Pětka
www.ipetka.cz
Lev Lerch
Maloval a kreslil krajinky, zpracovával
také historická témata, ale zaměřil se
zejména na portréty, a i když zprvu
preferoval techniku olejomalby, postupně si oblíbil i pastel. Velký úspěch
zaznamenal se svými obrazy při
Žofínské výstavě v roce 1884. Podle
kritiků byl zastoupen „nejen tak četně,
nýbrž i tak dobře, že tímto rokem takřka rázem postoupil do řady předních
malířů českých“. Následujícího roku
už je nejvyhledávanějším pražským
portrétistou.
Od portrétů k náboženství
Lerchova díla se vyznačovala jasností,
svěžestí, detailem, „vniknutím v charakter zobrazených“ a chválen byl
V 80. letech 19. století se Lev Lerch
stává nejvyhledávanějším pražským
portrétistou.
Lerchova díla se vyznačovala jasností, svěžestí,
detailem, „vniknutím v charakter zobrazených“
a chválen byl i jeho clair-obscure, hra světel a stínů.
Nešťastný rok 1892
Následující rok se pro rodinu Lerchových stal rokem osudným. V březnu
1892 zemřel na zánět plic profesor
a lékárník Josef Lerch, který svůj
život zasvětil vědě a pomoci druhým,
a o pouhé dva měsíce později jej,
„po delší zarputilé nemoci plicní“,
následoval i šestatřicetiletý syn, malíř
Lev Lerch. Rodina, přátelé i umělecká obec přišli o vynikajícího malíře,
kterého ctili i pro „pro neobyčejné vzdělání a skromnost, dobrou
mysl a naskrze šlechetnou povahu“.
O dva roky později byla uspořádána
posmrtná výstava Lerchových děl
v Rudolfinu, jejíž výtěžek rodina zčásti
věnovala na podporu studia mladých výtvarníků. Odkoupená Pieta
se z malířova ateliéru přesunula jen
o pár stovek metrů vedle, do interiéru
smíchovského kostela sv. Václava. n
Pavel Fabini
Foto: archiv autora
i jeho clair-obscure, hra světel a stínů.
Za portrét svého otce obdržel čestný
diplom umělecké poroty. Lerch ale
u portrétů nezůstal. Vykročil dál, směrem k mystické a nábožensky laděné
tvorbě. Na zemské jubilejní výstavě
v roce 1891 představil dvě svá asi nejznámější díla – nábožensky laděnou
Pietu (Mater Dolorosa) a až mystický,
spirituální obraz bludičky, lesní bytosti
lákající poutníky do záhuby v močálu.
Divák zde spatřuje levitující figuru
nahé mladé ženy, nad níž se vznáší
modré tryskající světélko, bludička,
zbloudilá duše. Motiv podobně jako
pieta odkazuje k oblasti pomyslné hranice mezi životem a smrtí, sílí pocit
nejistoty a vyvstávají otázky. Budeme spaseni? Člověk si nemůže být
zcela jistý ani tím, zda je dívka pouhý
přízrak, vždyť je přece tak skutečná.
Je otázkou, zda tento tematický posun
nemohl souviset i s tušením nadcházejících událostí.
Bludička, spirituální obraz lesní bytosti
lákající poutníky do záhuby v močálu
Foto: archiv autora
Foto: archiv autora
utého smíchovského malíře
Pastel býval malířovou oblíbenou technikou
27