Pětka
www.ipetka.cz
n Projevují se u některého potomka
umělecké geny?
Nejsem blázen, abych viděla v každé
kresbičce závan génia. Ale dceruška
vytrvale kreslí, její sešity připomí
nají skicář a jen stěží v nich rozlišíte
zápisky z matiky nebo chemie. Ale
její posedlosti fandím, posedlost je
nádherná věc.
n Jezdíte vlakem, když máte v Hlubočepech zastávku?
mají něco za sebou a baví je můj živý
a často i neslušný slovník, kterým
popisuji strhující a dramatické příběhy
a vztahy. Zkrátka tu divokost v srdci
ventiluji na papír.
n Máte čtyři děti. Nejde se nezeptat,
jak náročné to je? Dokážete je třeba
pořád ještě přemluvit ke společným
aktivitám?
ani nahradit. To vám je tak pomalá
a zdlouhavá práce. Asi jako když si
sama upečete chleba, anebo ho koupíte
narychlo ve večerce. Oba se dají jíst,
ale v tom prvním je víc vášně, doteku
a energie. Nemám nic proti digitální
technice, je nepostradatelná a přináší
okamžité výsledky. Ale mě baví nořit
se do fotokomory a vytvářet fotografie,
které jsou od začátku až do konce ruční
práce a nedá se na nich nic ošidit ani
vylepšit. Nehledě na to, že klasická
fotografie přečká i vaše prapravnuky, ta
digitální vám vybledne do dvaceti let.
n Kde berete náměty na vaše knihy?
Jsou všude kolem mě. Stačí se dívat,
naslouchat, a pokud možno i naplno
žít. To se pak píše samo. A když máte
ještě fantazii a dar výmluvnosti, pak
to psaní plyne přirozeně, jako když
po zimě přijde jaro. Napsala jsem
knihu pohádek vydatně inspirovanou
vlastní rodinou. Pak už následovaly
knihy pro dospělé. Pro ty, kteří už
Klasická fotografie
přečká i vaše
prapravnuky,
ta digitální vám
vybledne do dvaceti
let
Nejsou jiní než ostatní děcka, skoro
bych řekla, že jsou ještě větší lumpové.
Ale odmala je tahám po kopcích a po
horách a pohyb je pro ně přiroze
nou nebo aspoň nezbytnou součástí
dne. Svádím usilovný a nerovný boj
s počítači a telefony, ne že ne, ale ještě
pořád mám v této bitvě navrch, i když
je to o fous. A jestli je náročné mít
čtyři děti? Neřekla bych. Když to máte
v hlavě nastavené divně, tak jste vyří
zená i z jednoho dítěte, jak mnohdy
vídávám kolem sebe. Já nevidím svoje
děti jako zátěž ani jako důvod měnit
své záliby. Jsem pořád stejně svobod
ný člověk jako dřív a střežím si čas
pro sebe, ale s nimi je to větší legrace
a samozřejmě i větší fofr. Ale mně se
to tak líbí. Ony mě udržují ve stavu
bojové pohotovosti.
n Vybírali jste pro ně školy v páté
části?
Nikdy jsem netoužila být šoférem na
plný úvazek a obětovat zbytek života
rozvážení robátek po městě. Všechny
chodí do nejbližší školy. Jejich spo
lužáci jsou zároveň i kamarádi, kteří
bydlí v sousedství, a to je důležité.
Myslím, že školka a základní škola
v blízkosti domova je základ, tam se
vytvářejí pevné vazby. Pak ať klidně
putují na druhý konec Prahy.
Školka a základní škola v blízkosti
domova je základ, tam se vytvářejí
pevné vazby.
Jezdím a je to krása. Během pár minut
jste na Smíchově. Vlakům fandím a vě
řím, že pro město mají neopakovatelný
půvab a oproti jiným dopravním pro
středkům nepřekonatelnou rychlost.
n Jak jste spokojena s výsledkem
podzimních komunálních voleb
v Praze 5?
Jsem pravičák, takže dokud tu nemají
převahu komunisti, piráti, socialisté
a TOP a mezi nimi se různě přelévající
nevyhraněné figurky, pak mě to těší.
Fandím místnímu sdružení s poněkud
krkolomným názvem, ale s jasným ná
zorem – Společnost proti developerské
výstavbě v Prokopském údolí. Působí
v ní místní, kteří mají k Hlubočepům
a okolí úzký vztah a srdnatě bojují
proti tomu, aby se z této nádherné
části Prahy stal další developerský
megaprůšvih. Je to cenné a unikátní
území, které si zaslouží péči a ochra
nu, aby vydrželo i pro další a další
generace. A taky mě potěšilo, že se
místostarostkou stala Renáta Zajíčko
vá z ODS. Je to fundovaný a otevřený
člověk, zcela zapálený pro to, aby se
„na pětce“ žilo hezky.
n Existuje něco, co vám tu vadí?
Vadí mi nájezdy kolařů, kteří míří do
Prokopského údolí a okupují silnici,
často v upovídaném a pomalém tempu
pěkně vedle sebe, a je jim úplně fuk,
že zdržují autobusy a auta. Vadí mi, že
navzdory příkazům sjíždějí mimo trasy
a rozrývají místní kopce a skály na
Dívčích hradech a způsobují tak fatální
škody na cenném rostlinstvu a nevrat
nou erozi půdy. Zůstávají po nich kory
ta a tam, kde dřív byla stezka pro pěší,
zůstává tankodrom o šíři silnice. Vadí
mi stavba ohrad pro koně Převalského
v místech, kde by měla být chráněná
lesostep a přirozená louka, protože
zkrátka nevěřím tomu, že zůstane jen
u koní. Vzápětí se tu postaví zázemí
pro ošetřovatele, zázemí pro rodiny,
přístupová cesta, parkoviště a pak, jako
bychom to už tolikrát nezažili, jedna
budova, druhá budova. Jsou to zdánlivě
maličkosti, ale celý vzácný ekosystém
bude už navždy poškozen. n
Lucie Černá
17