Pětka

www.praha5.cz 

Vůbec první katastrofu představoval

vpád Pasovských, při kterém byla řada

smíchovských vinic poničena, stejně

jako při vojenských operacích vedoucích k bělohorské bitvě. Ani během

následující třicetileté války nezůstaly

místní vinohrady ušetřeny. Většinu

z nich potkal podobný osud jako košířskou vinici Richterovku, zničenou

roku 1640 vojáky tak, „že ani tyčka na

ní nezůstala… a že ji potom žádný víc

najíti (vlastnit) nechtěl“. V následujícím století zkázu vinařství na území

naší městské části dokonaly armády

devastující celou oblast během válek

o rakouské dědictví.

K válkám se navíc přidalo ochlazení klimatu. Z oněch dob se dochovaly

stesky vinařů, že „květ na vinicích

prudkým mrazem na velikém díle zašel a kroupy co kameny hory viničné

tak zničily, že nejen hrozny a větve

urazily, než i kořeny ze země vyrvaly“.

Z válek a ochlazení se už místní vinařství nikdy zcela nevzpamatovalo.

Víno se stalo oblíbeným

nápojem u všech

společenských vrstev, což

nebylo dáno výhradně

jeho opojnými účinky,

ale i přijatelnou cenou

a přesvědčením o dobrém

vlivu na lidské zdraví.

Podporu Karla IV.

vinařství připomínal

v Košířích pomník na

místě bývalé vinice

zvané Okrouhlík

kdo jakýmkoli způsobem škodu činil,

buď urozený aneb neurozený, na révy

aneb na víně, na štěpy aneb na ovoci,

dopustiti se toho ve dne, propadne

ruku…, pakli by v noci, ztratí hrdlo,“

zněl nově vydaný zákon.

Husitské bouře a války sice

přinesly do místních vinohradů

zkázu, Karlem IV. založenou tradici

však neoslabily. V 16. století, i díky

příznivé klimatické změně, dosahuje

„pěstování kulovitých bobulí“ v našich

končinách svého zenitu. Tehdy už se

vinice rozprostíraly po většině jižních

a západních svahů Košíř a Smíchova.

Vedle Petřína byly vinohrady posety

také kopce Černý a Paví vrch, Věneček, tzv. Mezihoří, ale i stráně v okolí

Hlubočep, Radlic a Jinonic.

Víno se stalo oblíbeným nápojem

u všech společenských vrstev, což

nebylo dáno výhradně jeho opojnými

účinky, ale i přijatelnou cenou a přesvědčením o dobrém vlivu na lidské

zdraví. O to víc vyvolával pohoršení

„křest“ moku různými příměsky

s vidinou navýšení zisku na úkor

spotřebitele. Vladislav I. Jagellonský

proto, jako jeden z prvních panovníků v Evropě, ustanovil pravidelné

kontroly vína formou degustace.

Na tento výnos navázali také další

panovníci. Maxmilián II. vydal dekret,

jenž zapovídal „kažení“ vína „vodou,

cukry, medy, mlékem, hořčicí neb

jiným způsobem“.

S nástupem 17. století se nad místními vinicemi začala stahovat mračna.

Přesto nezaniklo, jak dokládají

prameny ze 40. let 19. století. Rozlehlé

vinice se rozprostíraly na Hřebenkách, u Palaty, na svazích Petřína,

u Demartinky nebo blízko Radlic,

mezi Laurovou a Brentovou. K místům, kde se vinná réva pěstovala ještě

v 80. letech 19. století, náleželo okolí

usedlostí Nesypka, Kesnerka, Závěrka

nebo Barvířka. O Konvářce se ze

stejné doby dochovala zpráva, že se

zde „dosud daří vínu, kteréž o svátcích

a hodech božích osvěžuje refektář

pánů křížovníků s hvězdou červenou“.

Jestliže se někde rozlehlejší vinice

udržely, padly většinou za oběť rozsáhlé výstavbě vilových čtvrtí na dříve

viničních svazích, která kontinuálně

pokračovala po celé 20. století a trvá

dodnes. A tak nám v současnosti

odlesk dřívější slávy zdejšího vinařství

připomínají už jen místní názvy

domů, ulic, ojediněle dochované

viniční domky v areálech usedlostí

a výzdoba jejich interiérů. n

Pavel Fabini

27