Pětka

PROSINEC /2020 I LEDEN /2021

HISTORIE

1. SVĚTOVÁ VÁLKA

Špionážní akce na pomez

Válečný konflikt sužující na jaře 1918

již čtvrtým rokem evropské země probíhal

nejen v zákopech a na frontových liniích

bojujících velmocí. Svou soukromou válku

proti vídeňské vládě tehdy vedly i národní

odbojové skupiny, přičemž v Českém království

se proslavili zejména představitelé spolku

nazvaného Maffie, navázaného na zahraniční

odboj vedený T. G. Masarykem.

P

říslušníci odbojové skupiny při

informačních a špionážních

akcích, směřujících k dosažení

české samostatnosti, riskovali životy.

Mezi tyto osobnosti náleželi i vynálezce a podnikatel Ludvík Očenášek

a smíchovský stavitel Bohdan Bečka.

V první polovině roku 1918 se

stali ústředními aktéry jedné z významných protistátních špionážních

operací. Odehrála se na území páté

městské části, v zahradě usedlosti

Demartinka.

Tajná linka Vídně s Berlínem

Vedení domácího odboje si uvědomovalo, že přes Prahu, případně v jejím

blízkém okolí, musí být vedeny kabely

umožňující telefonní spojení hlavních

měst centrálních mocností – Vídně

s Berlínem. To podle důvěrných

zdrojů měla pro komunikaci využívat

vojenská velitelství obou velmocí.

Pokud by se Maffii podařilo dráty

nalézt a „napíchnout“, bylo by možné

tajné informace využít jak během

vojenských operací, tak při přípravách

domácího převratu.

Na důvěrné poradě zadal redaktor

Národních listů František Sís tento

nelehký a nebezpečný úkol právě Očenáškovi, který disponoval technickými

znalostmi a v minulých letech prokázal svou oddanost „české věci“.

Očenášek se mise ujal s plným

nasazením a denně se napojoval na

telefonní dráty uchycené na 12 metrů

vysokých sloupech, aby zjistil, zda se

nejedná o tajnou mezistátní linku. Jak

sám později vzpomínal, svou častou

přítomností „budil pozornost a nedůvěru“ místních obyvatel, a tak často

měnil své přestrojení.

Připojování proto později prováděl pouze v nočních hodinách. Když

se jednou vracel z pochůzky od Břev-

26

Bohdan Bečka se

stal poslancem,

ministrem financí

a senátorem za

národní demokraty

Ještě

v polovině

srpna 1918

byla středoevropská

impéria přesvědčená,

že válku

vyhrají.

nova směrem ku Praze, narazil na

nezapojenou odbočku vedení: „Bylo

zřejmé, že tyto dráty jsou připravené

pro případné zapojení do svorek.

I sledoval jsem tyto nezapnuté dva

dráty po sloupech silnicí až do Prahy

a zjistil, že vedly až k nádraží u Brusky, na sloupech odtud po domech ke

král(ovskému) hradu.

Z toho jsem soudil, že vedení, na

které měly být připojeny a které šlo

od severu k jihu, bude asi linka mezi

Berlínem a Vídní, a odbočka v Břevnově nenapojená má sloužiti v případě

pobytu panovníka na hradě pražském

ku spojení telefonnímu mezi zmíněnými městy.“

Následující den vedení prozkoumal, aby vytipoval místo bezpečné pro

připojení odposlechu. Rozhodl se pro

lokalitu v zahradě usedlosti Demartinka (na pomezí Smíchova a Košíř), kde

drát vedl korunami stromů. Očenášek

se rozhodl nález otestovat. Po napojení se ozvalo zahrčení a špión dostal

elektrickou ránu, která oznamovala,

že někdo volá druhou stanici. Přiložil

ucho ke sluchátku a uslyšel slova,

jež se mu vryla do paměti: „Haló!

Kriegsministerium Wien“. Následovala odpověď: „Grosser General-Stab

Berlin“.

Nebezpečná špionáž

Pro zajištění špionážní logistiky bylo

nutné získat nemovitost v koridoru,

kterým byla linka vedena. Finance

k zakoupení tehdy zajistil Bečka

a v nedalekém domku byla zbudována

odposlechová stanice. Ihned se začalo

s pravidelnými odposlechy, při nichž

se střídalo trio inženýr Malý, Bečka

a Očenášek, který s sebou bral syna

Ludvíka.

Telefonické zprávy porovnávali

s tiskem a vše hlásili do odbojového

ústředí, odkud záznamy putovaly do

západní Evropy. Čas si špióni krátili

tím, že telefonující činitele vyváděli

z míry. Drátkem způsobovali ve