Pětka

www.ipetka.cz 

V obchodě lze najít speciality z tradičních

gastronomicky zajímavých zemí

JS: Ne moc. Lidi jsou nepoučitelní.

Nedej bože, kdybychom šli do jiného

města, myslím, že se nechytáme.

V Německu na vsi otevřete obchod

a nemáte problém.

n Zmínil jste, že prodáváte i na farmářských trzích. Kde?

JS: V Říčanech, kde v březnu začínáme 11. sezónu, a v Dejvicích.

n Zbývá vám čas na odpočinek?

DS: Jednou týdně si zajdu na fotbal

na Slavii.

JS: To samé, podtrhuji.

n Vaříte doma?

DS: Ne podle speciálních receptů, ale

co mě napadne. V létě samozřejmě

rádi grilujeme, to je vášeň.

n Mají mladí zájem o to stát se

uzenářem?

DS: Ne. Máme smlouvu se školou,

kde se učí na prodavače, ale příliš to

nefunguje. Dřív lidi chodili, jeden dva

tři ročně, pak některý zůstal. Teď je

nouze, o potraviny není zájem kvůli

platům, kluci radši míří do internetových obchodů nebo jezdí v dodávce,

holky dávají přednost textilu, drogerii.

n Snese tuzemská produkce specialit srovnání s cizinou?

DS: Jde to nahoru. Snaha a pokrok

jsou vidět.

JS: Ale ne v případě sýrařiny. Tady

není tradice, každý farmář má třeba

sto krav, koz, ale neumí to.

n Když u vás chce někdo pracovat,

musí být vyučen v oboru?

n Na čem osobně tak říkajíc ujíždíte?

DS: Mám nejraději sýry z Alp, jsou

jedinečné. Všude mají francouzské,

italské, my nabízíme převážně Švýcarsko, Rakousko. Naším bestsellerem je losos, kterého si udíme sami.

Nesmí chybět domácí uzené, to je

naše chlouba, na něj jezdí lidi z celé

Prahy, na trzích nejprodávanější

věc.

JS: Máme třeba skvělého řezníka,

který nám dělá uzeniny na míru, jinde

je nekoupíte. Dám mu receptury třeba

z první republiky a on připraví dokonalého taliána.

n Vyskytují se ve vašem oboru

trendy?

DS: Jsou, ale my se snažíme být

tradiční a neskákat na každou módní

vlnu, neboť ta za chvíli pohasne. Snažíme se držet poctivých věcí, co mají

tradici a historii.

n Co ještě vyrábíte kromě uzeného

lososa?

JS: Teď na zimu polotovary, plněné

papriky, španěláky, sekanou, řídíme se

podle počasí. Začali jsme dělat lasa­gne,

lidi jsou líní vařit, vezmou si domů

porcičku dvě. Taky sladké štrúdly,

nejlepší dělají Maďaři, a tak se snažíme

postupovat podle jejich receptur. Maďaři se mají podle mě hůř než my, ale

v jídle se neošidí ani náhodou.

DS: Používají tažené, hodně tenoučké

těsto. Je to velmi pracné.

Pro uzené si jezdí

lidé z celé Prahy,

tvrdí David Sváček

JS: Není potřeba mít školu. Máme

klempíře, zedníky, automechaniky.

Člověk musí mít vztah, otevřenou

hlavu, dokázat naslouchat zkušenějším. Když nechce, může mít klidně

i vysokou školu, a nemá to žádný efekt.

Vůbec nevíme, co budeme dělat. Nikdy

jsme neměli problém s personálem,

spíš jsme si vybírali, teď berete všechno

a je to strašné. Všechno je proti nám,

šílené ceny bytů v Praze, politici, kteří

nabádají lidi, aby se nebáli říkat o větší

plat, měnit práci. Je to totální likvidace.

n Má cenu ptát se na plány do

budoucna?

JS: To se neptejte. Naší snahou je se

udržet. Nedávno jsme zavřeli obchod

v Rytířské ulici, kde jsme prodávali čtyři roky. Nebyli lidi. Nikdy jsem nevěřil,

že dojedeme na lidi, nebylo kde brát.

Zákazníci chodili, všichni z jedničky

teď jezdí sem na Smíchov.

n Postupem času jsou zákazníci

n Nezbývá než spravit si náladu

dobrým jídlem...

DS: Lepší se to.

Lucie Černá

ochotnější připlatit si za kvalitu,

nebo dávají přednost slevám

v supermarketech?

JS, DS: To je pravda, taky jsme

„pěkní“. n

17