Pětka

www.ipetka.cz 

HRDOST

Používejme více státní

symboly, zní z radnice

V

Za autora současné vlajky je považován heraldik a archivář Jaroslav Kursa

s nákresy budoucí podoby prezidentských vlajek a korouhve.

První zasedání pléna Památníku

odboje se konalo 24. května

1919. Jeho členové, významní

umělci a architekti (František

Kupka, Josef Gočár, František

Kysela, Václav Špála, Otakar

Španiel a další), se shodli na

společném principu grafického

řešení návrhů státní vlajky, vycházejícího z kombinace červené,

modré a bílé barvy. V létě téhož

roku předložilo znakové komisi

své inspirativní předlohy celkem

pět výtvarníků.

„František Kupka se držel

tříbarevné kombinace pruhů

podle francouzského modelu.

Jaroslav Benda a Jaroslav Jareš se

blížili spíše Kursovým variantám

s klínem. Čtvrtým z účastníků

soutěže za Památník odboje byl

architekt Vlastislav Hofman, který použitím pěti hvězd (dle znaků pěti zemí) vycházel z podoby

Preissigovy vlajky našich krajanů

v Americe. Jako poslední zaslal

ze Spojených států své akvarely

do soutěže i Vojtěch Preissig. Ani

jeden z návrhů však nebyl na

jednáních komise akceptován,“

uvádí vědecká pracovnice VHÚ

Ilona Krbcová.

Kombinace pruhů na Kupkových akvarelech, které používalo

již více států, nebyly použitelné.

Neujalo se ani Preissigovo či

Hof­manovo řešení s pěti hvězdami podle krajanské tradice, prosazované odpůrci Kursova klínu.

Zajímavě a zejména harmonicky

působily nákresy Jaroslava Bendy. U vojenských praporů se držel husitské symboliky červeného

kalicha na černém poli.

Autorství vítězného návrhu

nakonec není zcela jasné

Malíř Jaroslav Jareš (1886–1967)

byl ze všech pěti umělců oslovených v roce 1919 Památníkem

odboje (dalšími byli František

Kupka, Vlastislav Hofman, Vojtěch Preissig a Jaroslav Benda)

nejblíže Jaroslavu Kursovi, jehož

předlohy v soutěži znakové

komise o novou podobu čs.

státních symbolů zvítězily.

Jareš použil na všech svých

kresbách klín, avšak vždy v kombinaci s černou barvou a heraldickými figurami lva a kalicha.

Jeho návrhům rovněž chybí

popis poměrů jednotlivých stran

a umístění symbolů. V šedesátých letech se Jareš podle historiků z VHÚ pokusil neoprávněně

zpochybnit na základě nákresů

ze své soukromé sbírky Kursovo

prvenství v soutěži. Tvrdil, že

právě on je autorem myšlenky

třetinového klínu. To je ale dnes

už jen zajímavost. n

Jiří Václav

eřejné používání státních

symbolů není – kromě

nejvýznamnějších státních svátků a například českých

sportovních úspěchů – v tuzemsku příliš hojné. Kdo někdy

navštívil Norsko či Švédsko, jistě

zaznamenal, že státní vlajky tam

permanentně vlají skoro před

každým domem.

Radnice pátého obvodu si

chce výročí vzniku české vlajky

připomenout jejím vyvěšením,

a to ve spolupráci s příspěvkovými organizacemi a zejména pak

školami a školkami zřízenými

MČ Praha 5. Snahou bude, aby

v budoucnu tento symbol vlál

na opravených historických

stožárech trvale, a ne pouze při

slavnostních příležitostech. Pátá

městská část také začala pracovat

na opravách stožárů a k zapojení

do této akce vyzývá i majitele

domů, kteří tuto možnost na

svých nemovitostech mají.

Jak vlajku vyvěšovat?

Vyvěšování symbolů se řídí

zákonem 352/2001 Sb. a funguje

ve dvou režimech. V první skupině jsou státní a samosprávné

instituce a například diplomatické mise. V těchto institucích se

vyvěšování vlajky řídí přesnými

předpisy, které říkají, kdo a kdy

je oprávněn vlajku vyvěsit, kde

přesně na budově ji umístit, jak

má vlajka vypadat, že nesmí být

používána v poškozeném nebo

znečištěném stavu a podobně.

Druhý režim nastavuje pravidla

užívání státní vlajky pro všechny

ostatní občany. Zákon praví:

„Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným

a důstojným způsobem kdykoliv.“ Co si pod tím představit?

„Vlajku nesmím válet (tahat)

po zemi, nesmím na ni čmárat

nápisy – ostatně na to zákon

pamatuje. Nesmím ji používat

k zakrývání pomníků. Viděl

jsem před časem i případ, že

se podepisovala jedna pohraniční dohoda, kde státní vlajky

posloužily jako ubrus, na kterém

se slavnostně podepisovalo.

Je nevhodné používat vlajku

Typický obrázek z Norska – státní

vlajka ve veřejném prostoru

potrhanou, špinavou a tak dále,“

vysvětlil vexilolog Pavel Fojtík.

Podle něj je v případě

vyvěšení vlajky (praporu) bez

žerdi svisle z okna nutné dbát na

správné umístění bílého pruhu.

„Mává-li někdo vlajkou, kde je

červený pruh nahoře, porušuje

zákon. Smutné je, že sankcí za

nesprávné použití vlajky je málo.

Před několika lety byl potrestán

jeden výtvarník, který navrhoval vlajku pro české Romy. Byl

potrestán pokutou za to, že na

jednom z návrhů umístil do

klínu české vlajky romské kolo.

Myslím, že to potrestání nebylo

správné, protože šlo jen o návrh.

Kdyby existovala nějaká komise,

která by měla vlajku z návrhů

vybrat, tento návrh by zkrátka

vyřadila, protože by porušoval

zákon. Nic víc,“ míní Pavel

Fojtík.

V této souvislosti připomněl,

že když státní instituce používají

vlajky v rozporu se zákonem,

nic se neděje. „Vidíme to dnes

a denně v televizním zpravodajství, kdy se nedodržuje pravidlo

čestného místa pro českou státní

vlajku. Běžně lidé používají vlajky, kde klín nesahá do poloviny

délky. A tak bych mohl pokračovat. To všechno je neúcta ke

státním symbolům,“ dodal. n red

29