Pětka

www.ipetka.cz 

zumět tomu, že i pro ně je práce důležitá. Stejně jako pro zdravého člověka.

I oni si uvědomují takové věci, jako je

sebeuplatnění, úcta k sobě samému,

pracovní růst, schopnost zajistit si

vlastní potřeby. Naší snahou je dát jim

pracovní příležitost a pak je vypustit na

volný trh práce. Ale bariéry jsou zatím

stále poměrně velké, bohužel těch

firem na otevřeném trhu práce, které

by je chtěly zaměstnat, je málo.

n Máte tu velkou Knihovnu Josefa

Nesvadby. Kde jste knihy získali?

Velkou část knih nám darovala naše

patronka, spisovatelka Bára Nesvadbová, jejíž otec byl významný spisovatel žánru sci-fi. Máme i pár vzácných

kusů v cizích jazycích, což mnohokrát

ocenili i cizinci, kteří k nám chodí.

Máme tady ale i poezii, detektivky

nebo knížky pro děti. Návštěvníci si

je můžou půjčit domů nebo přečíst

přímo v kavárně.

n Co všechno vlastně Etincelle

zastřešuje?

n Podpěrné sloupky knihovny tvoří

přímo na sobě naskládané knihy.

Nespadne to?

Nemusíte se bát. Je to lepené, knihovnu dělali profesionální truhláři, kteří

to celé lepili a šroubovali.

n Podnik zdobí nejen knihy, na stě-

nách visí abstraktní obrazy...

Výstavy průběžně měníme, aby

prostor žil. Teď tady jsou obrazy Petry

Šimkové, která studovala umění ve

Francii. Od února budeme vystavovat

fotografie Daniela Šperla. Jsme rádi, že

můžeme počítat se spoluprací s DSC

Gallery Olgy Trčkové. Každý měsíc

také u nás Ondřej Linhart pořádá

literární večery, kde kombinuje poezii

a hudbu. Další se uskuteční 15. února.

n Mají vaši zaměstnanci jinou náplň

práce než kavárnu?

Smíchovská radnice si od nás objednává dočišťování chodníků a parků. Jsem přesvědčený, že po letech

spolupráce už má garanci, že všechno

bude perfektně uklizené. Naši lidé si

práce ohromně váží, pro velkou část

z nich je to třeba ve čtyřiceti letech

úplně první pracovní příležitost.

Pamatuju si jednu zvláštní situaci, kdy

mi volala teta, že zrovna jela tramvají

kolem Malostranského hřbitova, kde

právě uklízel náš tým. Někdo klečel

na chodníku a sbíral nedopalky.

V tramvaji se prý cestující zlobili, fuj,

to je hanba, týrají lidi s handicapem.

Vysvětlil jsem tetě, že oni takoví jsou,

dělají svoji práci prostě pečlivě.

Nejdřív jsme působili jen na

Smíchově, pak se o nás dozvěděli na

Kavárně Mezi řádky

nedominují jen

velmi milá obsluha

a bohatý výběr

dobrot, ale

i rozsáhlá

knihovna.

Zbraslavi a v Radotíně. Takže teď uklízíme i tam. Jsem si jist, že jednotlivé

městské části to nedělají jen proto, že

chtějí učinit dobrý skutek. Dostávají

službu, která je kvalitní a není drahá.

A zároveň tak samozřejmě i ukazují

většinové společnosti, že lidé s handicapem nemusejí být obtíž, ale naopak

mohou pomoct – třeba právě při

úklidu veřejných prostranství.

Do ulic vyrážejí každý den obvykle

dopoledne čtyřčlenné skupiny vedené

pracovním asistentem. Na Smíchově

jich je ale v týmu šest. Starají se třeba

o park Sacré Coeur, Kavalírku.

n Odkud pocházejí vaši klienti?

Naši zaměstnanci žijí buď v rodinách,

nebo v domovech či v chráněném

bydlení.

Lidí s mentálním postižením žijí

v republice odhadem tři procenta, takže – bohužel – uchazečů o práci máme

dost. Důležité je z mého pohledu poro-

Kavárnu jsme otevřeli díky vstřícnému

přístupu radnice Prahy 5, která nám

nabídla snížené nájemné. Bez toho

bychom to nezvládli.

Máme dohromady šest kaváren a bister

v Praze a v Kladně, pekárnu se dvěma

obchody, malou farmu u Slaného, kde

chováme zvířata a pěstujeme zeleninu,

kterou zpracováváme do našich kaváren. Úklidové týmy působí v Kladně,

Praze 9, na Smíchově, Zbraslavi, v Radotíně, otevřeli jsme také novou prádelnu a nabízíme cateringové služby.

n Práce máte až nad hlavu, možná

víc než v médiích...

To je asi pravda, ale hrozně mě to baví.

Asi i někdy na úkor mojí rodiny. Ale

naše práce je pro mě atraktivní i právě

v tom, že se stále něco děje, že získáváme díky kvalitní práci, kterou odvádíme, i stále nové a nové příležitosti, kde

se uplatnit. To je pro mě výzva. Každý

den je jiný, přijde nový problém nebo

radost, pořád se to vyvíjí. Samozřejmě

ale také cítím odpovědnost za celý

tým, za tu spoustu zaměstnanců, kteří

u nás perfektně odvádí svoji práci.

n Překvapil vás někdy nějaký zaměstnanec?

Máme handicapovaného zaměstnance, který umí plynně dvěma světovými

jazyky a překvapuje tak všechny okolo

sebe. Jiného, který perfektně tančí.

Další, kteří jsou výtvarně velmi zruční. A pak fůru ostatních, kteří pracují

s elánem a dokazují tak, že vztah lidí

s postižením a většinové společnosti

se nemusí odehrávat jen v roli pomoci

a charity, ale i jako rovnocenný, kdy

každý něco dostává. n

Lucie Černá

17