Strana 23
www.praha5.cz Pětka
val ani zahradou, ani pozemkem kje-
jímu vybudování, ato ani vblízkém
okolí. Proto lze odkoupení někdejšího
Dientzenhoferova smíchovského
letohrádku pokládat za promyšlený
počátek projektu, jehož cílem byla
nejen akvizice dalšího sídla, ale právě
možnost vybudování reprezentativ-
ního francouzského parku, případně
svidinou hospodářského zázemí.
Kodkoupení letohrádku se západní
částí pozdější zahrady došlo včervnu
1758 ado roku 1761 byly doplňujícími
akvizicemi rozšířeny pozemky na asi
trojnásobek původní plochy. Někdy
poté započala rozsáhlá proměna areálu,
při níž vznikly ipřízemní pavilony
při severní apři jižní straně letohrád-
ku. Vedle nich se nacházely terasy
uměle vyvýšené nad okolním terénem
aposkytující výhledy na důmyslně
promyšlené zahradní partie.
Odpočinkovou azábavní roli
reprezentativních zahradních částí
doplňovala účelová kuchyňská zahra-
da, umístěná podél severozápadního
okraje areálu, kde se pěstovala zeleni-
na. Vcentrální části při jižním okraji
pak byla umístěna oranžerie azahrad-
ní část určená pro pěstování ovoce.
Nejkrásnější zbarokních zahrad
Celá zahradní kompozice se odvíjela
od podoby letohrádku azohledňovala
jak výhled zbalkonu při mramorovém
sále vpatře budovy, tak od centrál-
ní části zahrady směrem kprůčelí
ústřední stavby. Zbalkonu bylo
možné přehlédnout celkové geomet-
rické řešení zrcadlové kompozice
rozsáhlého areálu, jehož centrální osu
představovala hlavní cesta propojující
celkem čtyři části parku aspojující
hlavní vstup do letohrádku, kruhové
prostranství, hlavní průchozí brány
napříč ulicemi ana východním okraji
umístěné přístaviště při vltavském
břehu, vymezené pavilonky scibulovi-
tými věžemi ase zahrádkou doplně-
nou dvojicí fontán.
Dva postranní pavilony asi kruho-
vého půdorysu vymezovaly také pů-
vodní dientzenhoferovskou zahradu
aprvní parter, tedy urovnanou plochu
přerušovanou křižujícími se cestami
snavazující souvislou hmotou stromů
upravenou geometrickým střihem.
Dominanty této části, poskytující
volný průhled na letohrádek, před-
stavovaly dvě rozměrné vodní plochy
unikátního tvaru, každá zdobená
dvojicí skulptursvodotrysky, které
napájela vydatná studna umístěná
vsala terreně vpřízemí letního sídla.
Vdruhé části zahrady, východním
směrem, se nacházely čtyři menší pavi-
lony zakomponované do diagonálních
pěšin krytých loubími, které se sbíhaly
na úrovni ústřední cesty lemované po
celé délce vzrostlými stromy. Ve vý-
chodních rozích, přiléhajících kveřejné
komunikaci, pak byly umístěny ještě
ho smíchovského „Versailles“, nám
prameny neprozradily. Zemřel vříjnu
1767 ve věku třiašedesáti let. Sman-
želkou Gabrielou, rozenou zRog-
gendorfu, měli devět dětí avětšina
majetku připadla nejstaršímu zjeho
synů Janu Nepomukovi. Právě on
otevřel zahradu veřejnosti avroce
1801 areál pronajal manželům Ticháč-
kovým, kteří zde vedli hostinec, na
části hospodařili avybírali vstupné
jak do areálu, tak do reprezentačního
mramorového sálu.
Nájemci se knávštěvníkům „ma-
jestátní zahrady“ zřad „vysoké inízké
šlechty, hodnostářů“ avážených lidí
„bez ohledu na vyznání“ měli chovat
súctou, neměli to „přehánět“ scenou
jídla apití aměli dbát na dodržování
zákazu kouření ipoužívání třaskavin.
Vstup pak byl zapovězen osobám
špinavým, otrhaným, podezřelým
aneslušným. Už vnásledujícím roce,
rok před svou smrtí, Jan Nepomuk
smíchovský letohrádek isokolní-
mi pozemky odprodal. Nakonec se
dostaly do vlastnictví podnikatelské
rodiny Porgesů, kteří někdejší barokní
zahradu postupně zněkolika stran
zastavovali, nejprve továrními halami,
později lukrativními bytovými domy
tak, jak si to žádal nastupující věk
peněz aprůmyslu. n
Pavel Fabini
23
dva altány, přičemž mohlo jít ovoliéry.
Prvky zahradní architektury se nachá-
zely také ve třetí části. Na dochova-
ném vyobrazení je vjihovýchodním
rohu patrná drobná stavba, zatímco
vseverozápadní části se tyčí „stará věž“,
původní vysoká amohutná budova,
jejíž původ ani účel neznáme.
Areál zahrady poskytoval majiteli
unikátní prostor jak pro pořádání
společenských akcí azábav, tak pro od-
počinek aduchovní rozjímání. Ostatně
pro barokního člověka byl ijakýmsi
zrcadlem duchovního rozměru lidské
bytosti. Podobně jako zahradní areál
také lidská duše vyžadovala náležitou
péči, kultivaci, skrze kterou se posilo-
valy hlavní křesťanské ctnosti abránilo
se klíčení neřestí otevírajících prostor
zlým myšlenkám askutkům.
Počátek konce
Zda se František Leopold hrabě
Buquoy dožil nální podoby své-
Odpočinkovou azábavní roli
reprezentativních zahradních částí
doplňovala účelová kuchyňská zahrada,
umístěná podél severozápadního okraje
areálu, kde se pěstovala zelenina.
Portrét Františka
Leopolda
de Longuevala
hraběte Buquoye