Pětka
www.ipetka.cz
zumět tomu, že i pro ně je práce důležitá. Stejně jako pro zdravého člověka.
I oni si uvědomují takové věci, jako je
sebeuplatnění, úcta k sobě samému,
pracovní růst, schopnost zajistit si
vlastní potřeby. Naší snahou je dát jim
pracovní příležitost a pak je vypustit na
volný trh práce. Ale bariéry jsou zatím
stále poměrně velké, bohužel těch
firem na otevřeném trhu práce, které
by je chtěly zaměstnat, je málo.
n Máte tu velkou Knihovnu Josefa
Nesvadby. Kde jste knihy získali?
Velkou část knih nám darovala naše
patronka, spisovatelka Bára Nesvadbová, jejíž otec byl významný spisovatel žánru sci-fi. Máme i pár vzácných
kusů v cizích jazycích, což mnohokrát
ocenili i cizinci, kteří k nám chodí.
Máme tady ale i poezii, detektivky
nebo knížky pro děti. Návštěvníci si
je můžou půjčit domů nebo přečíst
přímo v kavárně.
n Co všechno vlastně Etincelle
zastřešuje?
n Podpěrné sloupky knihovny tvoří
přímo na sobě naskládané knihy.
Nespadne to?
Nemusíte se bát. Je to lepené, knihovnu dělali profesionální truhláři, kteří
to celé lepili a šroubovali.
n Podnik zdobí nejen knihy, na stě-
nách visí abstraktní obrazy...
Výstavy průběžně měníme, aby
prostor žil. Teď tady jsou obrazy Petry
Šimkové, která studovala umění ve
Francii. Od února budeme vystavovat
fotografie Daniela Šperla. Jsme rádi, že
můžeme počítat se spoluprací s DSC
Gallery Olgy Trčkové. Každý měsíc
také u nás Ondřej Linhart pořádá
literární večery, kde kombinuje poezii
a hudbu. Další se uskuteční 15. února.
n Mají vaši zaměstnanci jinou náplň
práce než kavárnu?
Smíchovská radnice si od nás objednává dočišťování chodníků a parků. Jsem přesvědčený, že po letech
spolupráce už má garanci, že všechno
bude perfektně uklizené. Naši lidé si
práce ohromně váží, pro velkou část
z nich je to třeba ve čtyřiceti letech
úplně první pracovní příležitost.
Pamatuju si jednu zvláštní situaci, kdy
mi volala teta, že zrovna jela tramvají
kolem Malostranského hřbitova, kde
právě uklízel náš tým. Někdo klečel
na chodníku a sbíral nedopalky.
V tramvaji se prý cestující zlobili, fuj,
to je hanba, týrají lidi s handicapem.
Vysvětlil jsem tetě, že oni takoví jsou,
dělají svoji práci prostě pečlivě.
Nejdřív jsme působili jen na
Smíchově, pak se o nás dozvěděli na
Kavárně Mezi řádky
nedominují jen
velmi milá obsluha
a bohatý výběr
dobrot, ale
i rozsáhlá
knihovna.
Zbraslavi a v Radotíně. Takže teď uklízíme i tam. Jsem si jist, že jednotlivé
městské části to nedělají jen proto, že
chtějí učinit dobrý skutek. Dostávají
službu, která je kvalitní a není drahá.
A zároveň tak samozřejmě i ukazují
většinové společnosti, že lidé s handicapem nemusejí být obtíž, ale naopak
mohou pomoct – třeba právě při
úklidu veřejných prostranství.
Do ulic vyrážejí každý den obvykle
dopoledne čtyřčlenné skupiny vedené
pracovním asistentem. Na Smíchově
jich je ale v týmu šest. Starají se třeba
o park Sacré Coeur, Kavalírku.
n Odkud pocházejí vaši klienti?
Naši zaměstnanci žijí buď v rodinách,
nebo v domovech či v chráněném
bydlení.
Lidí s mentálním postižením žijí
v republice odhadem tři procenta, takže – bohužel – uchazečů o práci máme
dost. Důležité je z mého pohledu poro-
Kavárnu jsme otevřeli díky vstřícnému
přístupu radnice Prahy 5, která nám
nabídla snížené nájemné. Bez toho
bychom to nezvládli.
Máme dohromady šest kaváren a bister
v Praze a v Kladně, pekárnu se dvěma
obchody, malou farmu u Slaného, kde
chováme zvířata a pěstujeme zeleninu,
kterou zpracováváme do našich kaváren. Úklidové týmy působí v Kladně,
Praze 9, na Smíchově, Zbraslavi, v Radotíně, otevřeli jsme také novou prádelnu a nabízíme cateringové služby.
n Práce máte až nad hlavu, možná
víc než v médiích...
To je asi pravda, ale hrozně mě to baví.
Asi i někdy na úkor mojí rodiny. Ale
naše práce je pro mě atraktivní i právě
v tom, že se stále něco děje, že získáváme díky kvalitní práci, kterou odvádíme, i stále nové a nové příležitosti, kde
se uplatnit. To je pro mě výzva. Každý
den je jiný, přijde nový problém nebo
radost, pořád se to vyvíjí. Samozřejmě
ale také cítím odpovědnost za celý
tým, za tu spoustu zaměstnanců, kteří
u nás perfektně odvádí svoji práci.
n Překvapil vás někdy nějaký zaměstnanec?
Máme handicapovaného zaměstnance, který umí plynně dvěma světovými
jazyky a překvapuje tak všechny okolo
sebe. Jiného, který perfektně tančí.
Další, kteří jsou výtvarně velmi zruční. A pak fůru ostatních, kteří pracují
s elánem a dokazují tak, že vztah lidí
s postižením a většinové společnosti
se nemusí odehrávat jen v roli pomoci
a charity, ale i jako rovnocenný, kdy
každý něco dostává. n
Lucie Černá
17