo řešení s pěti hvězdam
mi podle krajanské tradice, prosazované odpůrci Kursova klínu.
Zajímavě a zejména harmonicky
působily nákresy Jaroslava Bendy. U vojenských praporů se držel husitské symboliky červeného
kalicha na černém poli.
Autorství vítězného návrhu
nakonec není zcela jasné
Malíř Jaroslav Jareš (1886–1967)
byl ze všech pěti umělců oslovených v roce 1919 Památníkem
odboje (dalšími byli František
Kupka, Vlastislav Hofman, Vojtěch Preissig a Jaroslav Benda)
nejblíže Jaroslavu Kursovi, jehož
předlohy v soutěži znakové
komise o novou podobu čs.
státních symbolů zvítězily.
Jareš použil na všech svých
kresbách klín, avšak vždy v kombinaci s černou barvou a heraldickými figurami lva a kalicha.
Jeho návrhům rovněž chybí
popis poměrů jednotlivých stran
a umístění symbolů. V šedesátých letech se Jareš podle historiků z VHÚ pokusil neoprávněně
zpochybnit na základě nákresů
ze své soukromé sbírky Kursovo
prvenství v soutěži. Tvrdil, že
právě on je autorem myšlenky
třetinového klínu. To je ale dnes
už jen zajímavost. n
Jiří Václav
eřejné používání státních
symbolů není – kromě
nejvýznamnějších státních svátků a například českých
sportovních úspěchů – v tuzemsku příliš hojné. Kdo někdy
navštívil Norsko či Švédsko, jistě
zaznamenal, že státní vlajky tam
permanentně vlají skoro před
každým domem.
Radnice pátého obvodu si
chce výročí vzniku české vlajky
připomenout jejím vyvěšením,
a to ve spolupráci s příspěvkovými organizacemi a zejména pak
školami a školkami zřízenými
MČ Praha 5. Snahou bude, aby
v budoucnu tento symbol vlál
na opravených historických
stožárech trvale, a ne pouze při
slavnostních příležitostech. Pátá
městská část také začala pracovat
na opravách stožárů a k zapojení
do této akce vyzývá i majitele
domů, kteří tuto možnost na
svých nemovitostech mají.
Jak vlajku vyvěšovat?
Vyvěšování symbolů se řídí
zákonem 352/2001 Sb. a funguje
ve dvou režimech. V první skupině jsou státní a samosprávné
instituce a například diplomatické mise. V těchto institucích se
vyvěšování vlajky řídí přesnými
předpisy, které říkají, kdo a kdy
je oprávněn vlajku vyvěsit, kde
přesně na budově ji umístit, jak
má vlajka vypadat, že nesmí být
používána v poškozeném nebo
znečištěném stavu a podobně.
Druhý režim nastavuje pravidla
užívání státní vlajky pro všechny
ostatní občany. Zákon praví:
„Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným
a důstojným způsobem kdykoliv.“ Co si pod tím představit?
„Vlajku nesmím válet (tahat)
po zemi, nesmím na ni čmárat
nápisy – ostatně na to zákon
pamatuje. Nesmím ji používat
k zakrývání pomníků. Viděl
jsem před časem i případ, že
se podepisovala jedna pohraniční dohoda, kde státní vlajky
posloužily jako ubrus, na kterém
se slavnostně podepisovalo.
Je nevhodné používat vlajku
Typický obrázek z Norska – státní
vlajka ve veřejném prostoru
potrhanou, špinavou a tak dále,“
vysvětlil vexilolog Pavel Fojtík.
Podle něj je v případě
vyvěšení vlajky (praporu) bez
žerdi svisle z okna nutné dbát na
správné umístění bílého pruhu.
„Mává-li někdo vlajkou, kde je
červený pruh nahoře, porušuje
zákon. Smutné je, že sankcí za
nesprávné použití vlajky je málo.
Před několika lety byl potrestán
jeden výtvarník, který navrhoval vlajku pro české Romy. Byl
potrestán pokutou za to, že na
jednom z návrhů umístil do
klínu české vlajky romské kolo.
Myslím, že to potrestání nebylo
správné, protože šlo jen o návrh.
Kdyby existovala nějaká komise,
která by měla vlajku z návrhů
vybrat, tento návrh by zkrátka
vyřadila, protože by porušoval
zákon. Nic víc,“ míní Pavel
Fojtík.
V této souvislosti připomněl,
že když státní instituce používají
vlajky v rozporu se zákonem,
nic se neděje. „Vidíme to dnes
a denně v televizním zpravodajství, kdy se nedodržuje pravidlo
čestného místa pro českou státní
vlajku. Běžně lidé používají vlajky, kde klín nesahá do poloviny
délky. A tak bych mohl pokračovat. To všechno je neúcta ke
státním symbolům,“ dodal. n red
29