26
Pětka
BŘEZEN /2021
HISTORIE
VÝTVARNÉ UMĚNÍ
Lev Lerch – příběh zapomen
Při návštěvě novorenesančního
chrámu sv. Václava na
Smíchově lze na zdi pravé
boční apsidy spatřit rozměrný
obraz s motivem jedné z vůbec
nejdojemnějších scén ze
života Panny Marie, při které
Mater Dolorosa oplakává
mučednickou smrt svého syna
Ježíše Krista.
Silný prožitek člověka
Plátno nás nutí zaměřit se na ústřední
motiv, odhalit tragiku situace, ale
ne z pozice pouhého nezaujatého
pozorovatele. Věrné zachycení matky
pozvedající bezvládné tělo milovaného syna, její laskavé doteky a nevěřící,
bolestný výraz v její tváři jsou nám
branou k její duši. Autoru se podařilo
navodit podmínky k hlubokému
prožitku, k vcítění se, ztotožnění se
s trpící lidskou bytostí. Příběh Boha
a nesnadné cesty ke spáse je zde představen pro nás nejsnáze uchopitelným způsobem – silným prožitkem
člověka.
Po důkladném prohlédnutí díla
musí myšlenky nutně směřovat k osobě autora, kterým byl Lev Lerch, dnes
téměř neznámý malíř žijící na Smíchově v druhé polovině devatenáctého
století. V následujících odstavcích si
v krátkosti přiblížíme jeho život a dílo.
Samorost a dobrodruh
Celým jménem Lev František Kajetán
Jindřich se narodil 13. srpna 1856 do
rodiny profesora chemie Josefa Lercha
a jeho manželky Johanny rozené
Ellenberger, dcery pražského měšťana
Foto: Pavel Fabini
V
celku běžná kompozice,
nicméně zaujme technická
propracovanost dokládající
malířovy kvality, stejně jako výběr
barev, kterými autor docílil dalšího
umocnění vážnosti situace. Způsob
ztvárnění působí téměř světsky. Symboly odkazující k příběhu o vykoupení
lidstva jsou upozaděny. Jen nepatrný
proud světla může být slunečním
paprskem procházejícím jinak zatemnělou oblohou. Rány po hřebech na
první pohled nejsou patrné a trnová
koruna, symbol spasitele, je zčásti
zakryta a leží opodál nepovšimnuta.
Mater Dolorosa
oplakává smrt svého
syna Ježíše Krista.
Dílo lze spatřit
v kostele sv. Václava
na Smíchově
a podnikatele v cihlářském odvětví.
Podle spisovatele L. Quise tehdy
předměstí Smíchov bylo jen dlouhá,
rozházená tovární ves, která se táhla
mezi příkopy, zdmi, neúhlednými
domky, polozapadlými baráky, mezi
nimiž se tu i tam vypínala výstavnější
budova. Rodina původně bydlela
v domě čp. 60 v blízkosti dnešní frekventované křižovatky u Anděla, odkud
se později přestěhovala jen o pár set
metrů dál, do čp. 250, kde si Josef
Lerch zařídil „apotéku“. A lékárna je
zde provozována s přestávkami až do
dnešních dnů.
Tehdy měl Smíchov jedinou
školu, a to v ulici Na Bělidle, kam
Lev docházel. Ve studiu pokračoval
na pražské vyšší reálce a i proti vůli
otce se rozhodl navštěvovat soukromé
malířské kurzy Leopolda Stephana. Už
zde se projevila jeho povaha samorosta a dobrodruha. Malířský štětec si
zamiloval a léta 1874 až 1876 strávil
zdokonalováním svých výtvarných
dovedností na pražské akademii.
Pouhým intermezzem se ukázala být
dobrovolnická služba u husarského
pluku v roce 1877.
Zkušenosti z Mnichova
Temperamentnímu mladíkovi začala
být Praha malá, a tak se rozhodl hledat další malířské zkušenosti v Mnichově. Společně s malíři Jaroslavem
Věšínem nebo Emanuelem K. Liškou
se stal spoluzakladatelem české umělecké kolonie v bavorské metropoli,
kde v druhé polovině osmdesátých
let vznikl spolek mladých českých
výtvarníků Škréta. Podle vzpomínek
jednoho škrétovce Lerch s Liškou
denně vysedávali v kavárně Union,
hlavním programem ale bylo studium
na mnichovské akademii výtvarných
umění, kde Lercha vedl Ludwig Löfftz.
Lev zde dozrál, jak co do stylu, tak
techniky. Kratší studijní cesty podnikl
i do Paříže a Itálie, a roku 1888 se
vypravil na dobrodružnou cestu do
severní Afriky.
V té době už několik let tvořil ve
svém smíchovském ateliéru v domě
rodičů v dnešní Štefánikově ulici.