Pětka

www.ipetka.cz 

V obchodě lze najít speciality z tradičních gastronomicky zajímavých zemí

JS: Ne moc. Lidi jsou nepoučitelní. Nedej bože, kdybychom šli do jiného města, myslím, že se nechytáme. V Německu na vsi otevřete obchod a nemáte problém. n Zmínil jste, že prodáváte i na farmářských trzích. Kde?

JS: V Říčanech, kde v březnu začínáme 11. sezónu, a v Dejvicích. n Zbývá vám čas na odpočinek?

DS: Jednou týdně si zajdu na fotbal na Slavii. JS: To samé, podtrhuji. n Vaříte doma?

DS: Ne podle speciálních receptů, ale co mě napadne. V létě samozřejmě rádi grilujeme, to je vášeň. n Mají mladí zájem o to stát se uzenářem?

DS: Ne. Máme smlouvu se školou, kde se učí na prodavače, ale příliš to nefunguje. Dřív lidi chodili, jeden dva tři ročně, pak některý zůstal. Teď je nouze, o potraviny není zájem kvůli platům, kluci radši míří do internetových obchodů nebo jezdí v dodávce, holky dávají přednost textilu, drogerii.

n Snese tuzemská produkce specialit srovnání s cizinou?

DS: Jde to nahoru. Snaha a pokrok jsou vidět. JS: Ale ne v případě sýrařiny. Tady není tradice, každý farmář má třeba sto krav, koz, ale neumí to.

n Když u vás chce někdo pracovat, musí být vyučen v oboru?

n Na čem osobně tak říkajíc ujíždíte?

DS: Mám nejraději sýry z Alp, jsou jedinečné. Všude mají francouzské, italské, my nabízíme převážně Švýcarsko, Rakousko. Naším bestsellerem je losos, kterého si udíme sami. Nesmí chybět domácí uzené, to je naše chlouba, na něj jezdí lidi z celé Prahy, na trzích nejprodávanější věc. JS: Máme třeba skvělého řezníka, který nám dělá uzeniny na míru, jinde je nekoupíte. Dám mu receptury třeba z první republiky a on připraví dokonalého taliána. n Vyskytují se ve vašem oboru trendy?

DS: Jsou, ale my se snažíme být tradiční a neskákat na každou módní vlnu, neboť ta za chvíli pohasne. Snažíme se držet poctivých věcí, co mají tradici a historii.

n Co ještě vyrábíte kromě uzeného lososa?

JS: Teď na zimu polotovary, plněné papriky, španěláky, sekanou, řídíme se podle počasí. Začali jsme dělat lasa­ ne, g lidi jsou líní vařit, vezmou si domů porcičku dvě. Taky sladké štrúdly, nejlepší dělají Maďaři, a tak se snažíme postupovat podle jejich receptur. Maďaři se mají podle mě hůř než my, ale v jídle se neošidí ani náhodou. DS: Používají tažené, hodně tenoučké těsto. Je to velmi pracné.

Pro uzené si jezdí lidé z celé Prahy, tvrdí David Sváček

JS: Není potřeba mít školu. Máme klempíře, zedníky, automechaniky. Člověk musí mít vztah, otevřenou hlavu, dokázat naslouchat zkušenějším. Když nechce, může mít klidně i vysokou školu, a nemá to žádný efekt. Vůbec nevíme, co budeme dělat. Nikdy jsme neměli problém s personálem, spíš jsme si vybírali, teď berete všechno a je to strašné. Všechno je proti nám, šílené ceny bytů v Praze, politici, kteří nabádají lidi, aby se nebáli říkat o větší plat, měnit práci. Je to totální likvidace.

n Má cenu ptát se na plány do budoucna?

JS: To se neptejte. Naší snahou je se udržet. Nedávno jsme zavřeli obchod v Rytířské ulici, kde jsme prodávali čtyři roky. Nebyli lidi. Nikdy jsem nevěřil, že dojedeme na lidi, nebylo kde brát. Zákazníci chodili, všichni z jedničky teď jezdí sem na Smíchov.

n Postupem času jsou zákazníci

n Nezbývá než spravit si náladu dobrým jídlem...

DS: Lepší se to.

Lucie Černá

ochotnější připlatit si za kvalitu, nebo dávají přednost slevám v supermarketech?

JS, DS: To je pravda, taky jsme „pěkní“. n

17