Strana 21
www.praha5.cz Pětka
sepsat své požadavky apředložit je
tehdejšímu místodržiteli Českého
království, arcivévodovi Štěpánovi
Habsbursko-Lotrinskému. Přesto bylo
několik stávkujících předáků zatčeno.
První oběti
Nicméně vnásledujících dnech napětí
ve společnosti dále narůstalo, ikvůli
alokaci dalších vojenských jedno-
tek na území Prahy arozmisťování
dělostřelectva na klíčových pozicích.
Dne 24.června se tiskaři sešli, aby
projednali požadavky, nicméně do
sálu vnikly policejní avojenské oddíly
aněkolik set tiskařů zatkly avdo-
provodu armády odvedly do kasáren
na tehdejším Dobytčím trhu (dneš-
ní Karlovo náměstí). Tehdy došlo
kbezprecedentní situaci, kdy „ženy
zajatých ulekány azděšeny spěchaly
všemi ulicemi kDobytčímu trhu
atam marně se namáhaly, aby prora-
zily šesteronásobný kordon vojenský“.
Snahu oosvobození svých manželů
tehdy dvě zžen zaplatily životem.
Vbezmoci se následně obrátily proti
paláci Porgesů ve Spálené ulici, a„než
se kdo nadál, okna… před tváří vojska
anesčetných diváků vytloukaly“,
načež je jízdní ipěší oddíly rozehnaly
aněkolik znich pozatýkaly.
Snaha vojenských oddílů zamezit jim
vprůchodu do města pak skončila již
zmíněným krveprolitím uPoříčské
brány, jež se stalo smutnou předehrou
kudálostem osmačtyřicátého roku.
Organizovaná akce smíchovských
tiskařů zčervna 1844 je označová-
na za první zaměstnanecký protest
továrních dělníků na našem území,
který měl ale nakonec jen velmi ome-
zené výsledky. Nedlouho poté byly
například zavedeny řádné pracovní
smlouvy. Došlo také kdílčím úpravám
továrních řádů. Ostatně kritiku vůči
některým podnikatelům vyjádřil
isám arcivévoda Štěpán, který vlistu
zaslaném do Vídně upozorňoval, že
někteří podnikatelé zacházejí se svými
zaměstnanci „ne lépe než se zachází
se stroji“. Tato dehumanizace, redukce
lidské bytosti na prostředek kzajištění
osobního zisku, stála za vzplanutím
červnové bouře, jejímž vyvrcholením
pak bylo červencové krveprolití. Že
ne všichni podnikatelé sdíleli „por-
gesovskou“ remní strategii, dokládá
majitel další smíchovské kartounky
Aaron Przibram. Ten, když mu byla
nabídnuta vojenská ochrana podniku,
odmítl stím, že se nemá čeho bát, že
jej ochrání jeho zaměstnanci. Také
protestující tiskaři nakonec vyjádřili
jako své hlavní přání, aby se snimi
jednalo „jako slidmi“, aby ivostat-
ních továrnách byl zaveden stejný řád,
„stejně slušné zacházení slidmi jako
upana Przibrama“. n
Pavel Fabini
21
Archiválie dokládající aktivity bratří Porgesů na Smíchově ve 30. letech 19. století
Podobizna Mosese
Porgesa
z Portheimu.
V pozadí je
zachycena jeho
smíchovská
kartounka
O uklidnění situace
se zasloužil zejména
pražský purkmistr
Josef Müller
Továrny pracují
Tehdy se do vyhrocené situace
energicky vložil pražský purkmistr
Josef Müller. Žádal tiskaře ouklidně-
ní situace. Prosil je, aby se vrátili do
podniků, přičemž schvaloval jejich
oprávněné požadavky. Předvoláni byli
itovárníci, včetně Porgesů. Měli uká-
zat vlídnou tvář svým zaměstnancům.
Někteří znich následně tiskařům
uspořádali hostinu, jako Leopold
Epstein, který je bohatě hostil „pivem,
uzeninou achlebem“. Propuštěna
zvězení tehdy byla většina tiskařů
avnásledujících dnech arcivévoda
Štěpán vydal nařízení oosvobození
idevíti hlavních organizátorů stávky.
Cesta kPoříčské bráně
Nicméně plamen již byl zažehnut
apřeskočil ina ostatní pražské obyva-
tele, dlouhodobě nespokojené zejmé-
na se zvýšením cen potravin azhoršo-
váním jejich kvality. Zásobování tehdy
ovládala úzká skupina velkoobchod-
níků tvořících faktický oligopol, proti
kterému spotřebitelé neměli zastání.
Atak se kritika snesla na úřady, „které
těmto jen kobohacení jednotlivých
obchodníků sloužícím zlořádům už
dávno konec neučinily“. Stále častěji
lidé napadali kamením vojenské hlíd-
ky, čímž narůstala nervozita ivřadách
ozbrojených složek. Nahromaděné
animozity se pak projevily při protes-
tech železničních dělníků, kteří stavěli
dráhu zPrahy do Vídně. Stěžovali si
jak na snižování mzdy, tak právě na
praxi velkoobchodníků spotravinami.