Pětka
ÚNOR /2018
HISTORIE
Ve vyhlazovacím
táboře v Osvětimi
našla smrt skoro
celá rodina
Karpelesových
včetně mladé
Irenky
Slavnostního
odhalení pamětní
desky se zúčastnili
i zástupci radnice
Prahy 5 (zprava
zástupce starosty
Lukáš Herold,
zastupitelé
Michal Bednář,
Zuzana Hamanová
a Marie Ulrichová
Hakenová
(druhá zleva).
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Pocta rodině Karpelesových
V někdejší Václavské ulici v Košířích,
přejmenované po roce 1918 po
košířském starostovi na ulici Tůmovu,
je na domě č. 185/8 umístěna pamětní
deska upomínající na tragický osud
příslušníků rodiny Karpelesových,
kteří zahynuli za druhé světové války
v koncentračním táboře v Osvětimi.
V
historii páté městské části má nicméně tento pomník daleko významnější
úlohu. Připomíná nám totiž osud
nemalé části někdejších obyvatel Košíř a Smíchova, desítek židovských rodin, které zde
žily po generace, ale do jejichž osudů náhle
a tragicky zasáhl zrod nacistické ideologie
a vypuknutí druhé světové války.
První nepřímé zmínky o židovském osídlení Prahy přitom pocházejí již z 10. století.
Od středověku do roku 1848 bylo pražské
židovské obyvatelstvo povinně soustředěno
v židovském městě, největším středoevropském ghettu. V letech 1896–1911 byla velká
část židovského města zbořena. Nemálo
židovských rodin ale obývalo i obce a města
v pražském okolí. V Košířích, stejně jako na
Smíchově měli dokonce vlastní synagogu.
V roce 1930 žilo v Praze 35 450 Židů. Většina
28
z nich ale zemřela v nacistických koncentračních táborech.
Válku nikdo nepřežil
O jednotlivých členech rodiny Karpelesových a o jejich osudech máme jen málo
informací. Nešlo o bohatou rodinu. Nejvíce
záznamů existuje o Kateřině, manželce
Karla Karpelesa. Ta se narodila 31. prosince
roku 1870 jako Kateřina Sára Lebenhart. Za
manžela si vzala Karla Karpelesa, původem
z obce Kosoř u Prahy. Společně se přestěhovali do Košíř. Její manžel zemřel ještě před
vypuknutím války. Pro ni si pak v červenci
1942 přišli nacisté a 16. července byla s další
tisícovkou osob deportována do koncentračního tábora v Terezíně. Tam bylo v listopadu
1941 zřízeno ghetto pro Židy z českých
zemí, z Německa, z Rakouska, z Nizozemska, z Dánska, ze Slovenska a z dalších okupovaných území. Přímo v Terezíně zahynulo
okolo 30 tisíc vězňů. Kateřina svou smrt
nalezla v koncentračním táboře Osvětim,
kam byla přesunuta transportem č. 978 dne
15. prosince 1943.
Podobný osud jako maminku Kateřinu
potkal i jejího syna – obchodního zřízence
Emila Karpelesa. Narodil se 5. března 1903,
v době, kdy rodina pobývala v obci Kosoř
u Prahy. Podle dochovaných archivních
zpráv dnes víme, že se v listopadu 1940
V letech 1896–1911 byla
velká část židovského města
zbořena. Nemálo židovských
rodin ale obývalo i obce
a města v pražském okolí.
V Košířích, stejně jako na
Smíchově měli dokonce vlastní
synagogu.
pokusil o útěk do zahraničí. Neúspěšně.
Z Košíř byl deportován do Terezína měsíc
po své mamince a do Osvětimi se dostal
transportem č. 1072 už v říjnu roku 1942.
Téměř ze dvou tisíc osob převezených
v transportu přežily vyhlazovací tábor
necelé čtyři desítky. Emil to štěstí neměl.
Z rodiny se tak stal první obětí hrůzného
režimu, který likvidoval lidi za pouhou
příslušnost k určitému etniku.
Další obětí nacistického „stroje smrti“ se
stala Irenka. Ta byla dcerou Emílie Karpele-