Strana 17
apak jezdim všude možně po republi-
ce. Po tom, co jsem odešla zagentury,
si akce víc vybírám, vyhýbám se měst-
ským slavnostem, ty mě fakt nelákaj,
ráda hraju vklubech nebo vmenších
divadlech.
n Máte za sebou první desku Korze-
tiér. Chystáte něco dalšího?
Chystám novou desku.
n Co na ní bude nového?
Já ještě detaily nechci moc prozra-
zovat. Vlastně sama ani nevim, jaká
bude. Ale můžu vám říct, že bude víc
pod vlivem latinskoamerické hudby,
kterou jsem vKorzetiérovi jen tak
naťukla. Bude více kapelová apestřejší
varanžích.
n Abude tam harmonika?
Ta tam bude rozhodně.
n Na harmoniku hrajete od jedenácti
let. Jak jste se kní dostala?
Ona se dostala ke mně, když mi bylo
jedenáct arodiče mi ji věnovali kna-
rozeninám. Protože jsem si ji hrozně
přála. Naučila jsem se pár písniček
avelmi záhy jsem toho nechala. Až
někdy kolem dvaceti jsem se kní zase
vrátila vrámci představení Rozladěné
držky, které jsme tehdy začali tvořit.
Vté době začaly vznikat imoje první
písničky. Najednou mi to hraní na
harmoniku začalo dávat smysl, začla
jsem doprovázet sama sebe ke zpěvu
ainterpretovat vlastní písně.
n Chodila jste iněkam na výuku?
Pár měsíců, no možná spíš týdnů,
jsem chodila do zušky. Mě ten školní
přístup výuky nebavil, já jsem byla
spratek, vlastně stále jsem spratek,
kterému když něco přikážete, tak se
schválně staví proti. Nechtěla jsem
se učit noty, protože jsem se je měla
učit aprotože mě to nebavilo aještě
ktomu jsem dyslektik. Záhy jsem
hraní nechala aradši se dál věnovala
tanci. Kolem dvaceti jsem potkala
Michala Mihoka, akordeonistu, který
mě toho naučil strašně moc, protože
Většinou vzniká text smelodií
dohromady. To je ideální kombinace.
Někdy zase přijde první slovo nebo verš,
který udá rytmus písně. Stejně tak se to
děje iobráceně.
17
www.praha5.cz Pětka