Pětka
PROSINEC /2020 I LEDEN /2021
HISTORIE
1. SVĚTOVÁ VÁLKA
Špionážní akce na pomez
Válečný konflikt sužující na jaře 1918
již čtvrtým rokem evropské země probíhal
nejen v zákopech a na frontových liniích
bojujících velmocí. Svou soukromou válku
proti vídeňské vládě tehdy vedly i národní
odbojové skupiny, přičemž v Českém království
se proslavili zejména představitelé spolku
nazvaného Maffie, navázaného na zahraniční
odboj vedený T. G. Masarykem.
P
říslušníci odbojové skupiny při
informačních a špionážních
akcích, směřujících k dosažení
české samostatnosti, riskovali životy.
Mezi tyto osobnosti náleželi i vynálezce a podnikatel Ludvík Očenášek
a smíchovský stavitel Bohdan Bečka.
V první polovině roku 1918 se
stali ústředními aktéry jedné z významných protistátních špionážních
operací. Odehrála se na území páté
městské části, v zahradě usedlosti
Demartinka.
Tajná linka Vídně s Berlínem
Vedení domácího odboje si uvědomovalo, že přes Prahu, případně v jejím
blízkém okolí, musí být vedeny kabely
umožňující telefonní spojení hlavních
měst centrálních mocností – Vídně
s Berlínem. To podle důvěrných
zdrojů měla pro komunikaci využívat
vojenská velitelství obou velmocí.
Pokud by se Maffii podařilo dráty
nalézt a „napíchnout“, bylo by možné
tajné informace využít jak během
vojenských operací, tak při přípravách
domácího převratu.
Na důvěrné poradě zadal redaktor
Národních listů František Sís tento
nelehký a nebezpečný úkol právě Očenáškovi, který disponoval technickými
znalostmi a v minulých letech prokázal svou oddanost „české věci“.
Očenášek se mise ujal s plným
nasazením a denně se napojoval na
telefonní dráty uchycené na 12 metrů
vysokých sloupech, aby zjistil, zda se
nejedná o tajnou mezistátní linku. Jak
sám později vzpomínal, svou častou
přítomností „budil pozornost a nedůvěru“ místních obyvatel, a tak často
měnil své přestrojení.
Připojování proto později prováděl pouze v nočních hodinách. Když
se jednou vracel z pochůzky od Břev-
26
Bohdan Bečka se
stal poslancem,
ministrem financí
a senátorem za
národní demokraty
Ještě
v polovině
srpna 1918
byla středoevropská
impéria přesvědčená,
že válku
vyhrají.
nova směrem ku Praze, narazil na
nezapojenou odbočku vedení: „Bylo
zřejmé, že tyto dráty jsou připravené
pro případné zapojení do svorek.
I sledoval jsem tyto nezapnuté dva
dráty po sloupech silnicí až do Prahy
a zjistil, že vedly až k nádraží u Brusky, na sloupech odtud po domech ke
král(ovskému) hradu.
Z toho jsem soudil, že vedení, na
které měly být připojeny a které šlo
od severu k jihu, bude asi linka mezi
Berlínem a Vídní, a odbočka v Břevnově nenapojená má sloužiti v případě
pobytu panovníka na hradě pražském
ku spojení telefonnímu mezi zmíněnými městy.“
Následující den vedení prozkoumal, aby vytipoval místo bezpečné pro
připojení odposlechu. Rozhodl se pro
lokalitu v zahradě usedlosti Demartinka (na pomezí Smíchova a Košíř), kde
drát vedl korunami stromů. Očenášek
se rozhodl nález otestovat. Po napojení se ozvalo zahrčení a špión dostal
elektrickou ránu, která oznamovala,
že někdo volá druhou stanici. Přiložil
ucho ke sluchátku a uslyšel slova,
jež se mu vryla do paměti: „Haló!
Kriegsministerium Wien“. Následovala odpověď: „Grosser General-Stab
Berlin“.
Nebezpečná špionáž
Pro zajištění špionážní logistiky bylo
nutné získat nemovitost v koridoru,
kterým byla linka vedena. Finance
k zakoupení tehdy zajistil Bečka
a v nedalekém domku byla zbudována
odposlechová stanice. Ihned se začalo
s pravidelnými odposlechy, při nichž
se střídalo trio inženýr Malý, Bečka
a Očenášek, který s sebou bral syna
Ludvíka.
Telefonické zprávy porovnávali
s tiskem a vše hlásili do odbojového
ústředí, odkud záznamy putovaly do
západní Evropy. Čas si špióni krátili
tím, že telefonující činitele vyváděli
z míry. Drátkem způsobovali ve