Pětka

ÚNOR /2022

HISTORIE

17. STOLETÍ

Divoký život

Pavla Michny

z Vacínova

Den se nachýlil ke konci, když v záři posledních slunečních

paprsků opouštěl pražská města osamělý jezdec směřující

na východ do města Kolína a poté dál k císařskému dvoru

ve Vídni. Nejspíš se dozvěděl o akci plánované na další den

stavovskou opozicí. Akci, která vyvolala sérii válečných konfliktů

trvající třicet let a navždy změnila evropské dějiny.

Psal se tehdy 22. květen 1618 a oním jezdcem byl

sekretář české kanceláře Pavel Michna z Vacínova.

P

rávě on měl při známé pražské defenestraci doprovázet

císařské úředníky Viléma Slavatu

z Chlumu a Košumberka a Jaroslava

Bořitu z Martinic z oken Pražského hradu. Namísto něj do hlubokého příkopu

putoval sekretář německé expedice

Filip Fabricius. Hrozivému pádu se sice

Michna vyhnul, ale společně s dalšími

šlechtici loajálními císaři jej rebelující

stavy zbavily majetku a zakázaly mu

vstup do království. Do hlavního města

Čech se vrátil až po dvou a půl letech

s vítěznou armádou a stal se jednou

z vlivných postav pobělohorské éry. Příběh jeho zářné kariéry si připomeneme

u příležitosti 390 let od jeho úmrtí.

Rychlá kariéra

Budoucí pán Smíchova, Jinonic,

Butovic, Hlubočep, Zlíchova nebo

značné části Košíř se narodil v rodině

měšťana Martina Michny v Budyni nad

Ohří. Otec byl vyučeným řezníkem, ale

díky svým schopnostem to dotáhl na

váženého měšťana, vrchnostenského

hejtmana a v roce 1598 byl povýšen

do vladyckého stavu s přídomkem

z Vacínova. Vyznával katolickou konfesi a nejstaršího syna Pavla proto dal

na učení k pražským jezuitům. Nadaný

mladík dosažené vzdělání prohloubil

studii v Ingolstadtu a francouzském

Orleansu, odkud se s doktorátem práv

v roce 1606 vrátil do rodné vlasti.

Právnické vzdělání, katolická víra

i vznešení přímluvci mu dopomohli

k rychlé kariéře v české kanceláři

vedené Zdeňkem Vojtěchem Popelem

z Lobkowicz, kde dosáhl úřadu sekretáře. V roce 1607 se Michna oženil

s Annou z Kobrdorfu a založili rodinu.

Během vpádu pasovských vojsk se

sice zapletl do pochybné politické hry,

aféra na jeho společenský vzestup ale

26

nakonec neměla vliv a císař Matyáš jej

v roce 1617 povýšil do rytířského stavu.

Slibný vývoj přetrhly až vyhrocené spory mezi utrakvistickou (nekatolickou)

stavovskou frakcí a katolickou šlechtou

oddanou Habsburkům, které vyvrcholily vojenským konfliktem, sesazením

krále Ferdinanda II. a volbou Fridricha

Falckého českým panovníkem.

Po boku vítězů

Kritické období nedávalo příliš prostoru

k lavírování mezi oběma tábory, a tak

Podobizna Pavla Michny z Vacínova

se i Michna záhy rozhodl, na čí stranu

se přidá. Vedle Lobkowicze, válečníka

Albrechta z Valdštejna nebo Karla

z Lichtenštejna se zařadil mezi oddané

služebníky Habsburků a jejich armádám

zajišťoval zásobování. Bělohorské vítězství jej pak spolu se třemi jmenovanými

šlechtici katapultovalo mezi nejmocnější

muže Českého království, zatímco řada

vlivných a bohatých příslušníků nejstarších českých rodů zaplatila „ohavnou

rebelii“ proti císaři svým postavením,

majetkem i vlastním životem.

Karel z Lichtenštejna se brzy stal

hlavním místodržícím Ferdinanda II.

v Čechách. S téměř neomezenou mocí

a za pomoci obnovených úřadů zahájil akce s dalekosáhlými dopady na

mocenské, hospodářské i náboženské

poměry v království. Byl nastartován

proces rekatolizace země, přičemž

značná část elity z řad měšťanů či

šlechty odešla do emigrace. Došlo

k rozsáhlým konfiskacím majetků

osob zapojených do protihabsburského povstání a současně byly mobilizovány ekonomické zdroje země za účelem jejich využití v probíhající válce,

která se zatím rozhořela v Evropě.

Ve všech těchto oblastech se uplatnil i Michna, který nadále zajišťoval