Pětka

www.ipetka.cz 

n Projevují se u některého potomka

umělecké geny?

Nejsem blázen, abych viděla v každé

kresbičce závan génia. Ale dceruška

vytrvale kreslí, její sešity připomí­

nají skicář a jen stěží v nich rozlišíte

zápisky z matiky nebo chemie. Ale

její posedlosti fandím, posedlost je

nádherná věc.

n Jezdíte vlakem, když máte v Hlubočepech zastávku?

mají něco za sebou a baví je můj živý

a často i neslušný slovník, kterým

popisuji strhující a dramatické příběhy

a vztahy. Zkrátka tu divokost v srdci

ventiluji na papír.

n Máte čtyři děti. Nejde se nezeptat,

jak náročné to je? Dokážete je třeba

pořád ještě přemluvit ke společným

aktivitám?

ani nahradit. To vám je tak pomalá

a zdlouhavá práce. Asi jako když si

sama upečete chleba, anebo ho koupíte

narychlo ve večerce. Oba se dají jíst,

ale v tom prvním je víc vášně, doteku

a energie. Nemám nic proti digitální

technice, je nepostradatelná a přináší

okamžité výsledky. Ale mě baví nořit

se do fotokomory a vytvářet fotografie,

které jsou od začátku až do konce ruční

práce a nedá se na nich nic ošidit ani

vylepšit. Nehledě na to, že klasická

fotografie přečká i vaše prapravnuky, ta

digitální vám vybledne do dvaceti let.

n Kde berete náměty na vaše knihy?

Jsou všude kolem mě. Stačí se dívat,

naslouchat, a pokud možno i naplno

žít. To se pak píše samo. A když máte

ještě fantazii a dar výmluvnosti, pak

to psaní plyne přirozeně, jako když

po zimě přijde jaro. Napsala jsem

knihu pohádek vydatně inspirovanou

vlastní rodinou. Pak už následovaly

knihy pro dospělé. Pro ty, kteří už

Klasická fotografie

přečká i vaše

prapravnuky,

ta digitální vám

vybledne do dvaceti

let

Nejsou jiní než ostatní děcka, skoro

bych řekla, že jsou ještě větší lumpové.

Ale odmala je tahám po kopcích a po

horách a pohyb je pro ně přiroze­

nou nebo aspoň nezbytnou součástí

dne. Svádím usilovný a nerovný boj

s počítači a telefony, ne že ne, ale ještě

pořád mám v této bitvě navrch, i když

je to o fous. A jestli je náročné mít

čtyři děti? Neřekla bych. Když to máte

v hlavě nastavené divně, tak jste vyří­

zená i z jednoho dítěte, jak mnohdy

vídávám kolem sebe. Já nevidím svoje

děti jako zátěž ani jako důvod měnit

své záliby. Jsem pořád stejně svobod­

ný člověk jako dřív a střežím si čas

pro sebe, ale s nimi je to větší legrace

a samozřejmě i větší fofr. Ale mně se

to tak líbí. Ony mě udržují ve stavu

bojové pohotovosti.

n Vybírali jste pro ně školy v páté

části?

Nikdy jsem netoužila být šoférem na

plný úvazek a obětovat zbytek života

rozvážení robátek po městě. Všechny

chodí do nejbližší školy. Jejich spo­

lužáci jsou zároveň i kamarádi, kteří

bydlí v sousedství, a to je důležité.

Myslím, že školka a základní škola

v blízkosti domova je základ, tam se

vytvářejí pevné vazby. Pak ať klidně

putují na druhý konec Prahy.

Školka a základní škola v blízkosti

domova je základ, tam se vytvářejí

pevné vazby.

Jezdím a je to krása. Během pár minut

jste na Smíchově. Vlakům fandím a vě­

řím, že pro město mají neopakovatelný

půvab a oproti jiným dopravním pro­

středkům nepřekonatelnou rychlost.

n Jak jste spokojena s výsledkem

podzimních komunálních voleb

v Praze 5?

Jsem pravičák, takže dokud tu nemají

převahu komunisti, piráti, socialisté

a TOP a mezi nimi se různě přelévající

nevyhraněné figurky, pak mě to těší.

Fandím místnímu sdružení s poněkud

krkolomným názvem, ale s jasným ná­

zorem – Společnost proti developerské

výstavbě v Prokopském údolí. Působí

v ní místní, kteří mají k Hlubočepům

a okolí úzký vztah a srdnatě bojují

proti tomu, aby se z této nádherné

části Prahy stal další developerský

megaprůšvih. Je to cenné a unikátní

území, které si zaslouží péči a ochra­

nu, aby vydrželo i pro další a další

generace. A taky mě potěšilo, že se

místostarostkou stala Renáta Zajíčko­

vá z ODS. Je to fundovaný a otevřený

člověk, zcela zapálený pro to, aby se

„na pětce“ žilo hezky.

n Existuje něco, co vám tu vadí?

Vadí mi nájezdy kolařů, kteří míří do

Prokopského údolí a okupují silnici,

často v upovídaném a pomalém tempu

pěkně vedle sebe, a je jim úplně fuk,

že zdržují autobusy a auta. Vadí mi, že

navzdory příkazům sjíždějí mimo trasy

a rozrývají místní kopce a skály na

Dívčích hradech a způsobují tak fatální

škody na cenném rostlinstvu a nevrat­

nou erozi půdy. Zůstávají po nich kory­

ta a tam, kde dřív byla stezka pro pěší,

zůstává tankodrom o šíři silnice. Vadí

mi stavba ohrad pro koně Převalského

v místech, kde by měla být chráněná

lesostep a přirozená louka, protože

zkrátka nevěřím tomu, že zůstane jen

u koní. Vzápětí se tu postaví zázemí

pro ošetřovatele, zázemí pro rodiny,

přístupová cesta, parkoviště a pak, jako

bychom to už tolikrát nezažili, jedna

budova, druhá budova. Jsou to zdánlivě

maličkosti, ale celý vzácný ekosystém

bude už navždy poškozen. n

Lucie Černá

17