Pětka
BŘEZEN /2021
ROZHOVOR
HEREC A OBČAN PRAHY 5 MIROSLAV DONUTIL:
V páté městské části jsem
doma. Stěhovat se nebudu
M
iroslav Donutil žije v hlavním městě se svojí rodinou
už třicet let, v současnosti
jsou jeho adresou Hlubočepy.
n S vašimi hereckými začátky je
pevně spjata Janáčkova akademie
múzických umění v Brně. Jak na ni
dnes vzpomínáte?
Byli jsme mladí. Byli jsme obklopeni
skvělou atmosférou Janáčkovy akademie, protože tam byli vynikající profesoři, kteří nás učili. A také ohromná
spousta talentovaných lidí. V našem
ročníku třeba Pavel Zedníček, Svatopluk Skopal, Pavel Trávníček. Ročník
výš Jiří Bartoška, Karel Heřmánek.
Pod námi zase Oldřich Navrátil, Dáša
Veškrnová, později Havlová. A nad
Heřmánkem ještě Bolek Polívka, Jana
Švandová a Eliška Balzerová. Na to
období se dá vzpomínat jen krásně.
n Na legendární brněnské divadlo
Husa na provázku asi budete vzpomínat podobně. Často říkáte, že vás
Husa naprosto zásadně ovlivnila.
Čím to bylo?
Skoro všichni, které jsem teď jmenoval, Husou prošli. Bylo to nádherných
17 let života a svobodné tvorby. Hráli
jsme hry autorů, kteří byli zakázaní
nebo tabuizovaní. Pod Havlovy hry se
jako autor podepsal dramaturg Petr
Oslzlý. Slouží ke cti režisérovi Jirkovi
Svobodovi, který přijel jako člen
16
Foto: Česká televize
Mimořádný divadelní, televizní i filmový
a rozhlasový herec, vynikající vypravěč.
V superlativech by se dalo pokračovat.
Jeho umění odpovídá i úctyhodný seznam
rolí, ať už před kamerou nebo na prknech,
která znamenají svět. Když od starostky
Renáty Zajíčkové (ODS) přijímal gratulaci ke
svým nedávným 70. narozeninám, poskytl
rozhovor časopisu Pětka.
schvalovací komise se soudružkou
Švorcovou (mimo jiné od roku 1976
členka ÚV KSČ a jedna z ústředních
postav Anticharty – pozn. autora), že
tehdy nahlas hru pochválil a že se mu
líbí, jak to ten pan Oslzlý napsal. Moc
dobře věděl, že to napsal Havel. Takže
především šlo o výjimečné spojení
lidí, kteří chtěli a mohli relativně
svobodně tvořit.
n K té svobodné tvorbě patřilo
i divadelní představení a později
film Balada pro banditu, který vás
poprvé výrazně proslavil. Dnes už
by se dalo bez nadsázky říct, že jde
o nadčasové dílo.
Miloš Štědroň tehdy napsal skvostné
písničky a v té době jsme vůbec nevěděli, že texty k nim napsal další zakázaný autor Milan Uhde. On ostatně
napsal i scénář k představení v divadle
Husa na provázku a scénář k filmu.
Všechno do sebe tenkrát zapadlo
a celé to období mě skutečně zásadně
vybavilo na celou hereckou kariéru.
n S Husou na provázku byla spojena
i žena, kterou jste snad v žádném
rozhovoru k vašim narozeninám
neopomněl jmenovat. Věra Chytilová.
V Huse to byla první zkušenost
a později jsem měl tu čest s ní úzce
spolupracovat. Byla to mimochodem
velice krásná žena. Málokdo ví, že byla
vicemiss Československa a mnoho
mužů ji beznadějně milovalo. Pracovat s ní bylo vzrušující. Nedá se na ni
zapomenout.
Dokázala se do režie úplně ponořit.
Byla nadšená, když se něco povedlo,
a rozčílená, když se nepovedlo. Na
všechny křičela. Já se jí jednou zeptal:
„Věrko, proč na všechny tak řveš?“
A Věra říká: „Protože jsem ženská,
a kdybych neřvala, tak si mě ti chlapi
ve štábu vůbec nevšimnou.“
A jedna z posledních vzpomínek, kterou mám, je z oslavy jejích
osmdesátých narozenin na FAMU.
Přišel jsem pozdě a Věra šla akorát ze
schodů, protože se už chystala domů.
Omluvil jsem se a ona řekla: „Zase
jdeš pozdě.“ Předal jsem kytici, ona si
ji vzala a povídá: „No ale to je nejkrás-