Pětka
www.ipetka.cz
že chodí do české školy. Mluví bezva
česky a možná si tady založí rodiny.
Moje manželka je ale Rumunka.
n Jak se z vašeho pohledu k círk-
vi chovají a staví veřejné orgány?
Zaznamenali jste nějakou neochotu
či nevraživost?
Říká se v Bibli, že křesťané jsou solí
země. Jestli veřejné orgány nebo jiní
se chovají bez chuti k církvi, možná
jim chybí sůl. Ale to není vše. Lidé
se musí mít rádi navzájem, nejde
to jednosměrně. Církev nemusí být
uzavřená organizace, je nedílnou
součástí společnosti a i společnost
to musí takhle vnímat. Bohužel, my
jsme všichni lidé, a proto potřebujeme Boha jako toho, který je naším
Stvořitelem a který jediný je schopen
nás opravit a držet na správné cestě
životem. Takhle to vnímám a myslím,
že Boha potřebuje každý.
n Máte nějaké nové informace ohled-
ně katastrofy shořelého chrámu
svatého archanděla Michaela?
Právě jsem v sobotu mluvil s pánem
od hasičů, který vyšetřuje požár.
Výsledky dostanu v příštích dnech. Co
se týká rekonstrukce, jsem v kontaktu
s lidmi z Magistrátu hlavního města
a určitě se snažíme podpořit projekt
rekonstrukce, protože chrám nám
chybí a chceme se tam vrátit co nejdříve, i když už to nemůže být stejné.
Podpora od lidí byla pro mě nejen
oporou v těch těžkých chvílích, ale
i milé překvapení. Třeba jedna paní
z magistrátu mi říkala, cituji: „Nejste
v tom sami, jsme s vámi a kostel zrekonstruujeme.“
ANDREI IOAN DANCIU (37 let)
Prot. Andrei pochází z Transylvánie, od roku 1990 žil v západorumunském Aradu. Teologii
vytudoval tamtéž, od roku 1998 do
roku 2009 (seminář, VŠ, mgr. Titul).
Letos započal také navazující doktorské studium na své Alma mater.
V Praze už působí bezmála
dvanáct let. Až tady, po tříleté
přípravě ještě v Rumunsku, byl
vysvěcen na kněze, a to v březnu
2009 v Katedrále sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, v hlavním
chrámu Metropolitní rady Pražské
pravoslavné eparchie. Všech jeho
pět dětí – čtyři kluci a jedno děvče
– se narodilo v Praze a mají české
občanství. Je duchovním správcem
Pravoslavné církevní obce chrámu
sv. Michaela v zahradě Kinských
s titulem Protojerej.
Potom se ozvali lidi, které jsem
ani neznal, že by nám rádi pomohli.
To beru i jako plod naší dosavadní
snahy. Celou dobu jsme se snažili
zpřístupnit kostel pro každého, kdo
ho chtěl navštívit, buď ve skupinkách,
anebo osobně. Bohoslužby tam byly
pravidelně pětkrát v týdnu, takže lidé
se mohli podívat dovnitř skoro každý
den. Často mi říkali: „Bydlím tady
celý život, ale to vidím poprvé, je to
nádhera.“
n Mohl byste čtenáře seznámit se
svým osobním pocitem, se kterým
jste přijal zprávu o této hrůze?
Nejdřív mi kamarád poslal fotografie
s kostelem v plamenech a ptal se, jestli
o tom něco vím. Já jsem odpověděl, že
to je asi legrace. Pak jsem se vydal na
cestu ke kostelu, a když jsem se dostal
do Kinského zahrady a viděl hasiče
po uličkách, tak až pak jsem teprve
pochopil. Byl to opravdu šok. Den
předtím jsme měli bohoslužbu a ještě
týž den večer měla být další.
Bylo mi jasné, že není šance nic
zachránit a že nejdřív se musí obnovit
bohoslužby. Na to přišla pomoc od
různých církví, od kamarádů kněží.
Nakonec nás přijala farnost starokatolíků v kostele svatého Vavřince,
u rozhledny na Petříně, kousek od
svatého Michaela. Bohoslužby jsme
obnovili jenom částečně, ale máme
naději, že bude lépe.
n Jak letos oslavíte Vánoce?
Vánoce oslavíme jako všichni v této
napjaté situaci s Covidem. Děti
budou mít dárky, budeme mít bohoslužby, naděje a přání v modlitbách
na Nový rok. Hlavně doufám, že
se všichni trochu probereme z této
mimořádné situace, abychom zvládli
i nadále žít v naději. Děti se musejí
vrátit do školy a my do práce beze
strachu, že za měsíc nebo dva budeme zase zavřeni. Ale za to musíme
prosit Boha o pomoc. Proto jsou
Vánoce, aby se lidé a andělé radovali
z Božího příchodu mezi nás.
n Sledujete dění ve světě? Kde je
podle vás následovníkům Krista
nejvíce komplikován život či cesta?
Občas čtu zprávy i ze zahraničí. Vidím
to i ve svém životě, že není jednoduché stát se křesťanem, protože křesťané se nenarodí, oni se stávají křesťany,
což říká jeden světec ze sedmého
století. Ale tomu určitě pomáhá nebo
škodí i okolí. A vidíme všichni, že
věřící jsou obecně v nenávisti po světě
hlavně tam, kde se potkávají různá
náboženství. Data ukazují, že jeden
z osmi křesťanů je pronásledován
v různých zemích. n jf
19