Pětka

www.ipetka.cz 

n Projevují se u některého potomka umělecké geny?

Nejsem blázen, abych viděla v každé kresbičce závan génia. Ale dceruška vytrvale kreslí, její sešity připomí­ nají skicář a jen stěží v nich rozlišíte zápisky z matiky nebo chemie. Ale její posedlosti fandím, posedlost je nádherná věc.

n Jezdíte vlakem, když máte v Hlubočepech zastávku?

mají něco za sebou a baví je můj živý a často i neslušný slovník, kterým popisuji strhující a dramatické příběhy a vztahy. Zkrátka tu divokost v srdci ventiluji na papír. n Máte čtyři děti. Nejde se nezeptat, jak náročné to je? Dokážete je třeba pořád ještě přemluvit ke společným aktivitám?

ani nahradit. To vám je tak pomalá a zdlouhavá práce. Asi jako když si sama upečete chleba, anebo ho koupíte narychlo ve večerce. Oba se dají jíst, ale v tom prvním je víc vášně, doteku a energie. Nemám nic proti digitální technice, je nepostradatelná a přináší okamžité výsledky. Ale mě baví nořit se do fotokomory a vytvářet fotografie, které jsou od začátku až do konce ruční práce a nedá se na nich nic ošidit ani vylepšit. Nehledě na to, že klasická fotografie přečká i vaše prapravnuky, ta digitální vám vybledne do dvaceti let. n Kde berete náměty na vaše knihy?

Jsou všude kolem mě. Stačí se dívat, naslouchat, a pokud možno i naplno žít. To se pak píše samo. A když máte ještě fantazii a dar výmluvnosti, pak to psaní plyne přirozeně, jako když po zimě přijde jaro. Napsala jsem knihu pohádek vydatně inspirovanou vlastní rodinou. Pak už následovaly knihy pro dospělé. Pro ty, kteří už

Klasická fotografie přečká i vaše prapravnuky, ta digitální vám vybledne do dvaceti let

Nejsou jiní než ostatní děcka, skoro bych řekla, že jsou ještě větší lumpové. Ale odmala je tahám po kopcích a po horách a pohyb je pro ně přiroze­ nou nebo aspoň nezbytnou součástí dne. Svádím usilovný a nerovný boj s počítači a telefony, ne že ne, ale ještě pořád mám v této bitvě navrch, i když je to o fous. A jestli je náročné mít čtyři děti? Neřekla bych. Když to máte v hlavě nastavené divně, tak jste vyří­ zená i z jednoho dítěte, jak mnohdy vídávám kolem sebe. Já nevidím svoje děti jako zátěž ani jako důvod měnit své záliby. Jsem pořád stejně svobod­ ný člověk jako dřív a střežím si čas pro sebe, ale s nimi je to větší legrace a samozřejmě i větší fofr. Ale mně se to tak líbí. Ony mě udržují ve stavu bojové pohotovosti.

n Vybírali jste pro ně školy v páté části?

Nikdy jsem netoužila být šoférem na plný úvazek a obětovat zbytek života rozvážení robátek po městě. Všechny chodí do nejbližší školy. Jejich spo­ lužáci jsou zároveň i kamarádi, kteří bydlí v sousedství, a to je důležité. Myslím, že školka a základní škola v blízkosti domova je základ, tam se vytvářejí pevné vazby. Pak ať klidně putují na druhý konec Prahy.

Školka a základní škola v blízkosti domova je základ, tam se vytvářejí pevné vazby.

Jezdím a je to krása. Během pár minut jste na Smíchově. Vlakům fandím a vě­ řím, že pro město mají neopakovatelný půvab a oproti jiným dopravním pro­ středkům nepřekonatelnou rychlost.

n Jak jste spokojena s výsledkem podzimních komunálních voleb v Praze 5?

Jsem pravičák, takže dokud tu nemají převahu komunisti, piráti, socialisté a TOP a mezi nimi se různě přelévající nevyhraněné figurky, pak mě to těší. Fandím místnímu sdružení s poněkud krkolomným názvem, ale s jasným ná­ zorem – Společnost proti developerské výstavbě v Prokopském údolí. Působí v ní místní, kteří mají k Hlubočepům a okolí úzký vztah a srdnatě bojují proti tomu, aby se z této nádherné části Prahy stal další developerský megaprůšvih. Je to cenné a unikátní území, které si zaslouží péči a ochra­ nu, aby vydrželo i pro další a další generace. A taky mě potěšilo, že se místostarostkou stala Renáta Zajíčko­ vá z ODS. Je to fundovaný a otevřený člověk, zcela zapálený pro to, aby se „na pětce“ žilo hezky. n Existuje něco, co vám tu vadí?

Vadí mi nájezdy kolařů, kteří míří do Prokopského údolí a okupují silnici, často v upovídaném a pomalém tempu pěkně vedle sebe, a je jim úplně fuk, že zdržují autobusy a auta. Vadí mi, že navzdory příkazům sjíždějí mimo trasy a rozrývají místní kopce a skály na Dívčích hradech a způsobují tak fatální škody na cenném rostlinstvu a nevrat­ nou erozi půdy. Zůstávají po nich kory­ ta a tam, kde dřív byla stezka pro pěší, zůstává tankodrom o šíři silnice. Vadí mi stavba ohrad pro koně Převalského v místech, kde by měla být chráněná lesostep a přirozená louka, protože zkrátka nevěřím tomu, že zůstane jen u koní. Vzápětí se tu postaví zázemí pro ošetřovatele, zázemí pro rodiny, přístupová cesta, parkoviště a pak, jako bychom to už tolikrát nezažili, jedna budova, druhá budova. Jsou to zdánlivě maličkosti, ale celý vzácný ekosystém bude už navždy poškozen. n Lucie Černá

17