Pětka

ÚNOR /2018

HISTORIE

Ve vyhlazovacím

táboře v Osvětimi

našla smrt skoro

celá rodina

Karpelesových

včetně mladé

Irenky

Slavnostního

odhalení pamětní

desky se zúčastnili

i zástupci radnice

Prahy 5 (zprava

zástupce starosty

Lukáš Herold,

zastupitelé

Michal Bednář,

Zuzana Hamanová

a Marie Ulrichová

Hakenová

(druhá zleva).

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Pocta rodině Karpelesových

V někdejší Václavské ulici v Košířích,

přejmenované po roce 1918 po

košířském starostovi na ulici Tůmovu,

je na domě č. 185/8 umístěna pamětní

deska upomínající na tragický osud

příslušníků rodiny Karpelesových,

kteří zahynuli za druhé světové války

v koncentračním táboře v Osvětimi.

V

 historii páté městské části má nicméně tento pomník daleko významnější

úlohu. Připomíná nám totiž osud

nemalé části někdejších obyvatel Košíř a Smíchova, desítek židovských rodin, které zde

žily po generace, ale do jejichž osudů náhle

a tragicky zasáhl zrod nacistické ideologie

a vypuknutí druhé světové války.

První nepřímé zmínky o židovském osídlení Prahy přitom pocházejí již z 10. století.

Od středověku do roku 1848 bylo pražské

židovské obyvatelstvo povinně soustředěno

v židovském městě, největším středoevropském ghettu. V letech 1896–1911 byla velká

část židovského města zbořena. Nemálo

židovských rodin ale obývalo i obce a města

v pražském okolí. V Košířích, stejně jako na

Smíchově měli dokonce vlastní synagogu.

V roce 1930 žilo v Praze 35 450 Židů. Většina

28

z nich ale zemřela v nacistických koncentračních táborech.

Válku nikdo nepřežil

O jednotlivých členech rodiny Karpelesových a o jejich osudech máme jen málo

informací. Nešlo o bohatou rodinu. Nejvíce

záznamů existuje o Kateřině, manželce

Karla Karpelesa. Ta se narodila 31. prosince

roku 1870 jako Kateřina Sára Lebenhart. Za

manžela si vzala Karla Karpelesa, původem

z obce Kosoř u Prahy. Společně se přestěhovali do Košíř. Její manžel zemřel ještě před

vypuknutím války. Pro ni si pak v červenci

1942 přišli nacisté a 16. července byla s další

tisícovkou osob deportována do koncentračního tábora v Terezíně. Tam bylo v listopadu

1941 zřízeno ghetto pro Židy z českých

zemí, z Německa, z Rakouska, z Nizozemska, z Dánska, ze Slovenska a z dalších okupovaných území. Přímo v Terezíně zahynulo

okolo 30 tisíc vězňů. Kateřina svou smrt

nalezla v koncentračním táboře Osvětim,

kam byla přesunuta transportem č. 978 dne

15. prosince 1943.

Podobný osud jako maminku Kateřinu

potkal i jejího syna – obchodního zřízence

Emila Karpelesa. Narodil se 5. března 1903,

v době, kdy rodina pobývala v obci Kosoř

u Prahy. Podle dochovaných archivních

zpráv dnes víme, že se v listopadu 1940

V letech 1896–1911 byla

velká část židovského města

zbořena. Nemálo židovských

rodin ale obývalo i obce

a města v pražském okolí.

V Košířích, stejně jako na

Smíchově měli dokonce vlastní

synagogu.

pokusil o útěk do zahraničí. Neúspěšně.

Z Košíř byl deportován do Terezína měsíc

po své mamince a do Osvětimi se dostal

transportem č. 1072 už v říjnu roku 1942.

Téměř ze dvou tisíc osob převezených

v transportu přežily vyhlazovací tábor

necelé čtyři desítky. Emil to štěstí neměl.

Z rodiny se tak stal první obětí hrůzného

režimu, který likvidoval lidi za pouhou

příslušnost k určitému etniku.

Další obětí nacistického „stroje smrti“ se

stala Irenka. Ta byla dcerou Emílie Karpele-