Pětka
www.ipetka.cz
V obchodě lze najít speciality z tradičních
gastronomicky zajímavých zemí
JS: Ne moc. Lidi jsou nepoučitelní.
Nedej bože, kdybychom šli do jiného
města, myslím, že se nechytáme.
V Německu na vsi otevřete obchod
a nemáte problém.
n Zmínil jste, že prodáváte i na farmářských trzích. Kde?
JS: V Říčanech, kde v březnu začínáme 11. sezónu, a v Dejvicích.
n Zbývá vám čas na odpočinek?
DS: Jednou týdně si zajdu na fotbal
na Slavii.
JS: To samé, podtrhuji.
n Vaříte doma?
DS: Ne podle speciálních receptů, ale
co mě napadne. V létě samozřejmě
rádi grilujeme, to je vášeň.
n Mají mladí zájem o to stát se
uzenářem?
DS: Ne. Máme smlouvu se školou,
kde se učí na prodavače, ale příliš to
nefunguje. Dřív lidi chodili, jeden dva
tři ročně, pak některý zůstal. Teď je
nouze, o potraviny není zájem kvůli
platům, kluci radši míří do internetových obchodů nebo jezdí v dodávce,
holky dávají přednost textilu, drogerii.
n Snese tuzemská produkce specialit srovnání s cizinou?
DS: Jde to nahoru. Snaha a pokrok
jsou vidět.
JS: Ale ne v případě sýrařiny. Tady
není tradice, každý farmář má třeba
sto krav, koz, ale neumí to.
n Když u vás chce někdo pracovat,
musí být vyučen v oboru?
n Na čem osobně tak říkajíc ujíždíte?
DS: Mám nejraději sýry z Alp, jsou
jedinečné. Všude mají francouzské,
italské, my nabízíme převážně Švýcarsko, Rakousko. Naším bestsellerem je losos, kterého si udíme sami.
Nesmí chybět domácí uzené, to je
naše chlouba, na něj jezdí lidi z celé
Prahy, na trzích nejprodávanější
věc.
JS: Máme třeba skvělého řezníka,
který nám dělá uzeniny na míru, jinde
je nekoupíte. Dám mu receptury třeba
z první republiky a on připraví dokonalého taliána.
n Vyskytují se ve vašem oboru
trendy?
DS: Jsou, ale my se snažíme být
tradiční a neskákat na každou módní
vlnu, neboť ta za chvíli pohasne. Snažíme se držet poctivých věcí, co mají
tradici a historii.
n Co ještě vyrábíte kromě uzeného
lososa?
JS: Teď na zimu polotovary, plněné
papriky, španěláky, sekanou, řídíme se
podle počasí. Začali jsme dělat lasa ne,
g
lidi jsou líní vařit, vezmou si domů
porcičku dvě. Taky sladké štrúdly,
nejlepší dělají Maďaři, a tak se snažíme
postupovat podle jejich receptur. Maďaři se mají podle mě hůř než my, ale
v jídle se neošidí ani náhodou.
DS: Používají tažené, hodně tenoučké
těsto. Je to velmi pracné.
Pro uzené si jezdí
lidé z celé Prahy,
tvrdí David Sváček
JS: Není potřeba mít školu. Máme
klempíře, zedníky, automechaniky.
Člověk musí mít vztah, otevřenou
hlavu, dokázat naslouchat zkušenějším. Když nechce, může mít klidně
i vysokou školu, a nemá to žádný efekt.
Vůbec nevíme, co budeme dělat. Nikdy
jsme neměli problém s personálem,
spíš jsme si vybírali, teď berete všechno
a je to strašné. Všechno je proti nám,
šílené ceny bytů v Praze, politici, kteří
nabádají lidi, aby se nebáli říkat o větší
plat, měnit práci. Je to totální likvidace.
n Má cenu ptát se na plány do
budoucna?
JS: To se neptejte. Naší snahou je se
udržet. Nedávno jsme zavřeli obchod
v Rytířské ulici, kde jsme prodávali čtyři roky. Nebyli lidi. Nikdy jsem nevěřil,
že dojedeme na lidi, nebylo kde brát.
Zákazníci chodili, všichni z jedničky
teď jezdí sem na Smíchov.
n Postupem času jsou zákazníci
n Nezbývá než spravit si náladu
dobrým jídlem...
DS: Lepší se to.
Lucie Černá
ochotnější připlatit si za kvalitu,
nebo dávají přednost slevám
v supermarketech?
JS, DS: To je pravda, taky jsme
„pěkní“. n
17