Pětka
www.praha5.cz
Vůbec první katastrofu představoval
vpád Pasovských, při kterém byla řada
smíchovských vinic poničena, stejně
jako při vojenských operacích vedoucích k bělohorské bitvě. Ani během
následující třicetileté války nezůstaly
místní vinohrady ušetřeny. Většinu
z nich potkal podobný osud jako košířskou vinici Richterovku, zničenou
roku 1640 vojáky tak, „že ani tyčka na
ní nezůstala… a že ji potom žádný víc
najíti (vlastnit) nechtěl“. V následujícím století zkázu vinařství na území
naší městské části dokonaly armády
devastující celou oblast během válek
o rakouské dědictví.
K válkám se navíc přidalo ochlazení klimatu. Z oněch dob se dochovaly
stesky vinařů, že „květ na vinicích
prudkým mrazem na velikém díle zašel a kroupy co kameny hory viničné
tak zničily, že nejen hrozny a větve
urazily, než i kořeny ze země vyrvaly“.
Z válek a ochlazení se už místní vinařství nikdy zcela nevzpamatovalo.
Víno se stalo oblíbeným
nápojem u všech
společenských vrstev, což
nebylo dáno výhradně
jeho opojnými účinky,
ale i přijatelnou cenou
a přesvědčením o dobrém
vlivu na lidské zdraví.
Podporu Karla IV.
vinařství připomínal
v Košířích pomník na
místě bývalé vinice
zvané Okrouhlík
kdo jakýmkoli způsobem škodu činil,
buď urozený aneb neurozený, na révy
aneb na víně, na štěpy aneb na ovoci,
dopustiti se toho ve dne, propadne
ruku…, pakli by v noci, ztratí hrdlo,“
zněl nově vydaný zákon.
Husitské bouře a války sice
přinesly do místních vinohradů
zkázu, Karlem IV. založenou tradici
však neoslabily. V 16. století, i díky
příznivé klimatické změně, dosahuje
„pěstování kulovitých bobulí“ v našich
končinách svého zenitu. Tehdy už se
vinice rozprostíraly po většině jižních
a západních svahů Košíř a Smíchova.
Vedle Petřína byly vinohrady posety
také kopce Černý a Paví vrch, Věneček, tzv. Mezihoří, ale i stráně v okolí
Hlubočep, Radlic a Jinonic.
Víno se stalo oblíbeným nápojem
u všech společenských vrstev, což
nebylo dáno výhradně jeho opojnými
účinky, ale i přijatelnou cenou a přesvědčením o dobrém vlivu na lidské
zdraví. O to víc vyvolával pohoršení
„křest“ moku různými příměsky
s vidinou navýšení zisku na úkor
spotřebitele. Vladislav I. Jagellonský
proto, jako jeden z prvních panovníků v Evropě, ustanovil pravidelné
kontroly vína formou degustace.
Na tento výnos navázali také další
panovníci. Maxmilián II. vydal dekret,
jenž zapovídal „kažení“ vína „vodou,
cukry, medy, mlékem, hořčicí neb
jiným způsobem“.
S nástupem 17. století se nad místními vinicemi začala stahovat mračna.
Přesto nezaniklo, jak dokládají
prameny ze 40. let 19. století. Rozlehlé
vinice se rozprostíraly na Hřebenkách, u Palaty, na svazích Petřína,
u Demartinky nebo blízko Radlic,
mezi Laurovou a Brentovou. K místům, kde se vinná réva pěstovala ještě
v 80. letech 19. století, náleželo okolí
usedlostí Nesypka, Kesnerka, Závěrka
nebo Barvířka. O Konvářce se ze
stejné doby dochovala zpráva, že se
zde „dosud daří vínu, kteréž o svátcích
a hodech božích osvěžuje refektář
pánů křížovníků s hvězdou červenou“.
Jestliže se někde rozlehlejší vinice
udržely, padly většinou za oběť rozsáhlé výstavbě vilových čtvrtí na dříve
viničních svazích, která kontinuálně
pokračovala po celé 20. století a trvá
dodnes. A tak nám v současnosti
odlesk dřívější slávy zdejšího vinařství
připomínají už jen místní názvy
domů, ulic, ojediněle dochované
viniční domky v areálech usedlostí
a výzdoba jejich interiérů. n
Pavel Fabini
27