Pětka

www.ipetka.cz 

HRDOST

Používejme více státní symboly, zní z radnice

V

Za autora současné vlajky je považován heraldik a archivář Jaroslav Kursa

s nákresy budoucí podoby prezidentských vlajek a korouhve. První zasedání pléna Památníku odboje se konalo 24. května 1919. Jeho členové, významní umělci a architekti (František Kupka, Josef Gočár, František Kysela, Václav Špála, Otakar Španiel a další), se shodli na společném principu grafického řešení návrhů státní vlajky, vycházejícího z kombinace červené, modré a bílé barvy. V létě téhož roku předložilo znakové komisi své inspirativní předlohy celkem pět výtvarníků. „František Kupka se držel tříbarevné kombinace pruhů podle francouzského modelu. Jaroslav Benda a Jaroslav Jareš se blížili spíše Kursovým variantám s klínem. Čtvrtým z účastníků soutěže za Památník odboje byl architekt Vlastislav Hofman, který použitím pěti hvězd (dle znaků pěti zemí) vycházel z podoby Preissigovy vlajky našich krajanů v Americe. Jako poslední zaslal ze Spojených států své akvarely do soutěže i Vojtěch Preissig. Ani jeden z návrhů však nebyl na jednáních komise akceptován,“ uvádí vědecká pracovnice VHÚ Ilona Krbcová. Kombinace pruhů na Kupkových akvarelech, které používalo již více států, nebyly použitelné. Neujalo se ani Preissigovo či

Hof­ anovo řešení s pěti hvězdam mi podle krajanské tradice, prosazované odpůrci Kursova klínu. Zajímavě a zejména harmonicky působily nákresy Jaroslava Bendy. U vojenských praporů se držel husitské symboliky červeného kalicha na černém poli. Autorství vítězného návrhu nakonec není zcela jasné Malíř Jaroslav Jareš (1886–1967) byl ze všech pěti umělců oslovených v roce 1919 Památníkem odboje (dalšími byli František Kupka, Vlastislav Hofman, Vojtěch Preissig a Jaroslav Benda) nejblíže Jaroslavu Kursovi, jehož předlohy v soutěži znakové komise o novou podobu čs. státních symbolů zvítězily. Jareš použil na všech svých kresbách klín, avšak vždy v kombinaci s černou barvou a heraldickými figurami lva a kalicha. Jeho návrhům rovněž chybí popis poměrů jednotlivých stran a umístění symbolů. V šedesátých letech se Jareš podle historiků z VHÚ pokusil neoprávněně zpochybnit na základě nákresů ze své soukromé sbírky Kursovo prvenství v soutěži. Tvrdil, že právě on je autorem myšlenky třetinového klínu. To je ale dnes už jen zajímavost. n Jiří Václav

eřejné používání státních symbolů není – kromě nejvýznamnějších státních svátků a například českých sportovních úspěchů – v tuzemsku příliš hojné. Kdo někdy navštívil Norsko či Švédsko, jistě zaznamenal, že státní vlajky tam permanentně vlají skoro před každým domem. Radnice pátého obvodu si chce výročí vzniku české vlajky připomenout jejím vyvěšením, a to ve spolupráci s příspěvkovými organizacemi a zejména pak školami a školkami zřízenými MČ Praha 5. Snahou bude, aby v budoucnu tento symbol vlál na opravených historických stožárech trvale, a ne pouze při slavnostních příležitostech. Pátá městská část také začala pracovat na opravách stožárů a k zapojení do této akce vyzývá i majitele domů, kteří tuto možnost na svých nemovitostech mají. Jak vlajku vyvěšovat? Vyvěšování symbolů se řídí zákonem 352/2001 Sb. a funguje ve dvou režimech. V první skupině jsou státní a samosprávné instituce a například diplomatické mise. V těchto institucích se vyvěšování vlajky řídí přesnými předpisy, které říkají, kdo a kdy je oprávněn vlajku vyvěsit, kde přesně na budově ji umístit, jak má vlajka vypadat, že nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu a podobně. Druhý režim nastavuje pravidla užívání státní vlajky pro všechny ostatní občany. Zákon praví: „Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.“ Co si pod tím představit? „Vlajku nesmím válet (tahat) po zemi, nesmím na ni čmárat nápisy – ostatně na to zákon pamatuje. Nesmím ji používat k zakrývání pomníků. Viděl jsem před časem i případ, že se podepisovala jedna pohraniční dohoda, kde státní vlajky posloužily jako ubrus, na kterém se slavnostně podepisovalo. Je nevhodné používat vlajku

Typický obrázek z Norska – státní vlajka ve veřejném prostoru

potrhanou, špinavou a tak dále,“ vysvětlil vexilolog Pavel Fojtík. Podle něj je v případě vyvěšení vlajky (praporu) bez žerdi svisle z okna nutné dbát na správné umístění bílého pruhu. „Mává-li někdo vlajkou, kde je červený pruh nahoře, porušuje zákon. Smutné je, že sankcí za nesprávné použití vlajky je málo. Před několika lety byl potrestán jeden výtvarník, který navrhoval vlajku pro české Romy. Byl potrestán pokutou za to, že na jednom z návrhů umístil do klínu české vlajky romské kolo. Myslím, že to potrestání nebylo správné, protože šlo jen o návrh. Kdyby existovala nějaká komise, která by měla vlajku z návrhů vybrat, tento návrh by zkrátka vyřadila, protože by porušoval zákon. Nic víc,“ míní Pavel Fojtík. V této souvislosti připomněl, že když státní instituce používají vlajky v rozporu se zákonem, nic se neděje. „Vidíme to dnes a denně v televizním zpravodajství, kdy se nedodržuje pravidlo čestného místa pro českou státní vlajku. Běžně lidé používají vlajky, kde klín nesahá do poloviny délky. A tak bych mohl pokračovat. To všechno je neúcta ke státním symbolům,“ dodal. n red

29