Pětka

BŘEZEN /2021

ROZHOVOR

HEREC A OBČAN PRAHY 5 MIROSLAV DONUTIL:

V páté městské části jsem

doma. Stěhovat se nebudu

M

iroslav Donutil žije v hlavním městě se svojí rodinou

už třicet let, v současnosti

jsou jeho adresou Hlubočepy.

n S vašimi hereckými začátky je

pevně spjata Janáčkova akademie

múzických umění v Brně. Jak na ni

dnes vzpomínáte?

Byli jsme mladí. Byli jsme obklopeni

skvělou atmosférou Janáčkovy akademie, protože tam byli vynikající profesoři, kteří nás učili. A také ohromná

spousta talentovaných lidí. V našem

ročníku třeba Pavel Zedníček, Svatopluk Skopal, Pavel Trávníček. Ročník

výš Jiří Bartoška, Karel Heřmánek.

Pod námi zase Oldřich Navrátil, Dáša

Veškrnová, později Havlová. A nad

Heřmánkem ještě Bolek Polívka, Jana

Švandová a Eliška Balzerová. Na to

období se dá vzpomínat jen krásně.

n Na legendární brněnské divadlo

Husa na provázku asi budete vzpomínat podobně. Často říkáte, že vás

Husa naprosto zásadně ovlivnila.

Čím to bylo?

Skoro všichni, které jsem teď jmenoval, Husou prošli. Bylo to nádherných

17 let života a svobodné tvorby. Hráli

jsme hry autorů, kteří byli zakázaní

nebo tabuizovaní. Pod Havlovy hry se

jako autor podepsal dramaturg Petr

Oslzlý. Slouží ke cti režisérovi Jirkovi

Svobodovi, který přijel jako člen

16

Foto: Česká televize

Mimořádný divadelní, televizní i filmový

a rozhlasový herec, vynikající vypravěč.

V superlativech by se dalo pokračovat.

Jeho umění odpovídá i úctyhodný seznam

rolí, ať už před kamerou nebo na prknech,

která znamenají svět. Když od starostky

Renáty Zajíčkové (ODS) přijímal gratulaci ke

svým nedávným 70. narozeninám, poskytl

rozhovor časopisu Pětka.

schvalovací komise se soudružkou

Švorcovou (mimo jiné od roku 1976

členka ÚV KSČ a jedna z ústředních

postav Anticharty – pozn. autora), že

tehdy nahlas hru pochválil a že se mu

líbí, jak to ten pan Oslzlý napsal. Moc

dobře věděl, že to napsal Havel. Takže

především šlo o výjimečné spojení

lidí, kteří chtěli a mohli relativně

svobodně tvořit.

n K té svobodné tvorbě patřilo

i divadelní představení a později

film Balada pro banditu, který vás

poprvé výrazně proslavil. Dnes už

by se dalo bez nadsázky říct, že jde

o nadčasové dílo.

Miloš Štědroň tehdy napsal skvostné

písničky a v té době jsme vůbec nevěděli, že texty k nim napsal další zakázaný autor Milan Uhde. On ostatně

napsal i scénář k představení v divadle

Husa na provázku a scénář k filmu.

Všechno do sebe tenkrát zapadlo

a celé to období mě skutečně zásadně

vybavilo na celou hereckou kariéru.

n S Husou na provázku byla spojena

i žena, kterou jste snad v žádném

rozhovoru k vašim narozeninám

neopomněl jmenovat. Věra Chytilová.

V Huse to byla první zkušenost

a později jsem měl tu čest s ní úzce

spolupracovat. Byla to mimochodem

velice krásná žena. Málokdo ví, že byla

vicemiss Československa a mnoho

mužů ji beznadějně milovalo. Pracovat s ní bylo vzrušující. Nedá se na ni

zapomenout.

Dokázala se do režie úplně ponořit.

Byla nadšená, když se něco povedlo,

a rozčílená, když se nepovedlo. Na

všechny křičela. Já se jí jednou zeptal:

„Věrko, proč na všechny tak řveš?“

A Věra říká: „Protože jsem ženská,

a kdybych neřvala, tak si mě ti chlapi

ve štábu vůbec nevšimnou.“

A jedna z posledních vzpomínek, kterou mám, je z oslavy jejích

osmdesátých narozenin na FAMU.

Přišel jsem pozdě a Věra šla akorát ze

schodů, protože se už chystala domů.

Omluvil jsem se a ona řekla: „Zase

jdeš pozdě.“ Předal jsem kytici, ona si

ji vzala a povídá: „No ale to je nejkrás-