Pětka

Březen /2019

historie

Bertramka

Letohrádek proslavil

Wolfgang Amadeus Mozart

V pondělí 28. ledna 2019 česká vláda schválila návrh

Ministerstva kultury, aby smíchovská usedlost Bertramka

byla prohlášena národní kulturní památkou. Stalo se tak

jen den po výročí narození geniálního hudebního skladatele

a klavírního virtuosa Wolfganga Amadea Mozarta, jehož

dílo i životní osudy jsou s letohrádkem nerozlučně spojeny.

M

ozart spatřil světlo

světa 27. ledna 1756

v Salzburgu jako nej­

mladší ze sedmi dětí Leopolda

a Anny Marie Mozartových. Od

dětství projevoval neobyčejné

hudební nadání. První sklad­

bu složil v pouhých pěti letech

a další následovaly. Jeho tvorba

se dočkala uznání, takže ve svém

sedmnáctém roce vstoupil do

služeb salzburského arcibiskupa

jako dvorní skladatel. Odtud mla­

dý umělec zamířil přímo do cen­

tra habsburského soustátí – do

Vídně, kde se oženil a pokračoval

v kariéře žádaného hudebního

mistra. Nejuznávanější díla Figa­

rova svatba a Don Giovanni složil

až v posledním pětiletí nedlouhé­

ho života, který předčasně vyhasl

5. prosince 1791.

A právě osud druhého ze

zmíněných děl je nerozlučně spjat

s historií páté městské části. V Ber­

tramce totiž v říjnu 1787 Mozart

Dona Giovanniho dokončil. Ou­

verturu složil údajně jen několik

hodin před premiérou opery.

Wolfgang a Josefína

Na místě smíchovské Bertramky

stával původně dřevěný viniční

domek, který koncem 17. století

nahradila kamenná usedlost z lo­

mové opuky. Tu získal v polovině

18. století Bertram z Bertramu,

po kterém dodnes nese své

jméno. Došlo k úpravě budovy

ve stylu příměstských vil a roku

1784 ji zakoupila operní pěvkyně

Josefína Dušková s manželem

Františkem Xaverem Duškem,

kteří vilu užívali jako letní sídlo.

A právě na pozvání Duškových

v rozmezí let 1787–1791 Mozart

několikrát letohrádek navštívil.

S Josefínou se seznámil

v Salzburku roku 1777 a „vešel

28

s ní ve velice vřelý přátelský

svazek“, kdy „v milostném

nadšení svém blouznil o jejích

krásných očích, dával se unésti

jejím zpěvem, psal pro ni árie“,

zatímco ona „oplácela nadšení

jeho blahovolnou nákloností, aby

v Praze upravila půdu a získala

přízeň skladbám jeho“. Tato snaha

se setkala s úspěchem a Don

Giovanni měl dne 29. října 1787

v pražském Stavovském divadle

premiéru, po které Mozart údajně

pronesl památná slova: „Moji

Pražané mi rozumějí.“ Ještě před

odjezdem z Prahy stihl napsat

pro svou hostitelku árii Bella mia

fiamma, addio. V Bertramce pů­

sobil znovu o čtyři roky později,

při práci na opeře La Clemenza

di Tito. Tehdy už ale životní pouť

„dvorního vídeňského kapelníka“

spěla k neodvratnému konci.

Požár, chátrání, soudy

Po Mozartově smrti Duškovi

nadále udržovali přátelské styky

s jeho manželkou. Když později

v Praze trávil čas Amadeův

syn Karel, Josefína napomáha­

la s jeho výchovou. Karel pak

„vděčně vzpomínal svých dob­

rodinců, manželů Duškových,

a v (…) uctivosti povždy choval

Bertramku“.

Tu Duškovi koncem 18. sto­

letí odprodali a v následujících

desetiletích tato často měnila

své majitele. V roce 1838 získal

v dražbě dům i s pozemky ob­

chodník Lambert Popelka, ctitel

Mozartova díla. Jeho syn Adolf

Popelka sbíral památky spojené

s pražským životem génia a zpří­

stupnil v Bertramce prostory, kde

věhlasný umělec pobýval. Později

nechal na zahradě instalovat

Mozartovu bustu od sochaře

Tomáše Seidana. Při rozsáhlém

Ouvertura opery Don Giovanni vznikla ve smíchovské Bertramce

Historický snímek Mozartova pokojíku v Bertramce

požáru v první polovině 70. let

19. století většina honosně vy­

bavených pokojů lehla popelem.

Jako zázrakem jen jediný pokojík

zůstal před živlem uchován –

ten, ve kterém Mozart dokončil

předehru k Donu Giovannimu.

Na přelomu 19. a 20. století už

areál chátral. K zlepšení situace

došlo až v době, kdy se majitelem

stala Mozartovská obec, která zde

organizovala koncerty a hudební

sešlosti. V roce 1941 proběhl roz­

sáhlý výzkum a opravy a v roce

1964 byla prohlášena kulturní

památkou. V polistopadovém ob­

dobí se na stavu areálu podepsala

léta soudních sporů o Bertramku.

A poté, co ji získala Mozartov­

ská obec, nedostatek finančních

prostředků na nutné opravy.

Usedlost dnes tvoří areál,

jehož hlavním objektem je obytná

budova obrácená hlavním prů­

čelím do dvora. Stěžejní archi­

tektonické prvky stavby před­

stavují předsunuté dvojramenné

schodiště a lodžie. Jižní krátké

čelo budovy se pak otevírá do

prostoru stoupající zahrady, v níž

geniální umělec s oblibou sedával.

I když je tomu dnes více než dvě

a půl století, zdá se, jako by zde

cosi z atmosféry oněch slavných

časů doposud přetrvávalo. n

Pavel Fabini,

kronikář MČ Praha 5