Mějte svoje kytky rádi!
Svět rostlin jako by mu ležel u nohou. Ví o nich velice mnoho a také o nich dovede poutavě vyprávět. Co má zahrádkář dělat v tomto ročním období? A lze si pochutnat na plevelu? Na tyto a další otázky Pětce odpovídá známý zahradník Michal Plundra.
Najít kvalitního
pracovníka pro
zahradnickou firmu
je dnes problém.
Měl by být ochotný
se hrabat v hlíně
a ideálně schopný
u toho i trochu
přemýšlet
16
Pětka ŘÍJEN /2024
ROZHOVOR
ZAHRADNÍK MICHAL PLUNDRA:
Mějte svoje
kytky rádi!
Svět rostlin jako by mu ležel unohou. Ví
onich velice mnoho ataké onich dovede
poutavě vyprávět. Co má zahrádkář dělat
vtomto ročním období? Alze si pochutnat
na plevelu? Na tyto adalší otázky Pětce
odpovídá známý zahradník Michal Plundra.
n Známe vás ztelevize Prima, kde
vpořadu Receptář prima nápadů
vrubrice Napřírodno vedete každou
neděli odpoledne diváky ktomu, aby
spřírodou „nebojovali“. Jak jste se
ktéto aktivitě dostal?
Tohle je docela vtipná příhoda. Začalo
to někdy před sedmi lety, kdy mně
zavolal kamarád, který tenkrát ve vel-
kém dělal produkci bylinek. Řekl mi
tehdy, že ho vtelevizi chtějí do nějaké
reportáže obazalce. Zároveň prohlásil,
že na to nemá čas ani náladu, ajestli
bych to tedy nevzal za něj. Což jsem
udělal. Posléze se ztoho stalo příjem-
né natáčení na pokračování.
Tehdy jsem pracoval ve stanici
přírodovědců na Andělu, kde jsme
natočili hodně zajímavých reportáží,
například sVáclavem Postráneckým.
Bylo to odlehčené abyla utoho velká
legrace. Čímž nechci říct, že moje
dnešní angažmá vtelevizi je nějaká
nuda.
n Může být pro „obyčejného zahrád-
káře“ něco víc než mít možnost oslo-
vovat velké množství lidí ve vlastním
televizním pořadu?
(smích) Nevím, jak to mají jiní oby-
čejní zahrádkáři, ale pro mě osobně
je natáčení vtelevizi nejen skvělou
možností posílat do éteru jakási
moudra opřírodě. Pořád ještě je to
totiž pro mě iurčitá osobní výzva. Sice
nemám problém mluvit před lidmi
při různých kurzech aworkshopech,
nicméně práce před kamerou je přece
jen něco jiného. Tím natáčením ně-
kam posouvám taky sám sebe, což je
takový osobní bonus té práce.
n Vychází současná popularita člán-
ků apořadů ozahradničení ztradič-
ního českého „receptářování“, nebo
jde jen odalší módní vlnu podobně
jako třeba ukuchařských show?
Tak já si myslím, že Češi jsou odjakživa
zahrádkáři. Netroufám si posuzovat,
jak je to svařením, ale nadšení mnoha
lidí ohledně zeleně apřírody vůbec je
skutečně náramné. Vidím to kolem
sebe pořád. Mnoho nadšenců přitom
nejen pěstuje, ale má ipotřebné zna-
losti. Speciálně zahrádkaření je tradiční
fenomén, který je pro řadu lidí spjat se
sebevzděláváním azískáváním nových
poznatků. Snažím se ktéto osvětě
přispívat, jak mohu nejlépe.
n Zmínil jste workshopy. Jaký je oně
zájem apořádáte je také vPraze 5?
Zájem je opravdu velký, ato nejen od
ekocenter ajednotlivých zahrádkářů.
Oslovují mě rovněž rmy, které se
snaží pro své zaměstnance zajistit
nějaké zelené aktivity. Společně tam
osazujeme záhony bylinkami apo-
dobně– kontrast byznysu aznovu-
objeveného vztahu kpřírodě je někdy
zábavný idocela dojemný.
Co se týká přímo Prahy5, velice
zajímavý prostor se nachází vJinoni-
cích, který je zastřešen projektem Me-
trofarm. Jde vlastně okomunitní pole
přímo na poli. Chodí tam mimo jiné
také školní třídy, kdy dětem vysvětluji,
že zelenina roste na poli aže se nevy-
rábí vpytlíku, který je vsupermarketu
vmrazáku. (smích)
n Patříte mezi zakladatele několika
komunitních zahrad. Jak má postu-
povat parta nadšenců, která se bude
chtít do téhož pustit?
Účastníci takového projektu by se měli
hlavně inspirovat tam, kde komunitní
zahrada už úspěšně funguje– jde
oto, nasát základní informace azískat
zkušenosti. To je nejjednodušší cesta.
Určitě bych také doporučil, aby si
nově vzniklá zahrádkářská komunita
zvolila nějakého zdatného anadše-
ného koordinátora. Když lidé mají
opravdu zájem, komunitní zahrada se
rychle stane nejen místem pro společ-
né zahrádkaření, ale iprostorem pro
rozvíjení sousedských vztahů.
n Vy se hodně zabýváte iekologií.
Čím se liší ekologické pěstování
rostlin od tradičního?
Tohle by bylo na velice dlouhé poví-
dání... Vkostce platí, že ekologické
Sice nemám problém mluvit před lidmi
při různých kurzech aworkshopech,
nicméně práce před kamerou je přece
jen něco jiného. Tím natáčením někam
posouvám taky sám sebe, což je takový
osobní bonus té práce.
Foto: René Volfík