Kouzlo Vánoc z Assisi
Nastal adventní sváteční čas, který vyvrcholí Štědrým dnem a následně oslavou Narození Páně neboli Božím hodem vánočním. Příchod světla v podobě Ježíše Krista už dvě tisíciletí spojujeme s poděkováním a s pocity radosti. Je nám i příležitostí ke ztišení, k reflexi událostí odcházejícího roku.
HISTORIE
Pětka PROSINEC /2024 I LEDEN /2025
20
PUTOVÁNÍ ZA JESLIČKAMI
Kouzlo Vánoc zAssisi
Nejkrásnější vPraze
Iletos můžeme navštívit výstavy
betlémů, například vbarrandovském
komunitním centru při kostele Krista
Spasitele. Nalezneme je ivchrámech
vButovicích,Košířích nebo na Zlícho-
vě, ale kumělecky nejhodnotnějším
patří vánoční jesličky vystavované
každý rok vseverní lodi kostela
sv. Václava na Smíchově.
Tento pozoruhodný gurální bet-
lém, spostavami téměř vživotní veli-
kosti, byl pořízen za časů faráře Jana
Paulyho, působícího na Smíchově od
konce 19.století. Finanční prostředky
poskytla veřejná sbírka avyhotoven
byl sochařskou ařezbářskou rmou
se sídlem vKarlově (Holečkově)
ulici. Krásy tohoto uměleckého díla
chodívali obdivovat lidé zcelé Prahy
apodle ankety, kterou tehdy učite-
lé pořádali, byly smíchovské jesle
pražskými dětmi označeny za vůbec
nejkrásnější.
Téměř pět století domácí tradice
Poprvé Pražané obdivovali vánoční
jesličky vroce 1562 díky příslušníkům
Tovaryšstva Ježíšova, kteří knám tuto
novinku přinesli zItálie. Velmi brzy
zdomácněla auž koncem16.století
nějším, datovaným do první poloviny
18.století, náleží dodnes vystavované
jesličky uhradčanských kapucínů,
vycházejících zfrantiškánské řeholní
rodiny. Ostatně jejich duchovní otec,
sv.František zAssisi, je pokládán iza
skutečného zakladatele tradice stavění
vánočních jeslí.
Obnov můj dům,
který se rozpadá…
František zAssisi se narodil okolo
roku 1182 do rodiny bohatého kupce
Pietra Bernardoneho apřed svým
obrácením khluboké zbožnosti se
nijak nelišil od jiných příslušníků
„zlaté mládeže“ prosperujícího města.
Vzdělaný apohledný mladík si užíval
bezstarostného života asnil oslávě,
hrdinských skutcích abohaté nevěstě.
Účastnil se iválečných tažení, ale po
prodělané závažné nemoci si stále více
uvědomoval, jak marný je všechen
lesk bohatství aslávy. Arozhodl se
zcela autenticky následovat Kristovo
učení. Zejména sdůrazem na lásku
kbližním acelému stvoření.
Právě vbezměrnétouze po bo-
hatství identikoval jednu zhlavních
příčin úpadku společnosti arozvráce-
máme zprávy ojejím šíření napříč
Českým královstvím. Vedle chrá-
mových betlémů, malovaných nebo
vyřezávaných, často spostavami
vživotní velikosti, se za RudolfaII.
rodí itradice miniaturních domácích
jesliček, nejprve vpodobě zdobených
oltářů, které si pořizovaly bohaté
patricijské ašlechtické rodiny.
Soumrak pro chrámové betlémy
nastal za Marie Terezie azejména za
vlády jejího syna JosefaII. Stavění
jeslí sgurami, stejně jakovánoční
divadelní představení na svěcené půdě
pokládali oba hluboce věřící panovní-
ci za nedůstojné zlehčování křes-
ťanského učení. Právě toto vykázání
zchrámů se pak stalo hlavním stimu-
lem pro rozmach lidového řemeslného
betlémářství, které se rozvíjelo po celé
19.století. Pohled na malého Ježíška
vjesličkách sjeho maminkou Pannou
Marií aochráncem Josefem se stal
neodmyslitelnou součástí rodinného
života aspokročilými tiskařskými
technologiemi betlémky kouzlily
úsměvy ina tváříchdětí zchudších
domácností.
Tehdy se obnovuje ichrámová
tradice jesliček, přičemž knejoblíbe-
Giotto di Bondone.
Sv. František
připravuje jesličky
v Grecciu
Nastal adventní sváteční čas, který vyvrcholí
Štědrým dnem anásledně oslavou Narození
Páně neboli Božím hodem vánočním. Příchod
světla vpodobě Ježíše Krista už dvě tisíciletí
spojujeme spoděkováním aspocity radosti. Je
nám ipříležitostí ke ztišení, kreflexi událostí
odcházejícího roku. Pátou městskou částí
se rozzáří betlémské hvězdy nad jesličkami
umístěnými na veřejných prostranstvích,
vkulisách křesťanských chrámů ivnašich
domovech.
VZPOMÍNKA EMANUELA ŽÁKA
NA ROLI BETLÉMKŮ V19.STOLETÍ
„Aněkolik dní před svátky byly postaveny za okno
nebo na prádelník, který se svojí soškou pod
skleněným štíhlým zvonem tvořil domácí rodinný
oltářík, prosté, ale výmluvné jesličky. Byly všude
předzvěstí Vánoc aozdobou domácnosti. Byly
paládiem tichého štěstí, symbolem víry. Často
posvátnou rodinnou relikvií, jež spietou přecházela
zrukou starých, zbožných dědů na syny, vnuky
až do nejmladšího pokolení. Jesličky, ono prosté
figurální znázornění Kristova narození, byly štítem
posvátných tradic rodiny, byly strážcem domácího
klidu avzájemné lásky.“ (rok 1918)