Pětka
ÚNOR /2022
HISTORIE
17. STOLETÍ
Divoký život
Pavla Michny
z Vacínova
Den se nachýlil ke konci, když v záři posledních slunečních
paprsků opouštěl pražská města osamělý jezdec směřující
na východ do města Kolína a poté dál k císařskému dvoru
ve Vídni. Nejspíš se dozvěděl o akci plánované na další den
stavovskou opozicí. Akci, která vyvolala sérii válečných konfliktů
trvající třicet let a navždy změnila evropské dějiny.
Psal se tehdy 22. květen 1618 a oním jezdcem byl
sekretář české kanceláře Pavel Michna z Vacínova.
P
rávě on měl při známé pražské defenestraci doprovázet
císařské úředníky Viléma Slavatu
z Chlumu a Košumberka a Jaroslava
Bořitu z Martinic z oken Pražského hradu. Namísto něj do hlubokého příkopu
putoval sekretář německé expedice
Filip Fabricius. Hrozivému pádu se sice
Michna vyhnul, ale společně s dalšími
šlechtici loajálními císaři jej rebelující
stavy zbavily majetku a zakázaly mu
vstup do království. Do hlavního města
Čech se vrátil až po dvou a půl letech
s vítěznou armádou a stal se jednou
z vlivných postav pobělohorské éry. Příběh jeho zářné kariéry si připomeneme
u příležitosti 390 let od jeho úmrtí.
Rychlá kariéra
Budoucí pán Smíchova, Jinonic,
Butovic, Hlubočep, Zlíchova nebo
značné části Košíř se narodil v rodině
měšťana Martina Michny v Budyni nad
Ohří. Otec byl vyučeným řezníkem, ale
díky svým schopnostem to dotáhl na
váženého měšťana, vrchnostenského
hejtmana a v roce 1598 byl povýšen
do vladyckého stavu s přídomkem
z Vacínova. Vyznával katolickou konfesi a nejstaršího syna Pavla proto dal
na učení k pražským jezuitům. Nadaný
mladík dosažené vzdělání prohloubil
studii v Ingolstadtu a francouzském
Orleansu, odkud se s doktorátem práv
v roce 1606 vrátil do rodné vlasti.
Právnické vzdělání, katolická víra
i vznešení přímluvci mu dopomohli
k rychlé kariéře v české kanceláři
vedené Zdeňkem Vojtěchem Popelem
z Lobkowicz, kde dosáhl úřadu sekretáře. V roce 1607 se Michna oženil
s Annou z Kobrdorfu a založili rodinu.
Během vpádu pasovských vojsk se
sice zapletl do pochybné politické hry,
aféra na jeho společenský vzestup ale
26
nakonec neměla vliv a císař Matyáš jej
v roce 1617 povýšil do rytířského stavu.
Slibný vývoj přetrhly až vyhrocené spory mezi utrakvistickou (nekatolickou)
stavovskou frakcí a katolickou šlechtou
oddanou Habsburkům, které vyvrcholily vojenským konfliktem, sesazením
krále Ferdinanda II. a volbou Fridricha
Falckého českým panovníkem.
Po boku vítězů
Kritické období nedávalo příliš prostoru
k lavírování mezi oběma tábory, a tak
Podobizna Pavla Michny z Vacínova
se i Michna záhy rozhodl, na čí stranu
se přidá. Vedle Lobkowicze, válečníka
Albrechta z Valdštejna nebo Karla
z Lichtenštejna se zařadil mezi oddané
služebníky Habsburků a jejich armádám
zajišťoval zásobování. Bělohorské vítězství jej pak spolu se třemi jmenovanými
šlechtici katapultovalo mezi nejmocnější
muže Českého království, zatímco řada
vlivných a bohatých příslušníků nejstarších českých rodů zaplatila „ohavnou
rebelii“ proti císaři svým postavením,
majetkem i vlastním životem.
Karel z Lichtenštejna se brzy stal
hlavním místodržícím Ferdinanda II.
v Čechách. S téměř neomezenou mocí
a za pomoci obnovených úřadů zahájil akce s dalekosáhlými dopady na
mocenské, hospodářské i náboženské
poměry v království. Byl nastartován
proces rekatolizace země, přičemž
značná část elity z řad měšťanů či
šlechty odešla do emigrace. Došlo
k rozsáhlým konfiskacím majetků
osob zapojených do protihabsburského povstání a současně byly mobilizovány ekonomické zdroje země za účelem jejich využití v probíhající válce,
která se zatím rozhořela v Evropě.
Ve všech těchto oblastech se uplatnil i Michna, který nadále zajišťoval