Pětka

www.ipetka.cz 

Ateliér Borise Redčenkova řeší studii Nového Barrandova včetně prodloužení Werichovy ulice

v motolském údolí i na konci sídliště

Barrandov. Jakým způsobem v tom

kterém místě přistupujete k doplnění městské struktury?

se o perspektivu budoucího uživatele

a navrhuje prostředí adekvátní společenské poptávce.

n V poslední době se hodně mluví

o „zahušťování města“, které je

preferováno, na rozdíl od rozšiřující

se výstavby na polích za městem. Na

druhé straně ale cítíme, že všechno

musí mít svou míru. Jak se vy stavíte

právě k zahušťování?

Jsem rád, že se brzdí expanze měst

do krajiny. Zahušťování zcela zásadně

souvisí s udržitelností měst. Je nesmírně nákladné pečovat o nekompaktní

město, které se bez hranic rozlévá do

krajiny. Nehledě na ztrátu příměstské

krajiny, důsledky a náklady na život

v takovém městě se pak dotýkají

samotných obyvatel. Zahušťování by

mělo být limitováno sociální kvalitou

a hlavně čitelností veřejných prostranství. Musí existovat jasná hierarchie,

prostupnost a srozumitelnost, co je ulice, náměstí, park. Prostor mezi domy

je klíčový, to je prostředí, které definuje

kvalitu města. Zajímavým příkladem je

v tomto ohledu studie Nový Barrandov, kde jsme díky většímu zahuštění vyšetřili, na úkor zastavitelných

ploch, prostor pro nový okružní park

a současně získali odpovídající sociální

hustotu, která má potenciál na vznik

živého města. Podařilo se tak naplnit

představy veřejnosti i uspokojit urbanistické principy současného města.

n Vaše studie a projekty se odehrá-

vají na smíchovském brownfieldu,

Baví mě

kontrasty

Prahy 5,

myslím,

že takovou

dynamiku

jinde

v metropoli

nezažijete.

Tady se hodí přirovnání k lidskému

organismu. Město lze chápat jako živý

organismus. Městská tkáň, kterou reprezentují městské bloky a síť veřejných

prostranství, musí být v rovnováze. Pokud je někde brownfield, je to vlastně

taková mrtvá tkáň. Stejně jako živý organismus přijme jen některý implantát,

je třeba zacelit jizvy města tkání, která

má obdobný charakter a vlastnosti.

Jen tak dojde k opětovnému prokrvení

tkáně, která přinese život. Je to obrazně

řečeno, ale o život jde na prvním místě.

n Městská část je určitě investor,

který má svá specifika. Jak nás

vidíte z tohoto úhlu? Třeba oproti

komerčním zakázkám?

Město má velmi složitou úlohu. V případě rozvoje území chrání především

veřejný zájem. Je to klíčový postoj,

který není často vlastní komerčnímu

investorovi. Musí moderovat proces,

ve kterém je nutné zohlednit nejen zájmy občanů, ale celkově nalézt shodu

v území a být odborným partnerem

i pro komerční investory. To se myslím Praze 5 podařilo třeba na příkladu

Nového Barrandova. Kdy se městské

části podařilo vybalancovat potřeby

občanů, zájmy obce i očekávání investorů a vlastníků pozemků. Vyžaduje

to hodně diplomacie a trpělivosti a je

vždycky přínosem, když má město

jasně zformulované principy, podle

kterých postupuje. Takový princip

zvyšuje transparentnost a srozumitelnost procesu.

n Představme si ideální stav, že

jsme v Praze 5 za deset patnáct

let a vaše současné projekty jsou

realizovány. Na která místa byste se

osobně nejvíce těšil?

Je pro nás zásadní, aby klient byl

s naším dílem spokojený. To platí pro

rodinný dům i novou městskou čtvrť,

kde bude výsledek hodnotit kromě

tisíce klientů také veřejnost. Smíchov

City či Barrandov jsou velké výzvy

s velkým očekáváním a je skvělé,

že se vize mění ve skutečnost. A to

nejen stavbou komerčních objektů,

ale i projektem školy, který je investicí

městské části, a nového komplexního

terminálu, který je v režii hlavního

města. Nicméně, jak stojí ve znaku

mého rodného města Františkových

Lázní: „Svorností malé věci rostou“, by

mně udělalo radost zažít dokončené

drobnosti, jako je tržnice z bývalého

tramvajového depa v Košířích či odkrytí alespoň malé části Motolského

potoka. Věřím, že takové proměny

zásadně obohacují město a posilují

sociální soudržnost.

n A které je vaše oblíbené místo „na

pětce“ už dnes?

Baví mě kontrasty Prahy 5, myslím,

že takovou dynamiku jinde v metropoli nezažijete. Vždyť kde vedle sebe

najdete původní břeh Vltavy, který

pamatuje ještě Šemíka, v kontrastu

s krásou velkorysého monumentálního nábřeží u mostu Legií. Na

jedné straně svrchovaně metropolitní

náměstí 14. října a na druhé náměstí,

jehož jednu stranu tvoří prudký svah

Petřína. Petřín, který je se svojí kultivovaností v kontrastu s tajemným

parkem Na Santošce, monumentální

Dívčí hrady i intimní romantická zákoutí Kinského zahrady, rušný Anděl

a na dohled klidná usedlost Bertramky či velkorysé vily na Hřebenkách

a v sousedství zapomenutá dělnická

Buďánka. Tahle proměnlivost a dynamika mě inspirují a baví. To jsou

autentické atmosféry, které bychom

měli my architekti ve svých návrzích

respektovat a rozvíjet. n red

17