Příběh zapomenuté režisérky

Letos si připomínáme kulaté výročí 170 let od prvního vydání Babičky, asi nejslavnější české povídky, která ze spisovatelky Boženy Němcové učinila osobnost světového významu. Více než tři sta vydání a překlady do několika desítek jazyků včetně čínštiny a japonštiny jí zajistily neobyčejnou slávu.

HISTORIE

Pětka ČERVEN /2025

20

TEA ČERVENKOVÁ

Příběh zapomenuté režisérky

D

nes se spříběhy mladé Ba-

runky ajejí moudré babičky

můžeme seznámit idíky třem

lmovým zpracováním, přičemž

uvšech nalezneme provázání ispátou

městskou částí. Vbarrandovských

ateliérech vznikala jak vlastenecká

lmová verze Babičky od režiséra

Františka Čápa (1940), tak divácky

oblíbený opus režiséra Antonína Mo-

skalyka (1971) sJarmilou Kurandovou

aLibuškou Šafránkovou vhlavních

rolích. Asvé stopy vPraze 5 zanechala

irežisérka vůbec prvního lmového

zpracování Babičky Terezie rozená

Červenková (1921), která po jistý

čas žila vKošířích usvého manžela

Františka Císaře. Právě příběh této po-

zapomenuté průkopnice české lmové

tvorby si nyní připomeneme.

Když mě omrzelo vsvětě žít…

Okolnosti životní krize souvisejí-

cí se zrodem jejího nejslavnějšího

literárního díla přiblížila sama Božena

Němcová vněkolika dopisech přáte-

lům. Nešťastné manželství, nanční

bída, nemoci asmrt milovaného syna

Hynka vehnaly citlivou ženu avlas-

teneckou spisovatelku do naprostého

zoufalství. Aprávě vtěchto časech,

„když mě omrzelo vsvětě žít“, vracela

se ve vzpomínkách do svého idylic-

kého dětství vRatibořicích, ke své

laskavé babičce, ave své mysli běhala

opět „po lukách, lese aháji“ aopět

navštívila „ty upřímné duše všecky“.

Povídka Babička pak je výsledek

vzpomínek apocitů, jež tehdy autorka

prožívala.

Aani Tea Červenková, jak znělo

její umělecké jméno, to vživotě

neměla snadné asosudem Boženy

Němcové lze nalézt nejednu paralelu.

Nešťastné manželství

řeznické dcerušky

Tereza se narodila vkvětnu 1878

ve Školské ulici, tedy vsousedství

míst, kde dvě desetiletí předtím žila

sdětmi tehdy již vážně nemocná

nebo Lidové divadlo na Královských

Vinohradech.

„Proč bychom draze kupovali,

co sami si vařit dovedeme?“

Už během válečného koniktu bylo

zcela zjevné, že divadlu vyrůstá mocný

konkurent vpodobě hraného lmu.

Obliba biografů dynamicky narůstala

aTea si uvědomovala slibnou perspek-

tivu tohoto odvětví, jeho národo-

hospodářský význam, ale také jeho

kulturní avýchovný potenciál.

Ve svém fejetonu Česká kinema-

tograe, otištěném vdenním tisku

počátkem roku 1917, volala po eman-

cipaci domácích „biografů od cizího

zboží“, které má nejen negativní,

odnárodňovací dopad, ale poukázala

ina skutečnost, že by „obrovské hory

peněz, které jdou do ciziny, zůstaly

doma“. Jako by četla zduše ratibo-

řické babičky, která už počátkem 19.

století pronesla slavné moudro „proč

bychom draze kupovali, co sami si

vařit dovedeme“? Opřipravenosti teh-

dejší české umělecké scény aprůmys-

Božena Němcová. Otcem Terezy

Červenkové byl novoměstský řezník

amaminkou dcera rolníka zPosá-

zaví. Nouzí rodina netrpěla, atak

se dívka dočkala idobré partie.

Vdevatenácti letech se vPraze pro-

vdala za kupeckého synka ainženýra

Františka Císaře. Byl ojedenáct let

starší avlastnil tehdy tovární areál

vKošířích. Za svědka mu šel sládek

zkošířského pivovaru.

Tři roky po svatbě se jim narodil

syn Václav, to už se ale jejich manžel-

ství nacházelo vrozkladu, apřibližně

měsíc po narození syna se manžel

odstěhoval do Ruska. Vsrpnu 1901

pak pražský zemský soud povolil

„rozvod od stolu alóže“ azáletník se

později vJižní Americe opět oženil.

Nejasné archivní zápisy pak naznačují,

že mu Tereza odpustila. Aže se na čas

usmířili. Nicméně vroce 1918 soud

denitivně prohlásil manželství za

rozloučené.

Umělkyní na plný úvazek

Jako poslední jejich bydliště vpátém

obvodu je uveden nájemní dům čp.

100 vHolečkově ulici. Později coby sa-

mostatná matka patrně žila urodičů,

kteří vlastnili činžák na Vinohradech.

Asvé dceři pomáhali nejen nančně,

ale také svýchovou. Tea tak získala

prostor pro svou realizaci apo nějaký

čas se živila jako operní pěvkyně.

Následně se po vzoru Boženy Něm-

cové, jejíž dílo obdivovala, vydala ina

spisovatelskou dráhu.

Známé jsou její fejetony vnovi-

nách, ale věnovala se rovněž dramatic-

ké tvorbě. Včasech první světové vál-

ky napsala několik divadelních kusů

včetně Komedie nebo Požáru továrny.

Hrála se také její adaptace „předměst-

ského románu“ Václava Štecha Hřích

paní Hýrové nebo Nerudovy satirické

práce. Lásku ke slavné spisovatelce

pak prvně dokládá divadelní prove-

dení Němcové Babičky. Kromě toho

se věnovala idivadelní režii, mimo

jiné uher pro holešovickou Uranii

Letos si připomínáme kulaté výročí 170 let od prvního vydání

Babičky, asi nejslavnější české povídky, která ze spisovatelky

Boženy Němcové učinila osobnost světového významu. Více

než tři sta vydání apřeklady do několika desítek jazyků

včetně čínštiny ajaponštiny jí zajistily neobyčejnou slávu. Na

Smíchově jsme si toto výročí připomenuli sérií přednášek

odíle ijeho autorce autéto příležitosti vyšla iútlá knížečka

Babiččina moudra, která přibližuje nadčasový mravní kodex,

jímž se laskavá stařenka řídila. Avštěpovala jej všem svým

vnoučatům.

Tea si uvědomovala slibnou perspektivu

hraného filmu, jeho národohospodářský

význam ikulturní avýchovný potenciál.

Podobizna Boženy

Němcové od Josefa

Vojtěcha Hellicha