Pětka
www.ipetka.cz
Ateliér Borise Redčenkova řeší studii Nového Barrandova včetně prodloužení Werichovy ulice
v motolském údolí i na konci sídliště
Barrandov. Jakým způsobem v tom
kterém místě přistupujete k doplnění městské struktury?
se o perspektivu budoucího uživatele
a navrhuje prostředí adekvátní společenské poptávce.
n V poslední době se hodně mluví
o „zahušťování města“, které je
preferováno, na rozdíl od rozšiřující
se výstavby na polích za městem. Na
druhé straně ale cítíme, že všechno
musí mít svou míru. Jak se vy stavíte
právě k zahušťování?
Jsem rád, že se brzdí expanze měst
do krajiny. Zahušťování zcela zásadně
souvisí s udržitelností měst. Je nesmírně nákladné pečovat o nekompaktní
město, které se bez hranic rozlévá do
krajiny. Nehledě na ztrátu příměstské
krajiny, důsledky a náklady na život
v takovém městě se pak dotýkají
samotných obyvatel. Zahušťování by
mělo být limitováno sociální kvalitou
a hlavně čitelností veřejných prostranství. Musí existovat jasná hierarchie,
prostupnost a srozumitelnost, co je ulice, náměstí, park. Prostor mezi domy
je klíčový, to je prostředí, které definuje
kvalitu města. Zajímavým příkladem je
v tomto ohledu studie Nový Barrandov, kde jsme díky většímu zahuštění vyšetřili, na úkor zastavitelných
ploch, prostor pro nový okružní park
a současně získali odpovídající sociální
hustotu, která má potenciál na vznik
živého města. Podařilo se tak naplnit
představy veřejnosti i uspokojit urbanistické principy současného města.
n Vaše studie a projekty se odehrá-
vají na smíchovském brownfieldu,
Baví mě
kontrasty
Prahy 5,
myslím,
že takovou
dynamiku
jinde
v metropoli
nezažijete.
Tady se hodí přirovnání k lidskému
organismu. Město lze chápat jako živý
organismus. Městská tkáň, kterou reprezentují městské bloky a síť veřejných
prostranství, musí být v rovnováze. Pokud je někde brownfield, je to vlastně
taková mrtvá tkáň. Stejně jako živý organismus přijme jen některý implantát,
je třeba zacelit jizvy města tkání, která
má obdobný charakter a vlastnosti.
Jen tak dojde k opětovnému prokrvení
tkáně, která přinese život. Je to obrazně
řečeno, ale o život jde na prvním místě.
n Městská část je určitě investor,
který má svá specifika. Jak nás
vidíte z tohoto úhlu? Třeba oproti
komerčním zakázkám?
Město má velmi složitou úlohu. V případě rozvoje území chrání především
veřejný zájem. Je to klíčový postoj,
který není často vlastní komerčnímu
investorovi. Musí moderovat proces,
ve kterém je nutné zohlednit nejen zájmy občanů, ale celkově nalézt shodu
v území a být odborným partnerem
i pro komerční investory. To se myslím Praze 5 podařilo třeba na příkladu
Nového Barrandova. Kdy se městské
části podařilo vybalancovat potřeby
občanů, zájmy obce i očekávání investorů a vlastníků pozemků. Vyžaduje
to hodně diplomacie a trpělivosti a je
vždycky přínosem, když má město
jasně zformulované principy, podle
kterých postupuje. Takový princip
zvyšuje transparentnost a srozumitelnost procesu.
n Představme si ideální stav, že
jsme v Praze 5 za deset patnáct
let a vaše současné projekty jsou
realizovány. Na která místa byste se
osobně nejvíce těšil?
Je pro nás zásadní, aby klient byl
s naším dílem spokojený. To platí pro
rodinný dům i novou městskou čtvrť,
kde bude výsledek hodnotit kromě
tisíce klientů také veřejnost. Smíchov
City či Barrandov jsou velké výzvy
s velkým očekáváním a je skvělé,
že se vize mění ve skutečnost. A to
nejen stavbou komerčních objektů,
ale i projektem školy, který je investicí
městské části, a nového komplexního
terminálu, který je v režii hlavního
města. Nicméně, jak stojí ve znaku
mého rodného města Františkových
Lázní: „Svorností malé věci rostou“, by
mně udělalo radost zažít dokončené
drobnosti, jako je tržnice z bývalého
tramvajového depa v Košířích či odkrytí alespoň malé části Motolského
potoka. Věřím, že takové proměny
zásadně obohacují město a posilují
sociální soudržnost.
n A které je vaše oblíbené místo „na
pětce“ už dnes?
Baví mě kontrasty Prahy 5, myslím,
že takovou dynamiku jinde v metropoli nezažijete. Vždyť kde vedle sebe
najdete původní břeh Vltavy, který
pamatuje ještě Šemíka, v kontrastu
s krásou velkorysého monumentálního nábřeží u mostu Legií. Na
jedné straně svrchovaně metropolitní
náměstí 14. října a na druhé náměstí,
jehož jednu stranu tvoří prudký svah
Petřína. Petřín, který je se svojí kultivovaností v kontrastu s tajemným
parkem Na Santošce, monumentální
Dívčí hrady i intimní romantická zákoutí Kinského zahrady, rušný Anděl
a na dohled klidná usedlost Bertramky či velkorysé vily na Hřebenkách
a v sousedství zapomenutá dělnická
Buďánka. Tahle proměnlivost a dynamika mě inspirují a baví. To jsou
autentické atmosféry, které bychom
měli my architekti ve svých návrzích
respektovat a rozvíjet. n red
17