Noviny Pětka

Časopis městské části Praha 5,

Strana 17

17

www.praha5.cz Pětka

Když se

bučí, člověk

to samo-

zřejmě vní-

má aradost

to nedělá.

Na druhou

stranu, když

je důvodem

inscenace,

chápu, že

se nebu-

čí na mě

anemusím

si to brát

osobně.

Ani nevím, jestli se budu do hlubších

pouštět. Mám pocit, že můj hlas má

oproti dřívějšku tendenci jít výše.

Co si myslím, že by se mohlo splnit,

je role Hanse Sachse (ševcovského

mistra) veWagnerových Mistrech

pěvcích norimberských. Je to sice

dlouhá atěžká role, ale není přeh-

naně dramatická. Na ni, myslím si,

mám ještě pět deset let času. Pomalu

se na ni ale začínám dívat, protože to

je opravdu hodně muziky, již je lepší

učit se postupně.

n Máte nějaké rituály, jak se role

učit?

Udělám si většinou jasný plán, jak

akdy co má být hotovo, apak ho

strašně nedodržím. (směje se) Pak se

roli musím rychle naučit. Zároveň čím

je role delší atěžší, tím důkladněji se

člověk musí připravit.

n Aco teoretické studium, dirigenti

třeba chodí do archivů.

Snažím se pracovat vždy snejlepší

edicí not, protože noty se mohou lišit.

Notový materiál je základ. Když mám

nějaké pochybnosti, tak spíše než do

archivu jdu ke koučovi, se kterým roli

proberu, aspolehnu se na vzdělanější

lidi, když jde oněco, očem sám moc

nevím. Samozřejmě rád poslouchám

nahrávky různých interpretů zrůz-

ných dob, abych si udělal obrázek,

jak se interpretace během desetiletí

vyvíjela. Co se mi například líbí, kde

bych chtěl být moderní akde bych

naopak neměl zapomínat na to, jak

se co dělalo dříve. Ztoho všeho se

snažím „uvařit“ výsledný produkt

avždy po domluvě sdirigentem.

Můžeme dospět ke společné vizi, jak

si roli acelou operu společně před-

stavujeme.

n Spolupracujete skoučem při každé

roli?

Nejčastěji se učím se Zdeňkem

Klaudou zNárodního divadla vPraze

(dirigent, klavírista ahudební teoretik,

pozn. red.), se kterým jsem toho

nastudoval většinu. Když se učím něco

vcizině, mám většinou vkaždém měs-

tě pár lidí, se kterými mohu pracovat.

Je to také ogeograckých okolnos-

tech. Koučuju samozřejmě nové role,

ale ity staré, kdy zjišťuju, zda mi sedí

jako před deseti lety, protože se můj

instrument trošku někam posunul.

n Kdy si řeknete ne, tuhle roli oprav-

du nevezmu? Třeba kvůli režii.

Snažím se brát režii vpotaz, pro-

tože jsem se vminulosti už párkrát

spálil. Mám pocit, že jsem teď ve fázi

kariéry, kdy si můžu dopřávat dělat

to, co chci. Snažím se domlouvat na

projektech slidmi, se kterými se mi

chce pracovat. Když čas dovolí, dávám

jim přednost, přestože třeba nejsou na

tak prestižní adrese. Vím totiž, že si je

užiju aže nebudu nikde měsíc nebo

dva trpět.

n Před pěti lety jste se vNárodním

divadle objevil polonahý ve Smeta-

nově opeře Dalibor apublikum dost

bučelo. Jak jste to vnímal?

Za mě tahle konkrétní scéna nebyla

úplně nejšťastnější, ale vlastně vkon-

textu celé opery ta inscenace nebyla až

tak kontroverzní. Bylo tam pár špíčků,

které člověk znalý tvorby pana režiséra

Nekvasila mohl čekat, ale vlastně mi

nic nepřišlo mimo.

n Měla by se operní produkce ubírat

až třeba kontroverzním směrem, aby

se přiblížila více dnešnímu publiku?

Když se bučí, člověk to samozřejmě

vnímá aradost to nedělá. Na druhou

stranu, když je důvodem inscenace,

chápu, že se nebučí na mě, ane-

musím si to brát osobně. Myslím

si, že opera by se měla ubírat všemi

možnými směry, protože na jednu

stranu nechceme zůstat skanzenem

adávat jenom historické inscenace.

Na druhou stranu si myslím, že ten,

kdo pojme nějaké známé velké dílo

nově, by si měl být sakra jistý tím, co

dělá, anedělat nic jen natruc. Pro-

blémem činoherních režisérů občas

je, že opeře nevěří amají pocit, že

ji potřebují zachránit. To většinou

dopadá špatně.

n Kde jsou nejnáročnější fanoušci,

opravdu vmilánské La Scale?

Řekl bych, že ta pověstná milánská

nespokojenost je spíš zpřesvědčení

než ze znalosti. Když Neital zpívá

Verdiho, tak se na něj prostě bučí.

Za mě nejvzdělanější publikum je ve

Vídni, protože je tam spousta lidí, co

chodí na stání mnohokrát do roka aje

schopna říct, co se povedlo aco ne.

Ač to člověk ne vždy rád slyší, vím, že

tam se musím opravdu snažit.

n Tam se vám inejlépe zpívá?

Člověk by měl dělat vše, co dělá, na

nejvyšší úrovni. Aby uspokojil profíky

iznalé posluchače, ale nemělo by se

zapomínat ani na člověka, který je na

opeře poprvé azareaguje na první

signální, emoce aenergii, které si pak

odnese domů. Nepotřebuji zpívat jen

pro poučené publikum, myslím si, že

je důležité představovat operu ilidem,

kteří ji neznají. Třeba po prvním

koncertu vO2 aréně mi začaly chodit