Strana 15
Když se dostavily úspěchy– první
soutěž jsem vyhrál vÚstí nad Labem
asi vjedenácti letech– motivovalo
mě to apozději, když jsem vyzrál, mě
maminka nutit už nemusela.
n Svoje dirigentské znalosti předá-
váte dál. Máte hodně následovníků?
Jsem profesorem avedoucím katedry
dirigování na pražské AMU. Příští
rok jsme do prvního ročníku získali
čtyři studenty, což je nejvyšší počet za
mnoho mnoho let. Dohromady bude
vpěti ročnících studovat jedenáct lidí.
Když si vezmete, že jsme malá země,
ale orchestrů unás působí hodně,
jedenáct není přehnaný počet.
n Co pro vás hudba znamená?
Je to můj život. Věnuji se jí od rána do
večera, nerozeznáváme víkendy, letní,
zimní prázdniny, svátky. Dneska diri-
guji kolem padesáti, sedmdesáti kon-
certů ročně. Mým druhým domovem
se stala Asie. Tam se pravidelně vracím
třikrát čtyřikrát za rok. Například vJa-
ponsku jsem byl sedmdesátkrát.
n Ave volném čase posloucháte
hudbu, nebo si radši užíváte ticho?
Budete se divit, ale hudbu často poslou-
chám na svých nočních přesunech au-
tem. Ale populární, ne klasickou. Ta vás
vtáhne azačnete být kritikem. Populární
hudba mi dobře padne kvolantu.
n Předpokládám, že dirigování patří
kfyzicky náročným aktivitám…
Kdysi někdo spočítal, že při velké
operní premiéře– adíla Richarda
Wagnera nebo Richarda Strausse
trvají až pět hodin– vypotí dirigent
tolik kalorií, které se rovnají třídenní
práci horníka na kombajnu vdole.
Při prvním představení, kdy mi bylo
27let adirigoval jsem operu Clauda
Debussyho Pelleas aMelisanda vNá-
rodním divadle, jsem zhubl téměř otři
kila za dvě hodiny. Drtivá většina byla
voda, kterou pak člověk doplní, ale ta
práce je nesmírně fyzicky náročná. My
dirigenti nemusíme navštěvovat tka,
když dirigujete, cvičíte neustále ruce.
n Jsou ruce ta část těla, která po
vystoupení bolí nejvíc?
To ani ne. Ze začátku tomu asi tak
bylo, ale organismus si zvykne. Vět-
šinou to jsou nohy. Vden koncertu
obvykle dirigujete koncert agenerální
zkoušku, takže nastojíte třeba sedm
hodin. To si pak člověk velmi rád po
vystoupení vklidu sedne.
n Co vedle hudby máte rád?
Rád lyžuju. Narodil jsem se vJablonci
nad Nisou ado šesti let žil vDesné.
Strašně rád se tam vracím. Vlétě pla-
vu. Člověk se musí, speciálně, jak věk
postupuje, udržovat vkondici.
n Jste sbydlením vPraze5 spoko-
jený?
Pětadvacet let žiju na Malvazinkách
ajsem velkým patriotem Prahy5.
Jsem naprosto spokojen. Když si
sednu vlétě na terasu, mám pocit,
že jsem vjižních Čechách. Kolem
úplný klid, ticho. Je to jednoduše
skvost. Ikdyž trochu mě vposledních
měsících trápí dopravní situace. Stali
jsme se pokusným králíkem. Hlavní
město chce od Knížecí nahoru posta-
vit trolejbusovou trať, nad čímž jsme
vyhrnuli obočí. Vždyť trolejbusy jsou
doménou rovných tratí, ane velkého
stoupání. Atady je to stoupání takové,
že kdyby byla velká zima anesolilo se,
zMalvazinek dolů na Knížecí by byla
úžasná sáňkařská dráha. Vadí mi také
různá dopravní omezení. Kdyby trvala
čtrnáct dní, dá se to přežít, ale silnice
bývají uzavřené itři čtvrtě roku.
n Co vás po Talentu čeká?
Například koncert ve Zlíně, koncerty
se Slovenskou lharmonií, na podzim
velké turné do Japonska, ajska,
Bang koku. Vlétě pak spousta natá-
čení, zahájení nového koncertního
festivalu sFilharmonickým orches-
trem Českého rozhlasuvJihlavě, kde
děláme obě řady Slovanských tanců
Antonína Dvořáka.
n Zůstává vám nějaký nesplněný
hudební sen?
Zažil jsem leccos, život mám skutečně
velice pestrý. Ale myslím, že žádný hu-
debník nedá odpověď, že si už všech-
no splnil. Pořád jsou nové orchestry,
skladby, které člověk objevuje, nové
destinace. Nedávno jsem byl pozván
dirigentem Isaacem Karabtchevskym,
který vletech 1968–1969 angažoval už
mého tatínka do orchestru Brazilian
Symphony Orchestra, do Rio de Janei-
ra. Učinil tak, když zjistil, že jsem jeho
syn. Byl smým tatínkem, který zemřel
před třemi lety, velký kamarád. n
Foto: František Renza
15
www.praha5.cz Pětka
Při prvním
představení
vNárodním
divadle
jsem zhubl
téměř otři
kila za dvě
hodiny.
Drtivá
většina
byla voda,
kterou
pak člověk
doplní, ale
ta práce je
nesmírně
fyzicky
náročná.