Jsem spratek, který se rád staví proti

Její originální písničky doprovázené harmonikou se dostanou rychle pod kůži. Sedmadvacetiletá Rozálie Havelková, která si uměleckým jménem říká jednoduše Rozálie, tak trochu vybočuje z herecké a hudební branže.

TALENT ZE SMÍCHOVA

Jsem spratek,

který se rád

staví proti

Její originální písničky doprovázené

harmonikou se dostanou rychle pod kůži.

Sedmadvacetiletá Rozálie Havelková, která

si uměleckým jménem říká jednoduše

Rozálie, tak trochu vybočuje zherecké

ahudební branže. Vjejí tvorbě se snoubí

latinskoamerické vlivy, nový cirkus

ikabaret, ale iumělecký vliv její slavné

rodiny. Vsoučasnosti hlavně koncertuje,

vDivadle Bez zábradlí hraje vCabaretu

achystá novou desku.

n Láska smůlu nosí, stejně jako já,

brodíme se bosí mezi střepama…

Tak začíná vaše píseň Bzzz. To je

docela smutný text. Kde berete při

psaní inspiraci?

Mě inspiruje život. Hlavně teda pří-

běhy aemoce, který vněm prožívám,

lásky, které ten můj život vždycky

roztančí arozezpívají. Anejvíc mě

holt inspirují ta zklamání amuka

sláskou spojená. Ta většinou spustí

vlnu inspirace. Jako právě vpísni Bzzz.

n Ta inspirace musí vyjít znegativní

zkušenosti?

No asi mám podstatně víc písniček

otom zklamání než oněčem hezkém,

když si tak vhlavě přehraju svoje

písničky. Ale občas se stane, že mě

inspiruje iněco hezkého, třeba jsem

napsala dvě písničky kamarádce kna-

rozeninám. Pokud tedy narozeniny

považujete za něco hezkého.

n Je pro vás důležitější první text

apak melodie?

Většinou vzniká text smelodií dohro-

mady. To je ideální kombinace. Někdy

zase přijde první slovo nebo verš,

který udá rytmus písně. Stejně tak se

to děje iobráceně.

n Na jakém pomezí žánrů se vlastně

pohybujete?

Já nevím, prostě píšu písničky. Teda

ony se spíš píšou samy. No aco se týká

mojí one woman show, jedná se ota-

kový hudební stand up, písně proklá-

dám vyprávěním historek apříběhů,

které se kpísním vážou. Žánry, které

mě vhudbě ovlivňují, jsou například

žánry Latinské Ameriky, rancheras,

bolera, kubánská muzika. Pikovej král

nebo můj poslední singl Láva jsou

toho příkladem.

n Často vystupujete se síťovanými

punčochami, což působí tak trochu

provokativně…

Nejde mi oprovokaci, teda aspoň

vědomě, spíš se mi to líbí, protože

vím, že mám hezké nohy, aráda je

ukazuju. (smích) Síťované punčocháče

akotníkové boty jsou pro mě symbo-

lem cirkusu, kabaretu, do kterého se

ráda stylizuju. Nerada bych působila

vulgárně. Krom nohou nic jinýho

neodhaluju, víc se svlíkat nepotřebuju.

Já se odhaluju asvlíkám prostřednic-

tvím textů.

n Věnujete se momentálně víc diva-

dlu, nebo hudbě?

Věnuju se mnohem víc hudbě akon-

certům. Činohru nedělám už skoro

vůbec. Vždycky mě víc táhlo nonver-

bální divadlo, nový cirkus. Ale pokud

by přišla nějaká nabídka zdivadelního

jeviště tohoto žánru nebo zšapitó,

vůbec bych se jí nebránila.

n Proč činohra ne?

Myslim, že mi to moc nejde ataky mě to

nebaví. Ani jako diváka mě činohra ne-

baví. Nemohla bych být součástí něčeho,

na co bych se sama nemohla koukat.

Navíc je spoustu vystudova nejch here-

ček, co potřebujou práci. (smích)

n Kde vás tedy můžeme vsoučas-

nosti vidět?

Vdivadle La Fabrika koncertuju skoro

každý měsíc, hraju tam inaše autorské

představení Rozladěné držky. No

16

Pětka KVĚTEN /2024

ROZHOVOR

Foto: René Volfík

Rozálie miluje

železniční most.

Sním ase

smíchovskou

náplavkou má

spojené veselé

vzpomínky

zdospívání.