Pětka
www.praha5.cz
Záznam v knize
o prodeji Košíř
v roce 1622
vojenské zásobování a v úřadech
vyhledával kompromitující materiál
a podklady pro soudy s účastníky
povstání. Současně získal přístup k informacím o konfiskovaném majetku
a využil je pro sebe, ale i pro členy
klientelistické sítě – včetně Valdštejna
nebo Lobkowicze.
Bohatství nejen ze stříbra
Tíživý nedostatek financí vedl Ferdinanda II. k odprodeji monopolu na
nákup hrubého stříbra a ražbu mincí
konsorciu podnikatelů vedenému
finančníky Nizozemcem Hansem
de Wittem a představitelem pražské
židovské obce Jakobem Bassewim.
Smlouva byla podepsána v lednu
1622 a finanční skupina císaři za
privilegium zaplatila šest milionů
zlatých. V příštích dvou letech se
finančníci ražbou „dlouhých mincí“ obsahujících podstatně nižší
množství stříbra, než byla nominální
hodnota mince, podíleli na růstu
inflace a přispěli ke státnímu bankrotu
vyhlášenému v prosinci 1623. Státním
zásahem tehdy mince přišla přibližně
o 90 procent nominální hodnoty! Pochopitelně jak členové konsorcia, tak
jejich dodavatelé stříbra (Valdštejn,
Dobová rytina
zachycuje výjev
z bělohorské
bitvy, jež se stala
důležitým bodem
zvratu v životě Pavla
Michny z Vacínova
Stříbrná mince
z časů monopolu
finančního
konsorcia
Lichtenštejn i Michna) pohádkově
zbohatli, samozřejmě na úkor zbytku
společnosti.
Právě v těchto bouřlivých časech
a ve vlivném Michnově postavení lze
také nalézt počátky jeho nebývalého
majetkového vzestupu. Tento kořistník
v zajetí mamonu využil snad všech
příležitostí k obohacení. Od konsorcia získával úplatky tím, že od něj
vykupovalo stříbro za násobně vyšší
cenu, než byla povolena. Erár okrádal
předraženými nákupy armádního proviantu a falšováním účetnictví. Ostatně
dohled nad touto jeho aktivitou držel
Lichtenštejn, jeden z mincovních
kompliců. A zapojil se i Valdštejn, který
stál v čele císařské armády operující na
území Českého království. Všichni pak
bohatli na zkupování statků a nemovitostí znehodnocenou mincí, ať už od
soukromníků, nebo od státních úřadů.
Do realit, ostatně jako se to děje i dnes,
„uklidili“ své zisky z „podnikání“.
Císařův místodržící
Právě do časů ražby znehodnocené
mince se datuje vytvoření Michnovy majetkové enklávy situované
jižně od hlavního města Prahy – od
Benešova přes Týnec nad Sázavou,
Dolní Břežany až po rozsáhlé území
jihozápadně od Prahy. Smíchov získal
lstí od staroměstských měšťanů. Svého
vlivného postavení využil i v dubnu
1622, kdy donutil k nevýhodnému
odprodeji značné části Košíř Jáchyma
Seltenšlaga z Frýdenfeldu. Následující
rok v únoru koupil spojené statky
Jinonice a Butovice a v říjnu 1623
zase od Slavatů Hlubočepy a Zlíchov.
Vedle dalších nákupů panství a statků
si roku 1623 pořídil palác na Malé
Straně (dnešní Tyršův dům) a zahájil
nákladnou rekonstrukci k jeho proměně v reprezentativní sídlo.
Růst moci a bohatství provázel
Michnův vzestup i v rámci stavovské
společnosti. Přímluvou Valdštejna jej
Ferdinand II. v roce 1622 povýšil do
panského stavu a o pět let později se
tento dříve řeznický synek honosil titulem hraběte. Po smrti Karla z Lichtenštejna byl stálým členem císařova sboru
místodržících, de facto české vlády.
Ale nic netrvá věčně a také Michnu
z Vacínova jeho šťastná hvězda začátkem třicátých let opustila. Při vpádu
saského vojska do Čech a obsazení
Prahy byl jeho malostranský palác
zcela vyrabován. Společně s armádou
pod vedením Albrechta z Valdštejna
se následně vydal na vojenské tažení
proti jednotkám švédského krále Gustava II. Adolfa, jež se mu stalo osudným. Dne 26. srpna 1632 Michna ve
vojenském táboře při cestě k Norimberku umírá na úplavici. Dodnes je
možné na budově č. 1 v Hlubočepech
spatřit Michnův erb a jsou po něm
pojmenovány i dvě okolní ulice, stejně
jako Vacínovská ulice v Jinonicích. n
Pavel Fabini
27