Strana 18
ke mně přistupoval jako kautistovi.
„Noty? Ne? Tak písmenka.“ Učil mě
rovnou písničky, skrz které jsem se
učila akordy aharmonikářské triky,
ze kterých doteď čerpám. Chodim
kněmu na lekce stále, kdykoliv máme
čas.
n Takže podle not nehrajete?
Ne. Dokážu je hodně pomalu přečíst,
ale svoje písničky zapisuju jen akordo-
výma značkama.
n Je to nadání po tatínkovi?
To není nadání, to je lenost. Kdy-
bych nebyla líná, tak se naučím noty
pořádně aje to všechno jednodušší.
Ale ktomu, co teď dělám, že si hraju
svoje písničky, je vlastně vůbec umět
nepotřebuju.
n Na letošní předávání cen Anděl
jste přišla všatech zpytle. Jak vás
to napadlo?
Nebyly to šaty zpytle, nýbrž obyčejný
pytel sdírou na hlavu ana ruce. Já
chtěla, aby ten můj model měl nějaký
fór. Řiká se přece „tobě by slušel
ipytel“. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli
tomu tak opravdu je. No apak mě
napadlo, že když už tam budou bul-
váry, módní policie adalší novináři,
kteří budou můj pytel fotit, proč tu
příležitost nevyužít aneupozornit
kromě sebe ina něco většího. Jsem
si vědoma svojí naivity akomičnosti,
která náleží každýmu umělci, který se
rozhodne vyjádřit se ktématu, okte-
rém zdaleka nemůže vědět všechno
akterý je tak komplikovaný jako právě
otázka udržitelnosti vmódě. Ale vten
moment jsem cejtila, že se ktomu
vyjádřit potřebuju anapadl mě slogan
„rychlá móda je na pytel“. Řikala
jsem si, že třeba někoho inspiruju
alespoň ktomu, že se oproblematice
rychlé módy bude chtít dozvědět víc.
Zároveň bych nepropagovala něco, co
sama nedokážu splnit. Posledních pár
let nakupuju vsekáčích ařetězce rych-
lé módy nepodporuju. Móda mě baví
arozhodně mě to nijak neomezuje,
že nakupuju málo apouze obnošené
oblečení. Naopak. Jakákoliv omezení
vždycky jenom rozvíjejí kreativitu.
n Takže šaty zpytle byla jednorázo-
vá akce, už je nepoužijete?
Ten pytel se dá zase zašít apoužívat
ktomu, kčemu původně sloužil,
vtomto případě vněm převáželi kávu.
Ale mně se moc líbí, takže ho mám
zatím pověšený na zdi mezi plakáty.
Měla bych si ho nechat už kvůli tomu,
že je to prototypní model, co kdyby se
někdo ozval aobjednal si umě další
model na pytel!
n Působíte také vDivadle Bez zábra-
dlí, včem konkrétně?
Hraju vmuzikálovém představení
Cabaret. Mám tam jednu zhlavních
rolí– Sally Bowles. Tuhle roli ztvárnila
vasi nejznámějším lmovém zpraco-
vání tohoto díla Liza Minnelli. Je to
snová role pro každou herečku. Aco
teprv pro neherečku, jako jsem já!
Ipro zpěvačku je to výzva, jsou tam
nádherné písně, třeba Mein Herr, na-
víc nás doprovází živá jazzová kapela.
Jsou tam iskvělý choreograe, takže
tam itančim. Icharakterově mám
nebezpečně blízko kpostavě Sally,
máme toho společného, bohužel, čim
dál tim víc.
n Byla jste pro tu roli přímo oslove-
na?
Byla jsem pozvána na konkurz, který
jsem pak vyhrála.
n Kam vás angažmá vDivadle Bez
zábradlí přivedlo?
Mám tam velký herecký prostor,
nikdy předtím jsem nehrála tak
psychologicky složitou roli. Myslim,
že jsem se díky ní dostala do herec-
kých poloh, které jsem do té doby
nevyzkoušela. Třeba ležet sroztaže-
nýma nohama na forbíně apředstírat
vzrušení. (smích) Nebo viset na laně
autoho zpívat. Cabaret hrajeme už
třetí sezonu ajá mám pocit, že mě
baví čim dál víc. Stále vněm obje-
vuju nové. Avsobě taky. Každému
představení se oddám natolik, že se
ztoho ještě několik dní poté fyzicky
ipsychicky dostávám. Jsem magor,
no, ale jinak to neumim.
n Jak jste se vlastně dostala knové-
mu cirkusu?
Rodiče mě vzali na Letní Letnou,
když mi bylo pět nebo šest. Byl to
jeden zprvních ročníků festivalu, kam
přijel francouzský cirkus Baroque,
amě to už tehdy uplně nadchlo. Od
tý doby mě cirkusový svět fascinoval.
Pravidelně jsem pak Letní Letnou rok
co rok navštěvovala, dokonce jsem
tam jedno léto dělala uvaděčku asnila
otom, že jednou sjednim ztěch cir-
kusů odjedu. Avelmi záhy se mi sen
splnil. Díky Petru Formanovi, který
mě doporučil belgickému cirkusu
Ronaldo, se kterým jsem pak na rok
odjela kočovat.
n Co vám to přineslo?
Vcirkuse jsem se toho naučila strašně
moc. Hlavně od principála Dannyho
Ronalda, což je herec, klaun, naprosto
výjimečnej umělec. Ten nás učil zá-
kladní principy klaunérie, velice jem-
ně nás herecky vedl, přičemž vycházel
hlavně znaší přirozenosti. Za půl roku
jsme odehráli skoro sto repríz, takže
jsem se hodně vyzpívala avyhrála
aosvojila jsem si komunikaci sdivá-
kem, které jsem se do té doby bála.
Tenhle princip interakce spublikem
teď využívám při svých koncertech
adost jsme na něj mysleli ipři tvorbě
představení Rozladěné držky.
n Na Praze5 bydlíte odmalička, kde
přesně?
Bydlím na Smíchově, kde jsem se
narodila. Žiju pořád vtom stejném
bytě anade mnou bydlí rodiče smym
mladším bráškou.
n Co máte tady na Pětce nejradši?
Mám moc ráda Malvazinky, Winter-
nitzovu vilu avilky kolem ní. Blízko
je imoje oblíbená hospoda Na Vinici.
Miluju železniční most. Sním ase
smíchovskou náplavkou mám spjato
spoustu veselých vzpomínek zdospí-
vání. „Pivo sbrkem uVltavy odletělo
na jih. Nebreč holka, vzpomeň si,
kolik zažili jsme jich,“ tak začíná moje
písnička Pětadvacet na holou. n
18
Pětka KVĚTEN /2024
ROZHOVOR
ROZÁLIE (27)
Pochází ze slavné umělecké rodiny. Její otec je
herec arežisér Ondřej Havelka amatka interiérová
designérka Alice Kovácsová, babička byla herečka
Libuše Havelková adědeček hudební skladatel
Svatopluk Havelka.
Vystudovala pražské Mensa gymnázium. Vroce
2017 působila jako zpěvačka atanečnice vBelgii
vcirkuse Ronaldo. Ve dvou řadách seriálu Single
Lady ztvárnila roli Gábiny.
Vsoučasnosti hraje vDivadle Bez zábradlí
avdivadle La Fabrika, kde vystupuje ise svou
koncertní one woman show.
Její debutové album nese název Korzetiér apřineslo
jí vminulém roce nominaci na ceny Anděl aČeského
slavíka vkategorii objev roku.
Foto: René Volfík